Potomek temnoty ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ³

39. Tohle už jsme jednou zažili

„Jsem přesvědčený, že se nejedná o náhodu. Na to dané události až příliš zapadají do sebe," promluvil po chvíli mlčení Kingsley na večerní schůzce s Dracem, zamlklým Harrym, ředitelkou McGonagallovou a vedoucím odboru bystrozorů, Oliverem Runcornem, jehož doprovázel Teddy Lupin. Sešli se hlavně z toho důvodu, aby od Draca zjistili podrobnosti týkající se hromadného úmrtí u svatého Munga.

„Jenže proč teď? Proč vůbec? Proč je tím pádem nezabili rovnou a čekali až na tento moment?" vyslovil Runcorn to, co se jim všem honilo hlavou, a na což nedokázali nijak racionálně odpovědět.

Draco a Harry si vyměnili opatrný pohled a Kingsleymu jejich bezeslovná interakce neunikla. „Harry? Draco? Máte pro nás něco, co by nám mohlo pomoci?" vyzval je napjatě a všichni přítomní na mladé muže upřeli své pohledy.

Blonďák si odkašlal a střelil rychlým pohledem po svém příteli, jenž strnule zíral před sebe. „Je to vcelku osobní a citlivá věc, tudíž nemohu mluvit za Harryho a rozhodnout tak, jestli se o to s vámi mohu podělit, nebo ne," začal zeširoka. „Ale podařilo se nám vytvořit jistý lektvar, který by s největší pravděpodobností dokázal uzdravit nemocné pacienty s poškozeným magickým jádrem," vysvětlil přítomným, kteří údivem zalapali po dechu.

Minerva si přiložila dlaň na srdce a rychle těkala pohledem mezi Pastorkem a Harrym. „Cožpak Severus přece jenom...?"

Draco rychle zavrtěl hlavou. „Ne. Severus ne." A významně se na ni zadíval. Minerva McGonagallová byla nesmírně inteligentní žena a dokázala si dát dvě a dvě dohromady. Kdo byl podobný lektvarový génius jako Severus Snape? Bez zaváhání by odpověděla jeho dcera. V sázce byl život i matky jejích nejlepších přátel, a tak nebylo divu, že se rozhodla nějak pomoci. Koneckonců, porušila kvůli tomu i školní řád, jen aby se dostala na jiný kontinent, kde by mohla nasbírat potřebné přísady. Když o tom tak přemýšlela, jakou měla jistotu, že jí děvčata o ztrátě přísad skutečně nelhala?

„Takže vy jste získali lektvar pro uzdravení, ale nedostali jste šanci jej vyzkoušet," shrnul to Runcorn a Draco přikývl. „Vy si myslíte, že to je ten důvod, proč začali jeden po druhém umírat?"

„Je to možné," přikývl znovu blonďatý lékouzelník.

„Jenže jak se o tom ta dotyčná osoba dozvěděla? Jak věděla, že máte ten lektvar? Má tady všude snad svoje špehy? A jak dokázala zabít tolik lidí najednou a ani u toho nebýt?" dorážel s novými otázkami Runcorn.

„Jsme tam, kde jsme už posledních několik měsíců: můžeme se pouze dohadovat," odpověděl mu Kingsley svým hlubokým hlasem. „Už dávno přece víme, že čelíme velmi mocnému protivníkovi. Jsem přesvědčený o tom, že má svoji armádu, a může mít své špehy po celé Anglii. Na ministerstvu kouzel, u svatého Munga, na Příčné ulici, v Bradavicích či v Prasinkách," pokrčil rameny a vstal, přecházeje k veliké mapě připnuté na zdi. Díval se na ni, jako kdyby mu snad mohla dát nějakou odpověď. Všichni přítomní se po sobě zasmušile podívali. Kingsley vycítil objevující se napětí, poněvadž se otočil a povzbudivě se na všechny usmál. „To ovšem neznamená, že bych vám nevěřil, právě naopak. Jste lidé, kterým bych bez zaváhání svěřil svůj život." V ten okamžik se bez varování rozrazily dveře a dovnitř kulhavým krokem vešel Alastor Moody. Jeho umělé oko se točilo na všechny strany, mapovalo okolí a bedlivě si prohlíželo všechny přítomné.

„Přišel jsem o něco?" zeptal se nevrle a zavřel za sebou, načež se dobelhal k jedné židli a s heknutím se na ni usadil.

Minervě se zachvělo chřípí. „Alastore, je slušnost se za svůj pozdní příchod omluvit. Máte zpoždění nejméně půl hodiny," řekla přísně, jako kdyby byl Moody její žák.