Potomek temnoty ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ³

19. Jakmile jednou vkročíš do války, nemůžeš z ní odejít

,,Ano, víme o tom. Kingsley už mě o tom informoval, sotva jsem se probudil," přikývl zamyšleně Harry, když k němu Eileen zaskočila ráno ještě před snídaní, aby mu řekla, že měla další vidinu o novém mrtvém místě. Harry měl tušení, že by se jejich rozhovor mohl trochu protáhnout, poněvadž měl nepříjemné nutkání si s ní o něčem důležitém promluvit. Nechtěl, ale nejspíš musel. Už to odkládal dost dlouho. Musí se jí alespoň zeptat, ačkoliv o její odpovědi vůbec nepochyboval. V mnoha ohledech mu byla přece tolik podobná, až z toho šílel. Najednou chování svého patnáctiletého já viděl jinýma, dospělejšíma očima, a teď už naprosto rozuměl tomu, proč se o něj dospělí pokaždé tolik báli. V případě Eileen to u něj ještě umocňovalo jejich pouto a otcovská láska.

,,Dobby," zavolal náhle Harry, a v dalším okamžiku už se s tichým prásknutím objevil u konferenčního stolku skřítek se zelenýma očima, velkýma jako tenisové míčky. I po těch letech, kdy byl Harry jeho přítel, se mu oči zalily slzami pokaždé, když jej viděl. Eileen na tvorečka, jenž měl na sobě navléknutých několik svetříků a čepiček a ponožek, pobaveně zahlížela. 

,,Pane Harry! Ani nevíte, jak moc vás Dobby zase rád vidí!" vypískl skřítek a tiskl Harrymu ruku. ,,Co pro vás a pro slečnu Eileen může Dobby udělat? Dobby je tak rád, že vám může pomáhat!"

,,Ahoj, Dobby," pozdravil ho s úsměvem Harry, ,,byl bys tak laskavý a přinesl nám něco k snídani? Obávám se, že dnes bychom se s Elou už do Velké síně nedostali, potřebujeme něco probrat a k tomu je, řekl bych, lepší trocha klidu a soukromí."

,,Samozřejmě, pane Harry, Dobby tu bude za chvilku a přinese vám spoustu dobrot!" sliboval horečně skřítek, a pak zase s prásknutím zmizel.

,,I po těch letech je to s ním pořád stejné," povzdechl si Harry a vjel si rukou do svých tmavých vlasů. Eileen mimoděk zabloudila pohledem k jeho bledé jizvě ve tvaru blesku, která už ani nebyla moc vidět, leda že jste se na ni opravdu soustředili. ,,Když už je řeč o Kingsleym, a když už tě tady mám, potřebuji ti něco říct," zvážněl a Eileen se ve svém křesle narovnala. Trochu se obávala, že to, co jí Harry řekne, se jí nebude líbit ani trochu. Pevně stiskla rty a nedala najevo nejistotu, jen ho kývnutím hlavy pobídla, že poslouchá a že může pokračovat. V ten okamžik se tu objevil Dobby s několika talířky, dvěma hrnečky a dvěma konvičkami, přičemž v jedné byl zelený čaj a v té druhé černá káva. Skřítek všechno položil na stůl, přes opečené tousty, míchaná vejce, trochu ovoce až po borůvkový koláč, a s mnoha úklonami jim popřál dobrou chuť, než zase zmizel.

Harry nalil Eileen trochu čaje, sobě zase kávu. Natáhl se po jednom toustu a k Eileen přistrčil alespoň talířek s nejrůznějšími druhy ovoce, protože poznal, že se jí z nervozity stáhl žaludek, ale něco sníst musela. ,,Nejspíš si pamatuješ, že když jste se s Beatrice vrátily, s Minervou jsme se vydali na Ministerstvo, abychom Kingsleyho zpravili o tom všem, co jsi nám řekla." Eileen mlčky přikývla. ,,Řekl jsem mu, že jsi mluvila s tím... s tou osobou. Nová Budoucnost, jak si říká. A že to nebylo poprvé. A Kingsley nadhodil... já jsem s tím samozřejmě nesouhlasil, ale byl to jen takový nápad, zkrátka tonoucí se stébla chytá, ale mně se to moc nelíbí a -"

,,Tati," přerušila ho rázně Eileen a pevně sevřela hrnek s horkým čajem mezi prsty, ,,řekni mi narovinu, o co přesně tady jde?"

Její otec se zhluboka nadechl a mimoděk si promnul svou jizvu. Udělal by cokoliv, jen kdyby to znamenalo, že tohohle všeho zůstane Eileen ušetřená. Nechtěl ji zaplétat do toho všeho, nechtěl, aby se stala loutkou, aby ji na bedrech v tak mladém věku tížila tak velká zodpovědnost, nechtěl, aby musela prožívat to, čím si tehdy procházel i on sám. Kéž by tu vedle něj seděl Severus. Ten by věděl, co je správné, věděl by, jak je oba dva uklidnit. Věděl by, jak to Eileen všechno podat.