Oheň a Krev

14.

Kriss stále v budově, kde se vždy setkávali s Dabim, on tady nebyl. Místo něho tam byl Keigo. Díval se na ni se zklamáním. Jeho bolest byla tak moc viditelná, až měla chvíli pocit, že se jí mohla dotknout. Nechápala co tady dělá, jak mohl znát tohle místo. Chtěla odtud utéct, ale její nohy, jako by jí neposlouchali, stála na místě a čekala co se stane. Přišel blíže, čím blíže byl, tím více chtěla utéct ,, proč si to udělala? Věřil jsem ti. Všichni jsme ti věřili." Chtěla mu odpovědět, ale z jejich úst nic nevycházelo. Bojovala se svým tělem, jakoby jí nepatřilo, jakoby ho někdo ovládal. On jí zatím obešel a stoupl si za ni. Cítila jeho dech na svém krku ,, nepatříš k němu." Chtěla se otočit a křičet na něj, neměl sebemenší právo říkat jí, kdo k ní patří, pohled jí ale zamrzl na dalším příchozím, který jako by se vynořil ze tmy. Byl to Endeavour, její noční můra. Nebyl sám, někoho táhl za sebou. Pohled měla najednou rozmazaný a nemohla poznat, kdo byl ten dotyčný, kterého táhl za sebou. Endeavour se nebezpečně usmíval, něco se stalo, něco provedli. Soustředila se na osobu, kterou teď pohodil na zem. Osoba měla černé vlasy, dlouhý černý kab..... To byl Dabi?! Chtěla se k němu rozběhnout a pomoc mu, Keigo ji ale chytil pevně kolem pasu. Její hlas se konečně prodral přes hrdlo ven ,, pusť mě. Okamžitě mě pusť." On nedbal jejích slov, držel ji silně ,, teď se budeš dívat, jak umírá před tvýma očima." Tahle slova ji praštila tak silně, až ustala v pohybu. Tohle nemohla být pravda, chtějí ho zabít, musí něco udělat. Rychle sundala svůj náramek, stačilo se říznout, jenom malinko. Najednou pocítila jak jí pálí ruka, náramek jí vypadl z ruky, Endeavour ji držel za ruku a spaloval ji. Její křik se rozléhal celou budovou, najednou už ji nedržel Keigo, zezadu za krk ji chytl ten bastard a teď pálil její krk. Do očí se jí nahrnuly slzy, podívala se na Dabiho, pomalu k ní zvedl hlavu, v jeho obličeji byla vidět bolest a vztek. Jeho pohled se ale brzy odvrátil, když ho Keigo kopl do obličeje. Snažila se i přes tu nesnesitelnou bolest, vzpouzela se co jí síly stačily, ale bylo to marné. Viděla už jenom, jak Keigo stojí nad Dabim, jeho křídla se roztáhla a peří vystřelilo na Dabiho. Rychle se posadila na posteli, obličej měla mokrý od slz. Byla to jenom noční můra, ale přišla jí tak živá. Rozrazili se dveře, stál v nich její ďábel. Dveře za sebou zabouchl a rychle se vydal k posteli. Sedl si na postel, přivinul si ji do své náruče. Její křik slyšel už na chodbě, krve by se v něm člověk nedořezal, když ji slyšel křičet. Jakmile vešel do pokoje, uklidnil se, nikdo tam nebyl. Ona ale v pořádku nebyla, musela mít noční můru. Vypadala vážně vyděšeně, teď už ji držel ve svém náručí a snažil se ji uklidnit. Musel vědět co za sen způsobilo ten křik, ale nejdříve ji musel uklidnit. Cítila se  v jeho náručí v bezpečí, držela ho silně, bála se že o něj přijde. Po chvíli už neplakala a její dech se také ustálil do normálu. Dabi ji od sebe jemně odtáhl, aby se mohl podívat jak na tom je. Vypadala v pořádku ,, vyděsila si mě, maličká" ruku ji položil na tvář, hladil ji. Kriss si jeho dotyk užívala, to jak se jí dotýkal, ji vždy způsobuje motýlky v břiše. Dívala se do krásných modrých očí, jen při představě, že by o něj měla přijít ji bolelo srdce. Dabi se díval na dívku, která mu tak pobláznila hlavu. Potřeboval vědět co se