Potomek temnoty ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ³

50. Útěk

Harry měl zbytek letu v mlze. Existovaly jen dvě věci, na něž se teď soustředil: na Severuse a smrt Finna Evanse. Pořád měl ten výjev před očima. Jeho odhodlanou tvář, tu odvahu, se kterou čelil své přesile. Jak bez rozmýšlení skočil do náruče smrtící kletby, která se napřahovala k Harrymu, připravená jej tentokrát opravdu odvést, jak tomu mělo být už dávno před lety. Zachránil mu život, byť jej vůbec neznal. Kolik mu mohlo být? Určitě ne víc než pětadvacet. Proboha, ten kluk měl před sebou celý život. A on jej o něj připravil. Myslel si, že tohle už měl dávno za sebou. Že ta doba, kdy za něj umírali nevinní, už dávno pominula. Ale zřejmě ne. Zřejmě si s sebou své prokletí ponese až do konce života. Kolik dalších lidí kvůli němu přijde o život? Jako kdyby byl zpátky v těle a životě patnáctiletého kluka, který kamkoliv přišel, Smrt byla v závěsu za ním.

Jupiter pomalu doplachtil před nevelký rodinný domek, jenž kdysi patřil manželům Tonksovým. Po smrti Andromedy zůstal prázdný, Teddy si jej však ponechal a všechno zůstalo v původním stavu. Věděl, že se dům bude ještě někdy hodit, i kdyby to bylo pro něj a pro Vicky, až budou mít jednoho dne svou vlastní rodinu. Teď se však s Harrym domluvili, že to bude provizorní útočiště a bezpečné místo pro Severuse, který se zde bude zotavovat. V bezpečí, v soukromí, daleko od lidí a hlavně nezvaných hostů, poněvadž Harry věděl, že Ministerstvo se pravděpodobně nezastaví, dokud jej nenajdou a nezavřou zpět do Azkabanu. Jenže tady jej nenajdou. Harry a Teddy byli Strážci tajemství, nikdo další nevěděl, že Severus bude ukryt v domě Tonksových, zabezpečený všemožnými zaklínadly.

Když Šťastný drak dopadl všemi čtyřmi tlapami na zem, Harry mlčky seskočil. Cítil na sobě Teddyho starostlivý pohled, věděl, že by mu mladík rád něco řekl, nejspíš aby si to nevyčítal, ale teď na to nebyla ta správná chvíle. Společnými silami pomohli Severusovi na zem. Celý se chvěl, byl zmrzlý na kost, noční zimní let mu příliš neprospěl. Ještě pořád se zdálo, že není při úplném vědomí. Oči se mu za víčky chvěly, rty se třásly buď zimou nebo touhou něco říct. Harry spěšně, avšak s o nic menším vděkem, podrbal Jupitera za ušima a navrhl mu, že už se může vrátit do Bradavic, že on i Teddy se odsud přemístí. Drak se k němu krátce přitulil, doufal, že jej svým gestem povzbudí, jako tomu bývalo dříve, ale jako by k muži jeho tajuplná moc tentokrát nepronikla.

Trojice mužů se vydala k domu. Teddy odemkl, poté překročili práh a zamířili rovnou do nejbližšího pokoje, kde stála čistě povlečená postel, do které Severuse okamžitě uložili. Harry jej starostlivě přikryl teplou dekou až k bradě, posadil se na kraj jeho postele a pohladil ho po ledové tváři. Teddy mezitím zapálil oheň v krbu a tlumeným hlasem přislíbil, že se hned vrátí s teplým čajem a lektvary.

Harry osaměl a byl za tu chvilku rád. Povolil ztuhlá ramena a posmutněle se na Severuse díval. Pod peřinou nahmatal jeho kostnatou ruku, kterou opatrně stiskl. Co to s tebou provedli? ptal se sám sebe v duchu, když po tolika měsících zase viděl tvář svého manžela, která se od posledního setkání opět o něco změnila. Vypadal starší, vyčerpanější... zlomenější. Harryho ten pohled bolel na srdci. Neměl ani tušení, jak příšerné to v Azkabanu muselo být. Věděl, že Severus za svůj život zažil strašné věci. Věděl o jeho těžkém dětství, o jeho násilnickém otci, o šikaně v Bradavicích, o službě u Temného pána. Kolika hrůzám musel za svůj život čelit... které mohl po druhé válce konečně vytěsnit a začít s odpouštěním... a které mu Azkaban okamžitě zase připomněl. Harry měl před sebou zlomeného muže, k němuž osud nebyl příliš milosrdný, a rozdával mu jednu ránu za druhou. Už jednou tuhle cestu se Severusem podstoupil. A byl ochotný podstoupit ji znovu. Jen mu cosi našeptávalo, že už to ani zdaleka nebude tak jednoduché jako tehdy.