Milovaný nepřítel

3. kapitola

Nicole

„No tak povídej, chci slyšet všechno!" vyzvídala po telefonu Elis. Mělo mi to být jasné.

„Není co bych ti řekla, jen, že až příště budeš mít nějaký takový hloupý nápad, tak tě rovnou pošlu někam!" odpálkovala jsem jí.

„A kruci. Sex nestál za nic? To nechápu, vždyť jsou z jednoho těsta a zatraceně Will to sakra uměl-„ slova z ní doslova lítala. Nehodlala jsem poslouchat detaily jejího sexuálního života, tak jsem jí přerušila.

„Sakra Elis, k žádnému sexu nedošlo! Protože jsem ho tak trochu nakopala do koulí," vyjela jsem na ní, a až pak mi došlo, že jsem to řekla více nahlas, než jsem chtěla.

„Cože si ho? Proč bys něco takového dělala?!" sice jsem ji neviděla, ale dle jejího tónu mi bylo jasné, že se na mě zlobí, což nebylo ani trochu fér. To já bych se měla zlobit!

„Třeba proto, že si myslel, že jsem nějaká místní rozdavačka a měl blbý řeči!" důrazně jsem jí odpověděla.

Celý víkend jsem na to myslela. Pořád jsem před očima měla jeho zmatený výraz, když jsem se poprvé ohradila. Ale on si nedal říct.

Možná byl lehce přiopilý, ale no a co?! To ho neomlouvalo. Zasloužil si to.

„Nicole!"

„Elis!" oplatila jsem jí to stejnou mincí.

Povzdechla si.

„A není to třeba tak, že jen pořád hledáš výmluvy," nebyla to otázka, bylo to spíše obvinění.

„Proč hledáš chybu ve mně. Nechápu proč to s tebou vůbec rozebírám,... ale věř mi, že já jsem fakt chtěla,... jako že hodně,... ale on to pak všechno zkazil," snažila jsem se obhájit, ale bylo mi jasné, že je to marné.

„Ty si tak moc chtěla, až si z něho udělala neplodného. Chudák kluk jsem si jistá, že mohl mít fakt roztomilé děti," kárala mě.

Protočila jsem oči.

„Někdo jako on by se neměl rozmnožovat, takže mi svět ještě může poděkovat. Nemáš zač světová populace," řekla jsem jí.

„Ach jo, já už fakt nevím, co s tebou," vzdala to. Díky bohu.

Věděla jsem, že teď je ten správný čas otočit její pozornost jiným směrem. Nechtěla jsem vědět žádné detaily, ale než aby rozebírala můj sexuální život, to raději pár minut vydržím básněním o tom jejím. Co mi také zbývalo.

„Takže říkáš, že za to Will stál? Mělo mi být jasné hned, že jsem si vybrala špatného bratra," dobírala jsem si jí. Will byl sympaťák, ale nebyl to prostě můj typ.

„Tak to prrr. Na Willa zapomeň holka, v pátek s ním jdu na rande!" nadšeně vyjekla.

„Kecáš?!" musela jsem jí podpořit v jejím nadšení.

„A nejdete na to trochu odzadu? Myslela jsem, že to má být rande, chození a až pak sex," pobaveně jsem se pousmála.

„To jsou stereotypy Niki, nic víc. Je jiná doba. Vždyť jsme skoro stejně staré, tak kde se u tebe stal problém?" řečnická otázka.

„Třeba ctím vztahy a všechno ostatní, co tobě přijde jako zbytečné hlouposti," stejně jsem jí odpověděla,... i když to bylo marné.

„Já to všechno ctím také,... když to nastane. Ale člověk by si měl být jistý, že dostal to nejlepší, co mohl víš?" a smála se při tom.