Oheň a Krev

10.

 Keigo se podíval tam, kam se upíral zrak Kriss, ta byla tak překvapené že ani nepostřehla že na ni vlastně mluvil, nezaváhal ani na chvíli, když viděl kdo se tam objevil, vzlétl do vzduchu ,, Kriss okamžitě se odtud musíš dostat, sežeň všechny hrdiny a pokus se udržet studenty dál" blonďák křičel na dívku, normálně by ho vnímala a snad udělala i to co řekl, ale teď jediné na co se soustředila byl černovlásek, který ji popletl hlavu. Co tady dělá? Proč by přišli zrovna sem? Vždyť mu ublíží ..., nebála se o sebe nebo studenty, bála se co se stane Dabimu. Než si pořádně stačila promyslet svoje činy, tak už jí po rukách stékala krev, rozeběhla se směrem k portálu. Nesměl je nikdo slyšet až spolu budou mluvit, nemohla dovolit, aby někdo věděl že se setkávají. Zastavila se dva kroky od nich, krev kolem nich udělala kopuli ,, co tady děláte?" nevěděla jestli má být vyděšená nebo naštvaná. Dabi a Shigaraki se nejdříve podívali na sebe a až potom se věnovali jí, černovlásek překonal vzdálenost, která je od sebe dělila ,, ahoj maličká, chtěl jsem tě vidět" když to říkal tak měl na tváři jeho typický úšklebek. Kriss měla neuvěřitelnou chuť ho políbit, ten kluk si ani neuvědomoval co jeho slova dělají s jejím srdcem, objevit se na nepřátelském území jenom proto, aby ji mohl údajně vidět. Musela tyhle myšlenky rychle zahnat, neměli moc času ,, můžeme se sejít večer, ale teď odtud musíte zmizet než vám ublíží" mluvila tak rychle, že jí Dabi skoro nerozuměl, nemohl ani nějak reagovat jelikož ho dívka začala tlačit zpět k portálu. Shigaraki to zatím jenom pozoroval, v dívčiných očích viděl strach o jeho přítele ,, chráníš nás, tak že máme nějaký čas si popovídat." Kriss přestala tlačit do Dabiho hrudi, podívala se na modrovláska, jeho obličej skrývala ruka, jedna ruka ho držela za krk a několik dalších měl na svých rukách.Bylo zvláštní ho na živo vidět v jeho darebáckém kostýmu, vlastně až na ty ruce byl stejně oblečený jako včera, černé kalhoty, černé tričko s dlouhým rukávem a jediné botasky měl červené barvy. ,, Ano máš pravdu, chráním vás ale nemůžu si tady s vámi vykládat jako bychom byli na poklidné kávičce" podívala se na Dabiho, doufala že alespoň on pochopí že je to pro ni riskantní ,, maličká, chtěl jsem tě vidět, ale taky jsme ti chtěl říct, že bych chtěl aby si se přidala k nám" nevěděla co mu na to říct, byla překvapená, mohl ji to říct už včera. Co se dnes změnilo? ,, J- já ..." jedna její část chtěla říct ano a odejít s ním hned, ale ta druhá si uvědomovala že je tady Aizawa a teď už taky Keigo ,, miluji, když si takhle nervózní" vykulila oči na Dabiho, byla myšlenkami jinde, vytěsnila že je tak blízko, vyskočila ji husí kůže po celém těle. Věděla že takhle nemůže přemýšlet ,, potřebuji čas" nevěděla co víc říct, odstoupila od černovláska a čekala na odpověď. Ten se jenom uchechtl ,, co myslíš Shigaraki, můžeme jí dát čas na rozhodnutí do zítřka? " mírně pootočil hlavu aby vyhledal jmenovaného, ten jenom kývl na souhlas ,, maličká, máš štěstí že jsme tak shovívavý, zítra si tě během dne najdu a budu chtít odpověď." Oba padouši se otočil, vstoupili do portálu a zmizeli tak rychle, jako se objevili.

Kriss padla na kolena, přestala se soustředit na udržování bariéry a ta se začala pomalu roztékat. Krev se vracela zpět Kriss do žil a zbytek se vsakoval do písčité země. Neměla tušení jak vysvětlí co se tady stalo a proč padouši utekli aniž by ji ublížili. Budou ji podezřívat. Tohle všechno bude muset vyřešit a do toho se ještě rozhodnout jestli se chce přidat na stranu Ligi padouchů. Po tvářích jí tekly slzy, ani netušila proč pláče, slyšela kolem sebe hlasy, ale přišlo ji jako by byli strašně daleko. Někdo ji vzal do náruče, cítila příjemnou vůni ,, všechno bude dobré" tenhle hlas znala, Keigo. Tiskl si ji k sobě a někam rychle šel. Mluvil tam někdo další, více hlasů se překřikovalo navzájem ,, musíme ji nejdříve vyslechnout, jestli nás zradila tak ji nesmíme dát šanci..." znala tenhle nepříjemný hlas ,, Enji, podívej se jak vypadá, myslíš že takhle vypadá člověk co nás zradil." Keigo si dívku více přitiskl na hruď ,, běžte se hádat jinam, až jí bude lépe tak s ní za vámi přijdu a můžete si s ní promluvit" křikl na ně blonďák. Naše hrdinka neměla tušení kam má namířeno a tak nějak jí to bylo jedno, v jeho náručí se teď zrovna cítila dobře. Musela přestat plakat, začala se tedy soustředit na jeho tlukot srdce. Tlouklo v pravidelném rytmu, i když malinko rychleji. Zvedla hlavu aby si mohla blonďáčka pozorně prohlédnout. Blonďaté vlasy měl rozcuchané dozadu až na pár chomáčů, které mu v obloucích trčí nad hlavou, obočí má poměrně husté a oči mají krásnou zlatohnědou barvu. Cítil její pohled na sobě, stočil tedy pohled na dívku ve své náruči ,,mám něco na obličeji, nebo se ti jenom líbím?" Kriss se začala smát, vždy se ji snažil rozesmát. Byl k ní od začátku tak milý ,, děkuji, Keigo." 

Co myslíte, jak se naše hrdinka se vším popere? Přidá se na stranu padouchů?