Oheň a Krev

4.

Upřímně čekala jakoukoliv reakci, to že se začal tak nahlas smát ji vážně překvapilo, musela si přiznat že jeho smích byl pěkný, upřeně ho pozorovala a užívala si ten zvuk ,, maličká, jsem rád že víš kdo jsem ale myslím že jsem se na něco ptal" jak se z ničeho nic začal smát tak i tak z ničeho nic přestal, jeho výraz teď byl vážný. Kriss udělala krok dozadu ale hned narazila zády do zdi, byla ráda za větší prostor, který mezi nimi vznikl, jeho vůně se Kriss až moc jednoduše dostávala do hlavy ,,jsem Kriss A..Aeko" když vyslovila tuhle jednoduchou větu tak se sama divila, že se takhle zakoktala, tohle se jí nikdy nestávalo, jemu se ale na tváři vykouzlil zase úsměv, líbilo se mu do jakých rozpaků ji dostal. Překonal tu vzniklou mezeru která se mezi nimi vytvořila, když u ní zase stál tak blízko tak si mohl všimnout začervenalých líček ,, bojíš se mě, maličká?" Kriss mu chtěla dát jasně najevo, že se jí nelíbí to oslovení ale měla problém jak s mluvením tak s pohybem, co s ní dělala jeho přítomnost ,,ne, nebojím" její odpovědi byli tak jednoduché, tohle se jí vůbec nepodobá. Chytil za bradu a ještě více ji donutil zaklonit hlavu ,,myslím že mi lžeš, maličká. Hrdinové totiž mají ve zvyku lhát často" jak, že ji to nazval? Tohle bylo vážně hodně háklivé téma, Kriss nesnášela, když jí někdo řekl, že je hrdina. Hlavu vyškubla z jeho sevření, chytila ho za lem trika a rychlým pohybem si s ním vyměnila pozice, teď byl on ten opřený o zeď a ona měla na vrch,, teď mě dobře poslouchej, ještě jednou mě nazvi hrdinou a skončíš mnohem hůř než tihle mrtví ubožáci" hlavou ukázala k mrtvým tělům, které Dabi spálil. Ten jeho výsměšný výraz ji vážně štval ,, jak tě mám tedy nazývat, pracuješ s hrdiny a chráníš studenty na U.A? Kdo jiný by je chránil než hrdina? " Kriss byla vážně překvapena, jak tohle mohl vědět? Vždyť dorazila teprve dneska a ještě o tom nikdo nemluvil, že by se měla zpřísnit ochrana studentů, pustila jeho triko a odstoupila od něho. Teď když od něho stále dál, měla možnost si prohlédnout zbytek jeho těla , jeho části popálené kůže nebyli jenom na jeho obličeji, bylo vidět že má spálené i ruky, to znamená, že bude mít i zbytek těla takový. Byl vcelku vysoký oproti Kriss, přes bílé tričko bylo vidět vyrýsované tělo ,, líbí se ti co vidíš, maličká?" podívala se mu do očí, byla opět nervózní, co mu jako mám odpovědět "ano moc se mi to líbí, dostáváš mě do kolen" tyhle myšlenky ji překvapili, přešla tuhle otázku a raději se rozhodla mu odpovědět na tu otázku předtím ,,nejsem hrdina, jenom splácím dluh." Dabi ji pozorně pozoroval, když mu odpovídala, je strašně jednoduché na ni poznat jestli říká pravdu, byla zajímavá to musel uznat, tak jako její Quirk. Zrovna dneska ráno je Shigaraki obeznámil s tím, že má dorazit do akademie, kdo by si ale pomyslel, že zrovna on bude mít takové štěstí a ještě ten den ji potká. Když vylezl z baru a viděl jakou schopnost používá bylo mu jasné s kým má tu čest, věděl toho o ní dost, až teda na to jak vypadá, měli jenom popis jak vypadala kdysi ,,dobře maličká, když tedy nejsi hrdina tak půjdeš se mnou abych tě mohl představit přátelům?" Dotaz Kriss překvapil, patří k lize padouchů, určitě ji chtěl vzít za nimi, to bylo jasné ,,p..proč?" znovu? Kriss se do uší dostal ten krásný smích, když se smál tak byli vidět jeho dolíčky ,,jak jsem řekl, jenom se seznámit" než větu dopověděl tak stál zase blízko Kriss, ta musela zaklonit hlavu aby mu viděla do obličeje, je to padouch neměla by se tady sním takhle vybavovat, ale ona s ním chtěla jít, chtěla být v jeho blízkosti i když z něho byla tak moc nervózní ,, nemůžu s tebou jít, když půjdu už se z velkou pravděpodobností nevrátím." Dabi byl rozhodnutý, že ji chce dostat na svou stranu, měl v plánu ji odvést násilím pokud to bude nutné ,, můžeme se sejít zítra" vypadlo z ničeho nic z Kriss, samu sebe zase překvapila, Dabi se na chvíli za přemýšlel ,, jenom my dva, Kriss?" tentokrát ne použil přezdívku maličká a to bylo snad ještě více odzbrojující, jak si pohrál s jejím jménem, když ho vyslovil. Dívali se navzájem do očí, v Dabiho očích byli vidět jiskřičky, vážně se bavil nad nervozitou dívky která stála před ním, její jméno mu příjemně klouzalo po rtech když ho vyslovil ,, zapomněla si mluvit? " drzý úsměv nezmizel z jeho tváře, Kriss už se vážně potřebovala dostat z jeho blízkosti ,, zítra večer v sedm, na tomhle místě" otočila se na patě a jak nejrychleji ji to její tělo dovolilo odtud zmizela, běžela aniž by si to uvědomovala. Zastavila se v běhu až před akademií, nestihla ani popadnout dech a vydala se hned do svého pokoje, aniž by se nadála už za sebou zavírala dveře pokoje. Nutně potřebovala studenou sprchu a jít si hned lehnout, zítra ji čeká dlouhý den.

Miluju tuhle část :D jak je z něho nervózní a Dabi si to naprosto užívá :D tahle kapitola je o dost kratší ale to snad nebude tak moc vadit :)