WHAT ABOUT US / LN4

029

Slyšela jsem strašný zvuk,a tak jsem hned otevřela oči a všimla si, že to jsou ostrovské sirény. Podívala jsem se okolo a znovu si všimla, které se blížili k pláži.

" Matteo,Alex. Vstávejte. Musíme hned jít. Rychle." Alex si pomalu sedla,ale když viděla plameny, které se každou chvíli přibližují k nám,hned se zvedla a spozornila.

Matteo se nechtěl probrat,tak jsem s ním zatřásla,ale pořád se nebudil a oheň už byl od nás jenom dva metry. Podívala jsem se na Alex, která nevěděla,jak by mohla pomoci.

" Běž. Hned tě doženeme." Řekla jsem jí a ona začala dál utíkat po pláži, zatímco já se snažila probrat Mattea.

Oheň už byl u nás a já nevěděla co dělat,ale nakonec mě něco napadlo. Vzala jsem si Mattea do náruče a pomalu se zvedla,ale když jsem se o udělala,tak jsem měla nachvíli svoji nohu v ohni.

Nahlas jsem zasyčela bolestí, čehož si Alex všimla, zastavila se a podívala se na mě s vyděšeným pohledem.

Kdyby bylo na mě,tak bych v těch plamenech zůstala,ale šla jsem dál, protože jsem měla v náruči Mattea, který má ještě celý život před sebou.

Po chvíli kulhání jsem začala utíkat, protože jsem jinak nemohla. Plameny byli až moc blízko, ale my jsme pořád běželi.

Běželi jsme tak dlouho,dokud se Matteo nevzbudil a já za to byla v celku ráda. Podíval se na mě se zmateným pohledem a já viděla,jak moc vystrašený je.

" Matteo musíme jít,ano. Oheň je pořád blízko." Řekla jsem mu, chytla jsem ho za ruku a chtěla se znovu rozeběhnout,ale v tom jak mě,tak i Alex s Matteem zastavili zvuky vodního letadla.

Letělo nad náma a vypustilo vodu asi dvacet metrů za náma,tam kde jsme se ještě před chvílí nacházeli. Oheň se přestal šířit, alespoň na pláži.

Letělo dál do hor a tam se taky snažilo uhasit další požár,ale chvíli na to vletělo do kopce a my slyšeli obrovský výbuch.

Oheň se znovu začal šířit,ale tentokrát jsme měli čas na útěk. Utekli jsme pryč z pláže do nějakou cestu. Všimla jsem si cedulky s nápisem letiště a podívala se na Alex.

" Musíme se tam dostat." Řekla jsem jí ,ale on mi na to nekývla, místo toho se podívala na můj krk.

" Hailey. Tvůj krk. Je úplně fialový. A tvoje tvář taky s krvavou ránou. A..a tvoje noha. Spálila sis ji " Řekla mi Alex zaskočeně a já se v ten moment podívala na svoji nohu a Alex měla pravdu.

" To teď neřeš,Alex. Musíme se dostat na letiště." Řekla jsem jí a ona mi to váhavě odkývala, a tak jsem bez dalších slov šli po cestě, která údajně vedla na letiště.

Po asi třech hodinách si Matteo začal stěžovat, že ho bolí nohy,a tak jsem mu nabídla, že mi může jít na záda,ale Alex mi to zakázala a místo mě si ho vzala ona na záda a pokračovali dál.

Viděli jsme další ceduli,ale na téhle bylo napsáno letiště 25 km. Podívala jsem se na Alex, která si povzdechla stejně jako já.

" Tak jdeme." Zavelela jsem,ale v ten moment jsme slyšeli za náma zatroubení auta. Obě jsme se otočili a vidělai nějakého kluka kolem 19 a starší ženu kolem 60 let. Zastavili před náma,ten kluk i ta starší paní vystoupili a starostlivě se na nás tři podívali.

" Halooo. Mluvíte anglicky?" Zeptal se nás ten kluk a my jsme jenom zakývali hlavami nahoru a dolů.

" Kam máte namířeno?" Tentokrát se zeptala ta postarší paní. Podívala se na můj krk a smutně až lítostivě se zatvářila.