jí zdálo, ale nechtěl na ni tlačit ,, zabil tě" řekla to tak potichu, že kdyby nebyl tak blízko, tak by to ani neslyšel. V očích se jí opět tvořili slzy ,, ublížili ti a pak tě před mýma očima zabil." Sledovala svoje ruce, ukazováčkem si drala kůži na palci ,,podívej se na mě" v Dabiho hlase, byl slyšet jasný rozkaz , zvedla tedy hlavu a zaměřila svůj pohled na ten jeho ,,kdo byl v tom snu?" Jeho výraz v obličeji byl, tak moc nečitelný ,,Endeavor a Keigo." Jakmile vyslovila jméno toho opeřence, cítil vztek, měl sto chutí odejít, najít ho, zabít ho a s ním pohřbít i Endeavora. Pevně ji chytil za ramena, aby dal důraz na to, co jí říkal ,, teď mě dobře poslouchej, byl to jenom sen a nic z toho se nestane" chtěla mu skočit do řeči, ale on ji ještě pevněji zmáčkl ramena, potřeboval vyřešit jinou věc ,, jestli ještě jednou uslyším z tvých úst, jméno toho zasraného hrdiny, tak ti zaručuji, že za sebe neručím." Kriss byla chvíli vyděšená z jeho slov, nenapadlo ji, že by jenom zmínka ,ono ho blonďáka, v něm vyvolala takové chování, žárlivost. Pomalu zvedla ruku a opatrně se dotkla jeho tváře ,, odešla jsem s tebou, nic pro mě neznamená" věděla, že lhala. Nemohla popřít, že pro ni nic neznamenal. Několikrát ji pomohl a byl tam pro ni, i když z její strany to bylo jenom přátelství. Nechtěla mu lhát, ale bála se jeho reakce, byl velmi majetnický. Dabi ji pozorně sledoval, chtěl vidět každý pohyb v její tváři, podle toho mohl poznat, že mu lhala. Nechápal jak pro něho mohla chovat jakékoliv city. Zvedl se z postele a bez jediného slova opustil pokoj, nezapomněl za sebou prásknout dveřmi. Nechápala, co se právě stalo. Proč se takhle choval. Nemohl přece poznat že mu lhala? Nebo ano? Jakmile jí došlo, co se tady právě stalo, rychle vstala z postele, oblékla se a vyběhla z pokoje. Nevěděla kam šel, ale doufala že bude v té místnosti, kde se včera objevili po teleportaci. Po cestě se míjela s Togou, která ji zvesela pozdravila. Ze slušnosti jí pozdrav oplatila, hned ale pokračovala dál. Už byla u tmavých dveřích, které vedli do toho jejich "baru" vzala za kliku a do místnosti se vřítila jako tornádo, co ale osud nechtěl, srazila se se Shigarakim. Musela mírně zaklonit hlavu, všichni kromě Togy byli vyšší než ona, a podívala se na něho, netvářil se vůbec přátelsky ,, promiň, neviděla jsem tě." Její slova ho snad ještě více naštvala, chytl ji pod krkem a přirazil ji ke zdi ,, co jsi mu provedla?" Jeho hlas byl plný nenávisti k její osobě, viděl že lapá po vzduchu, ale bylo mu to totálně ukradené. Když se kolem něho před chvílí prohnal Dabi, viděl že zuří a hned mu bylo jasné co se stalo. Tahle malá čubka mu něco provedla, chtěl ji namístě uškrtit ,, k-kam šel?" cože? Překvapeně se na ni podíval, pustil její krk a nechal ji se nadechnout. Bylo jí úplně jedno že se ji chystal zabít, nešlo mu do hlavy proč jediné co chtěla vědět, bylo kde je Dabi. Každý jiný člověk by se snažil přesvědčit ať ho pustí, ale její jediná starost byl on ,, odešel pryč, řekl že musí na vzduch." Vypadala už v pořádku, když slyšela že odešel, tak se narovnala a chtěla odejít, Shigaraki ji ale chytil za ruku, neměl v plánu ji pustit dokud mu nepoví, co se stalo. Kriss se hluboce nadechla, chtěla se do něho pustit, nemá čas se tady s ním teď vybavovat. Pořádně si ho prohlédla a už chtěla něco říct, ale něco v jeho pohledu ji zarazilo ,, opravdu ti na něm