WHAT ABOUT US / LN4

032

Po třech a půl hodinách letu jsme s Landem a Matteem konečně přistáli na letišti v Barceloně.

Vyšli jsme z letadla a když jsme si brali kufry,tak si nás začalo všímat strašně moc lidí a začalo si nás i fotit, což bylo jak pro mě,tak i pro Mattea nepříjemné.

Lando si ho hned vzal do náruče a zašeptal mu ať si schová hlavu do jeho hrudi,a tak to Matty udělal, zatímco my dva jsme šli ven,kde byli paparazzi,ale naštěstí průchod k autu byl oplocený.

Když jsem viděla u auta mého kamaráda,tak jsem se usmála a vtáhla si ho do objetí.

" Slavný Ferran Torres. Jak se máš Ferrari?" Zeptala jsem se ho, když jsme se od sebe odtáhli a on se jenom uchechtl a začal odpovídat.

"Já dobře,ale v týmu to je docela napjatý. Tvůj bratr měl výbušné momenty během jednoho zápasu. Co ty?" Zeptal se mě a já měla nasazený překvapený výraz na mém obličeji.

" Ujde to. Jo mimochodem. Tohle je Matteo a tohle je Lando." Představila jsem je. Ferran si s oběma podal ruku a pak si kulišácky usmál a já věděla na co myslí.

" Lando? Ten Lando,o kterém si nám říkala, že ho ze srdce nesnášíš?" Zavtipkoval Ferran a já s Lanem jsme se uchechtli a hned si vzpomněli na staré časy.

" Jo. Hodně se toho změnilo." Řekla jsem mu a Ferran kývl v souhlas, protože jsem asi nebyla jediná, které se úplný život změnil.

" Tak jedeme." Zavelel Ferran. Společně s Landem nám dali kufry do kufru,já si šla sednout dozadu s Mattem a Lando si sedl na místo spolujezdce.

Konečné jsme vyjeli z letiště a jeli jsem do centra města. Během jízdy si Ferran z Landa dělal srandu a my s Matteem jsme se ze zadu smáli.

Po několika minutách jsme přijali před ubytovací zařízení,Ferran zaparkoval, společně s Landem vytáhl kufry a uchechtl, díky čemuž jsem byla trochu zmatená.

" Nemáš ponětí,co jsme ve tvém bytě za tvé nepřítomnosti dělali." Řekl Ferran a já hned myslela na to nejhorší.

" Prosím řekni mi, že to není to na co myslím?" Zeptala jsem se ho,ale on se jenom blbě usmál a šel nám otevřít dveře. Vyšli jsme schody a kdy už jsme stáli u dveří od mého bytu,tak Ferran vytáhl klíče a odemkl. Přišli jsme dovnitř a najednou všichni vyskočili z jejich úkrytu s konfeti v rukou.

" Překvapení." Zakřičela kluci s A-týmu a já byla strašně překvapená. Hned,jak jsem viděla Jacoba,tak jsem se k němu rozeběhla a skočila mu do náruče a na slyšela jak se uchechtl.

" Jsem rád, že jsi v pořádku. Jsi v pořádku, že ano?" Zeptal se mě, když jsme se od sebe odtáhli a já se na něho usmála.

" Jsem v pořádku." Ujistila jsem svého bratra, který se na mě jenom usmál a kývl k Pablovi, který stál ve "frontě" na přivítání.

Hned jak jsem k němu přišla si mě Pablo vtáhl do pevného objetí a po něm to byl i Pedri, Alejandro, Araujo,Lamine, Fermín a zakončoval to Frenkie s Mikky, která se tady taky ukázala, což mě v celku překvapilo.

" Díky kluci a Mikky za tohle přivítání." Poděkovala jsem všem, kteří sem přišli a taky se na mě všichni usmáli.

" Není za co. Jsme rádi, že jsi v pořádku." Odpověděl mi Ronald (Araujo) a já se na něho usmála,ale hned na to jsem si vzpomněla, že je tady i Lando a Matteo.

" Jo málem bych zapomněla. Lidi tohle je Lando a Gavi,Pedri,Ale! Opovažte se říct nějaký vtip." Upozornila jsem trojici a oni hned dali ruce nahoru do vzduchu na náznak vzdávání se,na což jsem se jenom uchechtla a hned přešla k Matteovi, který si mezitím stoupl ke mně.