Milovaný nepřítel

12. kapitola

Christopher

Celou noc jsem myslel na tu naší dnešní schůzku. V jednom bratři měli pravdu. Dostala se mi pod kůži. Celý večer jsem jí musel sledovat, každý její pohyb a ne, nebylo to jen ze strachu o svůj život, ale proto, že jsem asi ještě neviděl někoho jako ona.

Neuniklo mi, jak se několikrát za večer začervenala nebo nervózně ošívala.

Nebyl jsem hloupý, v naší fyzické přitažlivosti nikdy problém nebyl.

Ráno jsem Rufuse pustil na zahradu, kde měl samozřejmě jeden ze svých dalších pelechů. Venku byl nejšťastnější a než začne mrznout, většinou jsem ho nechával venku.

Sova jsem se usadil u sebe v kanceláři, otevřely se dveře a dovnitř vstoupil Will i James. Jak jsem předpokládal.

„Lepšíte se, myslel jsem si, že si všimnete, že jsem v práci až tak za dvacet minut," odfrkl jsem si a věnoval se zapnutí svého počítače.

„Přece bychom si nenechali ujít našeho Casanovu," řekl Will a oba se posadili naproti mně.

„Tak jaké to bylo?" vyzvídal James.

Rozepnul jsem si sako, vytáhl si mobil z kapsy, položil ho na stůl před sebe a ušklíbl jsem se na ně. Ti dva pacienti mě vyhlíželi už nějakou dobu, všiml jsem si jich, když jsem vystoupil z výtahu.

James mi ještě večer psal zprávy, ale já ani na jednu nedopověděl.

Ignoroval jsem ho.

A nejraději bych to udělal i nyní.

Neobtěžoval jsem se s nimi navázat oční kontakt, ale věděl jsem, že když budu frustrovaně jen vrčet, jejich vytrvalosti se nezbavím.

Upřeně mi pozorovali.

„Tak už sakra mluv," pobízel mě netrpělivě Will.

„Není o čem mluvit, byla to katastrofa, přesně, jak jsem předpokládal," odpověděl jsem jim s povzdechem.

„Co tím myslíš?" James zmateně svraštil obočí.

„Co asi můžu myslet, samozřejmě byla dokonale půvabná, jako vždy. Až tak, že číšník, raději utekl," řekl jsem.

„A kurva," Will vyprskl smíchy a nepřestával se smát. Pěkně mi štval, ne že jindy ne, ale teď ještě více.

„Takže jak to šlo?" trval si na svém James.

„Budeš se divit, ale nic moc," otevřel jsem jsem si e-mail a zaplavilo mě asi tak tisíc nových zpráv.

Dnešní den bude opravdu dlouhý.

„Nevěřím tomu, že to bylo tak zlé," nehodlal to James vzdát.

„No věř mi, že bylo. A kromě jejího obvyklého šarmu,no... vypadala sexy," pokrčil jsem rameny. Byla to pravda.

„Ale to všechno je úplně jedno, protože to je prostě ona. Je vznětlivá, paličatá, dramatická a mohl bych pokračovat až do zítra... a když říkám, že byla nepříjemná, tak si nedělám srandu," vyčerpaně jsem si protřel oči.

„Hádali jsme se většinu času, což jsem ani nic jiného nečekal. Na konci večera jsme se pak každý šel svojí cestou," vysvětlil jsem jim. Chtěl jsem je mít, co nejdříve z krku.