Thank you Tess

4.noční můra

~~

Už to jsou tři týdny po tom co moje máma zemřela při autonehodě. Nic moc se nezměnilo akorát jsem jela za mámy sestrou a babičkou k hranicím Německa kde už delší dobu bydlí.

Další deštivé ráno, venku prší, je zataženo a já sedím na okně a jen hledím ven. Unavená z tohodle světa. Najednou se otevřely dveře.

„můžeme jet" oznámila Ela(mamky sestra) „jo hned jsem dole" můžu se tam vrátit? Zapomenu na to co se stalo?

Tess už se nemůže dočkat až přijedu nejmíň tak 10× mi to musela říct. Ještě taky říkala že kluci čekají na mě. Jo řekla jsem že budu u nich zpívat proč ne třeba mě to zabrání myslet nad máminou smrtí.

Rozloučila jsem se s pokojem ve kterém jsem byla zavřená 24/7 vzala kufry a sešla dřevěné schody dolů do chodby.

„vážně tady s námi nechceš zůstat? Je tady škola našla by sis kamarády..." než to babička dořekla tak jsem ji skočila do řeči „babi já tam musím. Zas přijedu neboj"

Babička se na mě moc vřele nepodívala jen mě obejmula a koukala na mě. Ela mi pomohla s kufry do auta,a vyrazily jsme.

Netuším jestli jsem připravená jestli unesu tu bolest já vím máma na mě řvala a dost pila ale než se od nás táta odstěhoval tak byla nejlepší máma.

Jen tak jsem koukala z okna auta na krajinu a domy, na ty šťastný lidi, taky bych se chtěla usmívat ale nejde to.

„Hele to zvládneš jo? Budeš bydlet u své nej kámošky a pomůže ti. Kdybys potřebovala tak jsem tu pro tebe" snažila se mě utěšit ale já si jen povzdechla a po nějaké té době usla v tichu.

„vstávej, už jsme tady" řekla Ela pološeptem. Promnula jsem si oči a zahlédla Tess jak letí v dešti k autu. Vystoupila jsem a Tess mě hned obejmula, já ji obětí opětovala. Když mě konečně Tess pustila všimla jsem si Sany jak na mě kouká z okna a její máma šla směrem k Ele nejspíš se na něčem domlouvaly.

Tess mi pomohla s kufry a mířila do domu kde mě vedla po schodech nahorů a otevřela dveře jednoho pokoje úplně na pravo.

Když jsem vešla a rozhledna se po pokoji tak jsem si nemohla nevšimnout fotky s mojí mámou na nočním stolku vedle postele když jsem byla malá. Jak se jsem dostala?

Jednoduše jsem nad myšlenkou mávla rukou a už to neřešila. Tess a Sany mi hned nabídli že mi pomůžou s vybalovaním a já na to kývla. Během vybalovaní za mnou přišla Ela, rozloučila se a obejmula mě.

Koukala jsem z okna když Ela odjížděla. Konečně jsme měly vše vybalené a přesně v tu chvíli co jsem si sedla na postel někdo zazvonil.

„aaaa překvápko dorazilo" jásala Tess kdyz šla otevřít. Ani jsem se nenamáhala podívat se z okna. V tu chvíli jsem chtěla jenom existovat nic víc.

Když Tess přiběhla do pokoje tak se za ní vynořil Bill „ahooj Kate, moc mě to mrzí" řekl Bill, sedl si vedle mě a obejmul mě. Já jeho taky byla jsem ráda že ho vidím chtěla jsem jim to říct ale nemohla jsem mluvit, ten pocit když víte že jestli něco řekněte tak se rozbrečíte mě ubíjel a tak jsem se hlavně soustředila na to abych nebrečela.

Po chvíli mě Bill pustil a jen s Tess seděli u mě na posteli a zírali na mě. Když už jsem věděla že se nerozbrečím tak jsem se zeptala „kde je Tom?" „nooo víš on je teď u kamaráda" odvětil Bill. Slyšela jsem to zaváhání, Bill mi lže? Proč?

„Bille?" Zeptala jsem se „proč mi lžeš?"
„hele teď to prostě neřeš" odsekl Bill.

„hele tak co kdyby jsme jely do toho clubu?" Nadhodila Tess „jo aspoň se Kate uvolní" souhlasil Bill. Nebudu kecat ale fakt se mi nechce a tak jsem na ně jen koukala. Najednou mě propadly za ruce a táhly do auta když je u dveří zarazila Backy „kam jedete?" „jen rozptýlit Kate" odvětila Tess. Mezitím jsme si všichni vzaly boty „fajn užijte si to" docela mě Backina odpověď překvapila.