Potomek temnoty ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ³

34. V zajetí bolesti

Scorpius s obavami pozoroval svou nejlepší kamarádku, která z posledních sil stoupala do schodů, jež vedly do ředitelny. Celá se třásla, vypadala, že se sotva drží na nohou, a po obličeji jí stékal ledový pot.

„Jakmile to vyřešíme, půjdeš si lehnout," prohlásil nekompromisně Malfoy a tvrdohlavá Eileen ani neměla sílu na to se s ním hádat. Za pár okamžiků konečně dospěli do ředitelny, blonďatý mladík krátce zabušil na dveře a pak bez vyzvání vstoupil dovnitř.

Naštěstí to stihli. McGonagallová stála u krbu, v ruce držela misku s letaxem a ještě s netrpělivými dvojčaty rozmlouvala. Když spatřila další dva zmijozelské studenty na prahu své ředitelny, překvapeně povytáhla obočí, avšak vzápětí se starostlivě zamračila, když spatřila na smrt bílou Eileen.

„Slečno Snapeová!" zvolala poplašeně. „Co se proboha stalo?"

„Omlouvám se, že jsme sem tak vtrhli, paní ředitelko," vydechla Eileen a třásla se zimou. Scorpius si okamžitě sundal svůj svetr a nabídl jej tmavovlásce, avšak ta jeho ruku odstrčila a mluvila ještě naléhavěji. „Nepřišli bychom, kdyby to nebylo nezbytně nutné. Ale já... asi jsem měla novou vidinu. U Munga se stalo neštěstí, jehož obětí byla Gabrielle, jak víme. A pak... jsem mluvila s mrtvými. A mezi nimi byl..." zhluboka se nadechla a uhnula před dvojčaty, jež na ni dychtivě hleděla, pohledem. Nedokázala se jim podívat do očí. Ne, když jim nesla další špatnou zprávu. „Mezi nimi byl i Anthony. A já si myslím, že –"

„Ne," přerušila ji silným hlasem Beatrice. „Mýlíš se. Něčemu takovému odmítám uvěřit, dokud se o tom nepřesvědčím na vlastní oči. Paní ředitelko, musíme jít za tátou," otočila se k přátelům zády a prosebně se na Minervu zadívala. Celá se chvěla a doufala, opravdu doufala, že tentokrát Eileen nemá pravdu. Nebude si nic domýšlet, ne. Nebude si připouštět, že by i on mohl –

McGonagallová se krátce podívala na Harryho dceru. Stačil jí jeden pohled do jejích zelených očí a bodlo ji u srdce. S Harrym si byli podobní víc, než si doteď připouštěla. Oba měli v oku stejnou jiskru, stejné odhodlání zachraňovat druhé a touhu se pro ně rozkrájet, a i stejnou míru bolesti, s níž se za celý život museli vypořádat. „Je tu váš otec?" zeptala se jí.

Ela zavrtěla hlavou. „U sebe není. A nikde jinde jsme ho nepotkali." Konečně si od Scorpiuse vzala svetr a oblékla si ho.

Minerva přikývla. „Myslela jsem si to. Nejspíš bude na Ministerstvu."

„Na Ministerstvu?" užasla Eileen. „Ale co tam dělá?"

Bradavická ředitelka zavrtěla hlavou. „To teď nechme být, jsem si jistá, že vám to váš otec řekne, až se vrátí. Beatrice, Alexi," oslovila dvojčata familiárně, „letaxem se přemístěte k vám domů. Nikam neodcházejte, je vám to jasné? Zjistěte, zda je váš otec doma. Pokud tam bude, jeden z vás se pomocí letaxu vrátí zpátky a oznámí mi to. Pokud tam nebude, počkáte tam a nebudete nikam chodit na vlastní pěst. Dřív nebo později za vámi přijde Harry. Já mu mezitím pošlu zprávu na Ministerstvo," organizovala další kroky Minerva. Dvojčata ji poslechla, nabrala si hrst letaxu a vkročila do krbu, aby se mohli přemístit domů. Beatrice s Eileen si ještě vyměnily pohled a Eileen ji chtěla nějak uklidnit, povzbudit, nebo jí aspoň popřát hodně štěstí, ale ze staženého hrdla jí nevyšla jediná hláska. Všimla si Beatricina pohledu a strachu, jenž se jí zrcadlil v očích.

Pak dvojčata zmizela. Scorpius držel Eileen za ramena a dívka bloudila očima po ředitelně, zatímco McGonagallová vyčarovala svého Patrona v podobě kočky, která měla Harrymu předat vzkaz o tom, aby prohledal celé patro Odboru záhad a pokusil se najít Anthonyho Jonese. Pak na sobě Eileen vycítila čísi pohled a vzhlédla. Zjistila, že ji pozoruje Albus Brumbál ze svého portrétu nad ředitelčiným křeslem, a když se jejich pohledy setkaly, povzbudivě na ni zamrkal. Brumbál. Kéž by byl mezi živými. Všichni by se cítili lépe a jejich naděje by byla větší a silnější.