WHAT ABOUT US / LN4

040

Byla neděle,což znamenalo,že se dnes večer odjede jeden nejnáročnějších závodu ve Formuli 1. A tou bude Velká cena Singapooru.

Bylo asi devět hodin ráno a já už seděla v zasedávací místnosti Red Bullu,kam hned po mně přišel můj otec,Max a Checo s jeho manažery.

"Dekuju všem,že jste přišli. Tohle je záležitost celého týmu,se kterými jsem se bavil ještě před vámi a shodli se na tom,že chtějí mít na dva zbývající závody Checa v monopostu." Oznámil nám všem táta a mně se zatajil dech.

"Hailey,ty pojedeš tuhle velkou cenu a velkou cenu Belgie. Pak,jak podle plánu tě nahradí Checo. Tobě samozřejmě nabídneme smlouvu s Alpha Tauri,ale není nic ještě jasné." Dodal táta a Checovi manažeři a dokonce i on se začali usmívat.

"Je to všechno?" Zeptala jsem se táty a doufala,že mu nezačnou téct slzy.

"Ano,Hailey. Je to všechno . Jenom jsem chtěl abyste to slyšeli všichni." Řekl táta a já se s jeho slovy zvedla a odešla jsem z místnosti. Utřela jsem si pár slz,který vyšli na povrch,ale pokračovala jsem dal v cestě do Ferrari stáje,když v tom jsem do nekoho vrazila.

"Oh. Omlouvám se. Nechtěla jsem do vás narazit." Omluvila jsem se a dotyčnému jsem zvedla telefon,který mu vypadl z ruky.

Když jsem se dotyčnému podívala do obličeje,můj úsměv se rozzářil. Jonathan si mě hned vtáhl do objetí a taky se uchechtl.

"Co-co tady děláš?" Zeptala jsem se ho,když jsme se od sebe odtáhli a jeho úsměv se o trochu zmenšil.

" Přijel jsem se podívat jak se ti ve formuli 1 daří." Odpověděl a já jsem si hned vzpomněla na to,co mi před chvíli bylo oznámeno v zasedací místnosti. A na moje neštěstí si toho Jonathan všiml.

"Co se děje?" Zeptal se mě a mně zmizel úsměv z tváře a sklopila jsem pohled. Bylo pro mě těžké se někomu otevřít ,ale Jonathan byl pro mě skoro jako starší brácha ,a tak jsem se rozhodla, že mu reknu co mě trápí.

"Tady ne. Pojď za mnou." Řekla jsem mu a šla jsem  do občerstvení Red Bullu,Jonathan následoval mé kroky a po chvíli jsem konečně došli na místo.

Sedli jsme si a Jonathan porad čekal na to,co řeknu. Vždycky poznal když mě něco trápilo. A sice nechápu jak,ale jeho rady byly vždycky užitečné,a teď by se mi jeho rada hodila.

"Jde o moje místo v Red Bullu. Dneska ráno mi táta oznámil ,že po velké ceně Belgie za mě znovu nastoupí Sergio Peréz. Taky mi řekl ,ze mi nabídnou místo v Alpha Tauri,ale to není stoprocentní. Víš, zrovna jsem se k tomu začala znovu dostávat. K tomu pocitu závodění. Znovu jsem se přestala bát. Znovu se mi začal líbit ten pocit adrenalinu,když nasedneš do svého monopostu,ten pocit když pozoruješ těch pět červených světel zhasnout a jediný na co dokážeš myslet je co nejrychleji vystartovat a získat co nejvíce bodu pro sebe a pro tým. Znovu se mi tohle začalo líbit,znovu jsem svět motorsportu začala obdivovat. Ale všechno dobré musí jednou skončit,myslim..." Dokončila jsem svůj monolog a podívala se smutně na své boty.

Najednou jsem cítila Jonathanovu ruku na té mé,což mě donutilo se na něho podívat.

"Všechno dobře dopadne,Hailey. Ty víš ,že ano. Pokud tě štve tady tahle nová smlouva,vůbec se ti nedivím a myslim si,že jsi jim dala dost důvodu aby si tě nechali. A jestli jim to nestačí,tak jim znovu dokaž opak. Máš na to,Hay. A všichni to víme. Neboj se se ukázat." Řekl mi a ja měla skleněné oči.

"Děkuju." Poděkovala jsem mu a Jonathan si mě vtáhl do objetí. A jelikož ja nemam nikdy štěstí,tak si naše objetí vyfotilo par paparazzi ,ale teď jsem to nijak neřešila.