Oheň a Krev

7.

Dny ubíhaly neuvěřitelně rychle, Kriss přišlo jakoby to bylo teprve včera co se z Dabim sešla a dneska už je sobota, den kdy se mají zase sejít. Včera většina studentů odjela domů, zůstalo jich tu jenom pár, které měl na starost Aizawa. Od schůzky s Dabim se toho moc nedělo, hlídání akademie jí zabíralo dost času ale i přes to si našla nějaký volný čas, který trávila tréninkem a nebo byla se studenty aby je více poznala. Včera dokonce byla s Keigou na kávě, naposledy se viděli v úterý a od té doby neměli ani jeden čas, když měl volno jeden, tak ten druhý zase musel pracovat ale konečně v pátek jim to vyšlo

Pátek 16:00 kavárna

Kriss a Keigo seděli naproti sobě v útulné kavárně. Keigo si vychutnával vanilkovou kávu, za to Kriss upíjela svůj zelený čaj, milovala čaje. Neměli zrovna moc soukromí, snad každý člověk znal Hawkse tak že to že se na ně pořádně někdo díval, převážně holky, a šeptali si že je Kriss určitě jeho přítelkyně, nebylo zrovna příjemné. Snažila se ale všechny pohledy a řeči ignorovat a soustředit se jenom na to, co jí Keigo vykládal, hodně se s ním nasmála. ,, Strašně ti to sluší když se směješ" tahle věta jí vehnala červeň do tváře, málo kdy slyšela že by jí někdo řekl že jí to sluší, měla radost že si to někdo myslí ale nějak uvnitř cítila že by byla radši kdyby jí to řekl někdo jiný, opět v mysli viděla Dabiho, který jí popletl hlavu. Od úterní schůzky s ním, se její myšlenky často vraceli k němu a teď na něho opět myslí, neměla by na něho ale myslet když tady sedí s Keigou, který si kvůli ní udělal čas ,, si tady Kriss?" Dívka jenom zvedla hlavu a překvapeně se podívala na Keigu, ztratila se ve svých myšlenkách ,, jo, promiň jen jsem se zamyslela, co jsi prosím tě říkal?" blonďák se usmál a mávl rukou že to nebylo nic důležitého. V 17:45 opouštěli kavárnu a pomalu se vraceli k akademii, cestou jí vykládal blonďák o svém dětství a to proč je Enji jeho vzor. Říkala si jak je možné, že i přes to v čem musel vyrůstat je tak pozitivní, to že mluvil o Endeavori vždy ignorovala. Když dorazili před akademii tak ji Keigo doprovodil až k jejímu pokoji a na rozloučenou ji políbil na tvář. Při usínání myslela na jemný polibek, kterým ji blonďák obdaroval, bylo to hezké ale necítila žádné chvění když ji políbil nebo když se jenom přiblížil k jejímu tělu a tak zase před usínáním myslela na Dabiho, u kterého ji vždy mrazilo celé tělo.

Současnost

Kriss stála před opuštěnou továrnou. Pomalu se vydala do vnitř, šla pomalu, nechtěla vůbec spěchat. Jedna její část se těšila na jeho přítomnost, za to ale ta druhá byla velmi nervózní. Dabi stál opřený o zeď u jednoho z oken, pozorně sledoval dívku, která k němu mířila ,, ahoj maličká" už stála jenom dva kroky od něho, podívala se mu do modrých očí, i když je viděla už několikrát pořád ji přišlo jako by se v té kráse mohla utopit ,, ahoj Dabi." Nějakou chvíli stáli jenom na proti sobě a snad si užívali přítomnost toho druhého, než ticho narušil černovláskův hlas ,, nemusíš tam jen tak stát, pojď sem" kývnul hlavou na místo vedle něho, sám se zády sklouzl po zdi a sedl na špinavou zem. Kriss ho sledovala jak si sedá, přemýšlela že si sedne na místě, kde stála ale její druhá část, která se na něho tak těšila vyhrála a ona tedy přešla za ním a zopakovala stejný pohyb jako on. Byla mu tak blízko, stačilo málo a mohla se ho dotýkat ,, jak šlo hlídání, maličká?" zeptal se Dabi posměšně, věděl že ji to nebaví a bavilo ho, ji provokovat. Kriss se na něho podívala a měla chuť ho praštit ale nakonec si to rozmyslela ,, je to nudné, otravné a nejhorší je, že pokaždé když tam jsem, tak se tam musí vždy ukázat ten nadutec, z kterého jsou všichni totálně odvaření" vyprskla naštvaně. Bylo mu jasné že mluvila o Endeavorovi, vzpomněl si na to co mu řekla posledně, když se viděli a vybavil si její jizvu ,, tak tohle téma přeskočíme" měl zase ten svůj typický úšklebek ,, řekni mi něco o sobě, maličká" dívka překvapeně zamrkala ,, co by si chtěl vědět, Dabi?" kdyby tak věděla jak ho vždy dostane když vysloví jeho "jméno"  ,,všechno." 

Hlásím se z další kapitolou :) tuhle kapitolu jsem věnovala  jednomu milému čtenáři, který mě dneska velmi potěšil <3 a vám všem ostatním moc děkují za přečtení :)