Milovaný nepřítel

19. kapitola

Nicole

Vánoční svátky pro nás byly ve znamení návštěv. Ani nevím, jak to uteklo, ale pro mě to byl další úžasný měsíc. V práci se mi dařilo. Patro, které jsem od Chrise dostala jsem nechala předělat a všichni původní zaměstnanci se přesunuli tam. Trávili jsme spolu všechen volný čas, a přesto jsme jeden druhého neměli dost. Byla jsem u něj v domě tak často, že jsem u něj v šatně měla i své vyhrazené místo a svůj byt navštěvovala jen sporadicky. Projekt na výstavbu a rekonstrukci nové čtvrti šel přesně podle plánu a vypadalo to, že s pracemi se bude moci začít o měsíc dříve.

První svátek jsme strávili u jeho rodičů a druhý zase u mé tety a strýce. Neodolala jsem a musela ochutnat všechno, co naše rodiny připravily, od vánočního cukroví až po krocana, tiramisu a další dobroty. Ale večer jsem si pěkně nadávala, protože mi bylo tak strašně těžko, že jsem nemohla spát.

Koukla jsem se na telefon na nočním stolku, bylo kolem třetí hodiny a mně bylo pořád stejně blbě. Chrisovi jsem raději nic neříkala, protože jak jsem ho znala, zase by z toho byl celý paf a vyšiloval by. Převalila jsem se na druhý bok, ale při tom pohybu se mi zhoupl žaludek takovým způsobem, že jsem rychle vystartovala na záchod. Doběhla jsem jen tak tak, chytila se záchodové mísy a dávila.

O chvíli později jsem ucítila studené ruce na zátylku.

„Běž pryč, tohle nemusíš vidět," zaprotestovala jsem.

Nic mi na to neřekl, jen mi chytil mé dlouhé vlasy a vyčkával až to ze sebe všechno dostanu. Rychle jsem spláchla.

Pomohl mi vstát. Měla jsem celé opocené čelo. Vydala jsem se k umyvadlu, abych si vypláchla pusu a vyčistila zuby.

„Mám ti něco přinést na uklidnění žaludku?" zeptal se mi a pozoroval mě v zrcadle.

„To je dobrý, jen mi všechno to jídlo asi nesedlo," říkala jsem pravdu, už to bylo dobrý. Nevolnost, jak rychle přišla, tak zase odešla.

Opláchla jsem si obličej, otřela se ručníkem a vydala se zpět do postele. Chris mi odhrnul peřinu a já si lehla, zezadu se ke mně přimkl a po několika minutách jsem konečně dokázala usnout.

Další dny to se mnou bylo jako na houpačce, jeden den jsem se cítila dobře a druhý mi bylo pod psa ve všech směrech. Chris mě donutil jít hned po svátcích ke svému doktoru. Odskočila jsem si během polední pauzy do ordinace svého lékaře. Popsala jsem mu všechny své symptomy, ale také vůbec netušil, o co by se mohlo jednat. Jedna z variant byla salmonela, vzal mi proto krev s tím, že výsledky budeme vědět druhý den ráno, do té doby mi doporučil klidový režim a ať raději zůstat doma. V životě jsem nebyla tak nemocná jako za poslední půl rok.

Samozřejmě jsem svého doktora neposlechla a vrátila se po kontrole do práce. Zrovna jsem šla akorát k sobě, protože Christian měl mít schůzku. Když jsem uviděla, jak od něj odchází vysoká blondýna. Byla to ona.

Tiffany.

Zamračila jsem se, nelíbilo se mi, že ho obtěžuje. Co tady zase dělala? Copak si neuvědomovala, že tu není vítána?

Nechtěla jsem se s ní bavit, ale ona asi měla jiný záměr, protože se těsně přede mnou zastavila.

„Ále, podívejme, koho to tu máme. Nicole," a sepjala s hraným nadšením ruce.

„Tiffany," pozdravila jsem jí chladně.

„Asi bych ti měla gratulovat," řekla a přestala se naoko přátelsky usmívat.