Oheň a Krev

11.

Keigo stál před dveřmi pokoje dívky, která se mu líbila. Pomalu ji postavil na nohy, aby mohla vytáhnout klíče a odemknout dveře. Kriss pozvala chlapce dál, zavřela za ním dveře a hned je i zamknula. Potřebovala teď chvílí klidu a nechtěla aby nečekaný host vtrhl do pokoje. Posadila se na postel, poklepala rukou na místo vedle sebe. Keigo jednoduché gesto pochopil a sedl si vedle ní ,, jak ti je?" prohlížela si své prsty a přemýšlela jak odpovědět, její pocity byli velmi smíšené. Čeká ji poměrně těžké rozhodnutí, kdyby tady byl jenom Dabi, tak by rozhodnutí bylo mnohem jednodušší ,, jsem v pořádku, jenom trošku rozhozená." Nechtěla lhát ale nemohla mu ani říct pravdu, nezradila by Dabiho i přes to jak chladná, jí jeho slova přišli. Blonďák vzal dívku za ruky a tím ji přiměl aby svůj pohled upřela na něho ,, věřím že jsi nás nezradila, ale ať se tam stalo cokoliv, tak víš, že mě to můžeš říct" nezradila? Kdyby si tak věděl. Nemohla se mu dívat do očí, viděla v nich jeho plnou důvěru, proto odvrátila zrak ,, když jsem nás všechny tři uvěznila v mé krvavé bariéře, tak jsem doufala, že je zadržím" z neznámého důvodu bylo Kriss nepříjemně, když mu měla lhát ,, když ale viděli jakou schopnost mám, chtěli abych odešla s nimi." Keigo si ji přitáhl do náručí, viděl že je nervózní ,, hej, všechno se to vysvětlí" jenom se uchechtla, věděla že lhát hrdinům nebude žádný problém, ale on se jí dostával pod kůži. Vyrušilo je zaklepání na dveře, Keigo  dívku pomalu pustil  a podíval se na dveře, oba čekali jestli někdo za dveřmi promluví, ale bylo ticho. Ozvalo se druhé zaklepání, pořád nikdo nic neříkal proto se tedy Kriss rozhodla jít neznámému hostu otevřít. Za dveřmi stál Aizawa, za začátku nic neříkal, jenom si jeho kamarádku prohlížel. Zkoumal jestli je v pořádku, na první pohled viděl, že jí nic není, ale když se jí podíval pořádně na obličej mohl si všimnout že brečela. Nejraději by ji objal, ale věděl že na to moc není ,, jsem rád že jsi v pořádku, ale víš že proto tady nejsem" podíval se na Hawkse, který už se zvedal a chtěl něco říct ale Kriss byla rychlejší ,, chtějí se mnou mluvit, myslí že jsem vás zradila." Padouši jsou pryč a ona se tam takhle složila, je jasné že si musí myslet že je zrádce. Musí tam jít a přesvědčit je o tom, že je na jejich straně, alespoň do té doby než se rozhodne.

 Kriss, Keigo a Aizawa dorazili do ředitelny, kde už na ně čekal ředitel s Enjim Todorokim. Bylo překvapující, že tam není žádný další hrdina. Todoroki ji vraždil pohledem, měl jasně vepsané ve tváři že jí nevěří. Nebyla tam, aby přesvědčila jeho, musela přesvědčit ředitele. Nadechla se tedy a řekla jim verzi příběhu, kterou si promyslela cestou sem ,, vím že jsou tady lidé, kteří mi nevěří ještě před tím než si vyslechli co se stalo" podívala se na Todorokiho ,, přiznávám chybu, ale mým účelem bylo je zadržet a počkat až dorazí další hrdinové." Pozorně sledovala ředitele a nechala menší pauzu, kdyby chtěl něco říct, jelikož mlčel tak pokračovala ,, když viděli moje schopnosti, zřejmě jim došlo kdo jsem a hned chtěli abych se k nim přidala" pokračovala by dál ale ředitel ji vyrušil ,, říkáte nám že kdyby jste byla zrádce, tak tady teď s námi nestojíte, ale co když jste jejich špion?" Samozřejmě že ho tohle napadlo, ji samotnou na jeho místě, by to taky napadlo ,, je pochopitelné že mi nevěříte, víte že nemám ráda hrdiny a pak se stane něco takového" na její tváři se objeví úsměv ,, můžu vám dát akorát mé slovo a říct vám, že padouchy jsem nenechala utéct, řekli mi, že ublíží všem ať už budu na jejich straně nebo ne. Za jiných okolností by to se mnou nepohnulo, ale teď je tady člověk, na kterém mi malinko záleží a nelíbila se mi představa, že by se mu něco stalo" mrkla na Keigu, musela ho využít ve své lži. Všichni přítomní se na jmenovaného podívali ,, to stačilo k tomu abych na ně zaútočila, bohužel jejich portál zůstal otevřený a oni po útoku zmizeli v něm." Po tom, co dokončila to co si připravila se strhla hádka, Todoroki se začal dohadovat s Aizawou, Keigo se do hádky taky zapojil. Všichni tři křičeli jeden přes druhého, tak že jim nebylo ani pořádně rozumět o čem se vlastně hádají. Netrvalo to ale dlouho a ředitel je zarazil, když jim řekl že mi věří, tak se snažil mít ještě Endeavour nějaké námitky, ale byl hned zase umlčen. Všichni byli posláni si odpočinout, přece jenom měli zítra vyrazit se studenty do ulic. Potom co Kriss dorazila do svého pokoje, jenom rychle skopla boty a lehla si na záda do postele. Jednu záležitost měla vyřešenou, teď ji čekala ta horší, rozhodnutí jestli stát na straně padouchů a nebo hrdinů. Teď zrovna myslela jenom na Dabiho, vždycky je v jeho přítomnosti tak nervózní, ale zároveň se s ním cítí volná, má pocit že mu může říct cokoliv a on ji pochopí, neodsoudí ji za její nenávist k hrdinům a nesnaží se ji změnit. Velmi často na něho myslí, chybí ji. Ale jejich poslední setkání bylo jiné? Byl chladnější? Ale spíše je jasné, že všechna jeho náklonnost a zájem o ni byl jenom z důvodu její síly. Rozesmutněla se při poslední myšlence a tak raději začala myslet na někoho jiného. Keigo, využila ho ve své lži jenom aby bránila padoucha, přitom na ni byl vždy hodný. Neztratil o ni zájem ani když na něho křičela, stranila se mu a nebo když pošpinila jeho vzor. Byl vždy tak laskavý, bránil ji i když nemusel, ale i tak necítila ani sebemenší jiskření, když byli spolu. Její srdce prahlo očividně po černovlasém ďáblovi. Kdyby jenom tak Dabi cítil alespoň něco málo co ona. Aniž by si to uvědomila, tak už za okny byla tma. Přemýšlela nad tím už několik hodin a stále nebyla rozhodnutá, co má zítra udělat. Rozhodla se tedy, že bude lepší, když se půjde umýt a ulehne do postele, musí se na zítřek vyspat. Bude to velmi náročný den.

Další kapitola je tu :) naše hrdinka začíná být na pochybách, snad si vybere správně... jinak jsem se chtěla zeptat jestli zde mám nějaké čtenáře, kteří hrají call of duty? Poslední dobou si hodně ujíždím na pár postavách z téhle herní série, tak jsem se rozhodla napsat další příběh na tohle téma a přemýšlím jestli ji vydávat zároveň s tímhle příběhem?