Milovaný nepřítel

6. kapitola

Nicole

Když zazvonil zvonek trhla jsem sebou. Úplně jsem zapomněla, že se dnes večer má zastavit Elis, jak včera slíbila.

„Víno i pizzu mám, kopni tam nějaký dobrý film a jdeme na to-„ zarazila se uprostřed věty, když viděla můj pohled.

„A do prkýnka. To je to až tak zlé?" vyvalila na mě své obrovské hnědé oči.

„Ne, ještě horší," odpověděla jsem jí.

"Tak fajn, dej mi pár minut a na všechno zapomeneš," řekla mi.

O tom jsem ale dost pochybovala.

Protáhla se kolem mě, šla do kuchyně, aby z horní skříňky vytáhla dvě skleničky a pak zamířila rovnou na gauč. Oběma nám nalila a ihned otevřela krabici s pizzou a vzala si jeden kousek. Měla jsem kuchyni a obývací místnost spojenou. Občas si ze mě dělala srandu, jak můžu v takovém malém prostoru žít, ale já to tady měla ráda. No a víc jsem si stejně nemohla dovolit. Byty v centru stojí celý majlant. Sice jsem teď dostala část peněz z prodeje firmy, ale na ty jsem nehodlala v žádném případě sahat.

Svalila jsem se na gauč a natáhla si nohy na konferenční stolek před sebou.

Pobídla mě očima a dál se cpala pizzou.

Vzdychla jsem.

„Vzpomínáš si na bratry Jonesovi,... na ty z pátku?" nadhodila jsem.

„To si piš, že vzpomínám, s Willem jdeme v pátek na rande, co je s nimi?" kroutila hlavou, jako kdybych se snad pomátla a bylo nad slunce jasné, že si na mě vzpomíná.

Na rande s Willem? Zajímavé.

„No, tak si představ, víš, kdo koupil naší firmu?" zeptala jsem se jí podrážděně.

Byla zmatená o tom, co se dělo s otcovo firmou za poslední rok neměla ani tušení. Vždy byla spíše umělecky zaměřená a tahle branže jí nikdy nelákala, proto se od společnosti držela v bezpečné vzdálenosti.

Povzdechla jsem si.

„Koupili nás Jones a.s., jako TI bratři Jonesové," čekala jsem, kdy jí to všechno dojde.

„Kecáš?!" vyvalila oči.

„Jo, kéž by,..." zabručela jsem rozmrzele.

„Sakra a že se Will nepochlubil, že s bratrem mají firmu," obdivně naklonila hlavu a dál si v klidu hodovala nad jídlem a vínem.

„No ve skutečnosti jsou tři bratři a všichni tam dělají, ale výkonným ředitelem je Christopher, prostřední syn," vysvětlila jsem jí a při zmínce jména mého úhlavního nepřítele, jsem se se zašklebila.

Celým tělem se na mě otočila. Byla jsem spokojená, že mé zděšení konečně bere vážně, do té doby než promluvila.

„Cože? Tři sexy bratři ve vedení firmy, kde teď děláš? Nene?! To je snad sen!... Počkej je i ten nejstarší tak sexy jako zbylí bratři viď?" vyptávala se jako kdyby to snad byla nejdůležitější otázka pro celé lidstvo.

Odfrkla jsem si.

V tomhle světě se už člověk nemůže spolehnout na nic, ani na to, že ho podpoří vlastní sestra! Teda nevlastní, ale to bylo fuk, protože jak bylo očividné Elis se s mým problémem neztotožňovala.

„Ach jo, to je to jediné, co tě zajímá?!" zamračila jsem se na ní.

"No co, potřebuji vědět detaily, abych se rozhodla, jak moc špatný to je," pokrčila rameny.