záleží" nebyla to otázka, ale přes to přikývl na souhlas ,, je pro mě jako bratr, všichni tady jsou moje rodina." Na tváři se jí objevil úsměv, bylo hezké slyšet, že se berou jako rodina. Opravdu mu na něm záleželo, proto jí nevěřil, celou dobu si myslel, že mu ublíží a ona přesně to udělala. Lhala mu a on to poznal ,, lhala jsem mu" úsměv z její tváře zmizel, bylo jí zle ze sebe samotné. Měla k němu být upřímná, rozešla se k černé sedačce, na kterou se následně posadila. Shigaraki ji sledoval, měl chuť jí vážně ublížit, ale vypadala že ji to mrzí, chtěl jí dát šanci, proto se posadil na proti ní do křesla. Mlčela, zřejmě přemýšlela jestli mu to má říct, na konec se na něho podívala a pověděla mu co se stalo ,, měla jsem škaredý sen, byl v něm Endeavor a Hawks. Byli jsme v té opuštěné budově, kde jsme se vždy scházeli s Dabim" vzpomněla si na jejich schůzky a musela se malinko usmát ,, Endeavor tam dovlekl Dabiho a Hawks ho zabil. Nejdříve to bylo v pořádku, snažil se mě ujistit, že nic takového se nestane, ale pak se to posralo." Jak se na ni díval, když mluvil o Keigovi ,, naštvalo ho, že jsem Hawkse nazvala jeho jménem, jasně mě upozornil, že jestli ještě jednou řeknu jeho jméno, tak to nebude hezké" Shigaraki ji pozorně poslouchal, Dabi byl ohledně ní extrémně majetnický, stačilo když si Twice dělala srandu jestli by si sní mohl užít nějakou zábavu, to jakou scénu tady udělal bylo šílené. Pomalu mu začalo docházet, co se mohlo stát ,, nech mě hádat, řekla jsi mu, že pro tebe ten hrdina nic neznamená? To byla ta lež?" jestli přizná, nějaké city k tomu hrdinovi, nemusí to vůbec dopadnout dobře. Kriss se na něho podívala a přikývla na souhlas ,, vím, že jsem neměla lhát, nechtěla jsem mu ublížit." Shigaraki byl zmatený? Proč by se tedy přidávala na jejich stranu, jestli chovala nějaké city k hrdinovi ,, miluješ ho?" Zmateně se na něho podívala ,, Dabiho? Samozřejmě, není to dost jasné. Proto jsem tady, myslela jsem že ke mně nic necítí, ale když dal najevo svoje city, měla jsem hned jasno " na tváři se mu mihl malý úsměv, hned myslela na jeho přítele ,, myslel jsem toho hrdinu" bylo vidět, že je překvapená. Začala kroutit hlavou v nesouhlasu ,, nemiluji ho, i když jsem chvíli myslela, že ano. Strávili jsme spolu hodně času, ale moje city k němu byli jenom přátelského rázu" nelhala, to bylo důležité, teď už to jenom budou muset vysvětlit tomu žárlivci. Postavil se, přešel k baru, kde vzal dvě skleničky a láhev whisky a vrátil se zpátky do křesla. Do obou skleniček nalil zlatou tekutinu, jednu posunul před Kriss a druhou si vzal do ruky ,, jak se vrátí, tak mu to vysvětlíš" natáhl k ní ruku, ve které držel sklenku, aby si mohli přiťuknout. Pro nového příchozí by pohled na ty dva, mohl vypadat jako domlouvání nějakého nelegálního obchodu. Kriss a Shigaraki by si to zatím nepřiznali, ale my víme že v tenhle moment, se jejich vztah začne měnit na přátelský. 

Zdravím vás všechny :) konečně je tady další kapitola... Musím se přiznat, že jsem teď měla s psaním tohohle příběhu problémy, přesně vím jak to bude probíhat a jak tenhle příběh skončí, ale ani za boha mi nešlo napsat další části. Potřeboval jsem menší pauzu a začala jsem psát další příběh ( ten teda zatím nevychází, ale časem ho určitě vydám), tenhle příběh rozhodně dokončím, miluji ho. Doufám že se vám dnešní část líbila a z další se budu snažit přijít co nejdřív.