Potomek temnoty ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ³

45. Vždycky se rozhoduj svým srdcem

Temné mraky se na černé obloze pomalu rozestoupily a odhalily tak stříbrný měsíc, jenž byl té noci v úplňku. Jeho záře dopadla na osamělou mýtinu, u které se nacházela maličká dřevěná chata, jež obsahovala pouze jednu místnost. A právě v té místnosti seděli na podlaze dva muži - Harry a Draco.

Harry jako pokaždé při pohledu na Draca, jehož končetiny byly pevně sevřeny v okovech, nesouhlasně zavrtěl hlavou. ,,Tohle je tak nelidské," řekl do ticha. Hlavu měl blonďatý muž uvolněně svěšenou, brada mu spočívala na jeho hrudi, po spáncích mu stékal pot a mělce dýchal. Chvíli se snad zdálo, jako by jej ani neslyšel. Potom mu však z hrdla unikl zoufalý smích.

,,Tak to je potom štěstí, že teď moc lidská bytost nejsem," hlesl unaveně a narovnal se, opíraje se temenem o stěnu za sebou. Harry ho starostlivě sledoval. Draco byl bledší než obvykle, celý se chvěl a svaly se mu pod oblečením napínaly, jak se vlk uvnitř něj pokoušel osvobodit ze svého žaláře a proklestit si cestu ven. Draco jej totiž už dlouho nevypustil na povrch - a ani to neplánoval. Byl vděčný, že mají dostatek lektvaru, díky němuž dokázal přečkat úplňky v lidské podobě - sice pro jistotu spoutaný, aby nikomu nemohl ublížit, kdyby se náhodou něco zvrtlo, ale pořád to bylo snesitelnější, než kdyby musel noc strávit ve své vlkodlačí formě, kdy se stával naprosto nekontrolovatelným a nebezpečným monstrem, jež bralo životy. Všechno bylo lepší než být vlkodlakem - byť to znamenalo, že bude až do ranních hodin, dokud úplněk nezmizí, bojovat sám se sebou v boji bez vítěze.

,,Takhle nemluv." Harry se mračil. ,,Pořád jsi lidská bytost, Draco. A právě to vědomí, že uvnitř sebe, ve svém srdci, jsi člověk, ti pomáhá tyhle noci přečkat."

,,A pak mi taky pomáháš ty," řekl Draco tiše. ,,Pomáháš mi tím, že tu jsi, že mě uklidňuješ, že si se mnou povídáš, že zaměstnáváš mou mysl. Protože jinak bych se zbláznil. Jinak bych tu řval a rval si kůži."

Harry si mimoděk vzpomněl na Remuse Lupina, svého učitele obrany proti černé magii, jehož měl ve svém třetím ročníku, který byl shodou okolností nejlepší přítel jeho rodičů a bohužel také první vlkodlak, se kterým se Harry kdy střetl. Právě té noci, kdy se staří přátelé po dvanácti letech od nedobrovolného odloučení znovu setkali a kdy Harry získal svého kmotra, byl zrovna úplněk, a on byl svědkem toho, jak bolestivou proměnou si Remus prochází. Znal Remuse, znal jeho příběh, věděl, že jeho jizvy jsou památkou na doby, kdy ležel sám stočený do klubíčka ve své vlkodlačí podobě a odloučený od lidí, zarýval drápy sám do sebe. I Draco měl několik jizev z dob, kdy s ním nikdo úplněk netrávil. Neměl jich ale naštěstí ani zdaleka tolik co Remus.

,,Mrzí mě, že jsem s tebou poslední dobou netrávil úplňky," přiznal se mu Harry a odvrátil od něj pohled. Nesnášel, když se musel dívat na spoutaného Draca, jako kdyby snad byl doopravdy nějaké monstrum. Ale on na tom vždycky trval. Nevěřil si. Nevěřil, že by se tomu dokázal ubránit, že by se dokázal zarazit dřív, než by někomu stihl ublížit. Že by si včas uvědomil, že ztratil kontrolu nad svým tělem, nad svou myslí. Nad svým pravým já.

Blonďák si vzdychl. ,,To nic, za to se nemusíš omlouvat. Není to tvoje povinnost."

,,Jsi můj přítel," odporoval mu.

,,To pořád neznamená, že tu se mnou musíš trávit noc a dávat na mě pozor. Nic ti přece nevyčítám, Harry. Občas tu se mnou byla Lenka. A já vím, že ty jsi měl svých starostí poslední dobou víc než dost. Nehádej se se mnou," dodal unaveně, když slyšel, jak se Harry nadechuje. ,,Nemá to smysl. Víš, že si budu stát za svým. Jak je Severusovi? Byl jsi u něj?"

,,Ne," odpověděl mu dutě Harry a naprázdno polkl. Pokud mu Teddy dá zelenou, do pár dnů, pokud se všechno povede, bude Severus z Azkabanu konečně venku. ,,Ne, bohužel ne. Nepustí mě k němu. Vím, že kdybych požádal Kingsleyho, ten by s tím něco udělal, ale... nechci ho tím obtěžovat, má toho nad hlavu. Už ani nepočítám, kolik Mrtvých míst od posledního setkání zase přibylo... a do toho začali mizet jistí vysoce postavení úředníci, kteří buď pracují nebo pracovali na Ministerstvu. Ale také pár úplně obyčejných lidí. Přibyly mu jen další starosti a nejsme ani o krok blíž tomu, abychom je vyřešili."