WHAT ABOUT US / LN4

011

ID number

ID:
Čau Hornerová. Jenom jsem chtěl vědět,kdy chceš jít na tu večeři. LN

Me:
Je mi to jedno. Já mám čas i dneska. Ať už to máme za sebou.

Odpověděla jsem Norrisovi a hned na to tu zprávu ukázala Alex, která se jenom šibalsky usmála, vzala mi telefon z ruky a její úsměv se změnil na soustředivý.

" Píše ti, že tě za hodinu bude čekat před apartmánem." Odpověděla mi a já jí sebrala telefon z ruky a sama se podívala na zprávu co mi právě Norris napsal.

" Kdo komu psal?" Přidal se k naší konverzaci i Charles a já otráveně protočila očima a ukázala mu tu zprávu.

"Tak to máš co dělat. Lando většinou bývá na čas." Odpověděl mi a podíval se na Alex. " Jdu do fitka. Můžeš se potom je mně přidat "Alex ho políbila s úsměvem na tváři,ale pak si něco uvědomila a její úsměv zmizel.

" Ráda bych,ale musím se učit." Odpověděla mu a Charles se bolestivě usmál a znovu ji políbil.

" Tak já pak přijdu. Hodně štěstí s Lanem,Hailey." Charles odešel a já se s vážným pohledem podívala na Alex.

" Vy dva jste tak roztomilý,ale někdy bys mohla přijmout pomoc od jiných. Obzvláště od Charlese." Řekla jsem jí a Alex se mírně usmála a zakývala hlavou do stran.

" Nenene. Ani na to nemysli. Tenhle den je tvůj, takže se přestaň starat o mé problémy a začni se dávat do kupy." Řekla mi a já se uchechtla, což Alex vzala jako znamení a odtáhla mě do pokoje pro hosty,kde jsem strávila už dvě noci.

Začala jsem se malovat, zatímco Alex mi vybírala nějaké jednoduché šaty,ale najednou se zastavila a podívala se na mě.

" Neříkej mi, že jsi sem jela bez šatů." Jenom jsem se na její poznámku usmála a dál se malovala.

" Věděla jsem, že na to nakonec přijde." Řekla jsem a Alex protočila očima a odešla z místnosti.

" Seš neuvěřitelná Hailey. Vážně jo." Zakřičela na mě z chodby a já Aše zasmála.

" Proto jsem tvoje nejlepší kamarádka." Po chvíli Alex přišla s jejími šaty, které byli bílé a vypadali,jako kdyby si je právě koupila.

" Tady máš. Ladí ti k očím a menší rada. Nech si rozpuštěné vlasy." Řekla mi Alex a předala mi její šaty. Věděla jsem, že nemá smysl se s tou holkou dohadovat,tak jsem to ani nezkoušela.

" Děkuju Alex. Vážně si toho vážím." Poděkovala jsem jí a ona mě ze zadu obejmula.

Po chvíli jsem už byla hotová,tak jsem si oblékla šaty, které mi Alex dala a šla jsem zpátky za ní.

Neměla jsem čas něco Alex říct, protože jsme obě dvě slyšeli zatroubení auta a obě jsme věděli,kdo to byl.

" No tak běž. Tvůj muž na tebe čeká." Zavtipkovala Alex a já si na ni zašklebila.

" Není to můj muž." Obula jsem si boty a bez jakýchkoliv dalších slov jsem se vydala před apartmán,kde už čekal Norris s volnými riflovými kalhoty a bílým tričkem a díval se na mě s otevřenou pusou.