Midnight love

prolog

Myslím, že jsem v životě nebyla tak nervózní, jako jsem právě teď.

K fotbalové Spartě jsem začala asi v 16 chodit na brigádu, odstupem času jsem se už neobjevovala na každém zápasu na Letné a přišla jen, když byla opravdu potřeba.
To se ale dnes změní.

Když mi minulý týden zavolali, že přišli o pracovníka z PR týmu a měli by o mě zájem, protože mám už maturitu za sebou, moc se mi tomu nechtělo věřit.
Řekla jsem, že to víc vyřešíme až další týden, když se tam stejně musím stavit na prodloužení smlouvy.

Mezitím jsem si to nechala projít hlavou. A docela by se mi ta práce líbila. Přece jenom měla bych to o dost blíž, než do práce kterou mám teď a tam nemám ani moc možnost tvořit tolik contentu, jako bych mohla tady. Ani by to nebyla taková změna, když jsem tady několik let pomáhala. Lidi tu znám, hlavně tady pracuje moje kamarádka, se kterou se známe už od dětství. Těch plusů je mnoho, mezi ty horší věci patří to, že je to fotbal a jestli mě něco fakt někdy děsí, tak jsou to fanoušci fotbalu.

Nervózně přešlapuju před budovou už asi 3 minuty, než se konečně rozhodnu jít dovnitř.
Ještě mám čas a tak neustále kontroluju mobil, jestli mi nepřišla zpráva od Terky, která tady dělá fyzio a řekla, že se zamnou staví.
,,O co se snažíš, že tady hypnotizuješ svůj telefon?" slyším najednou.

,,Na zprávu od tebe," řeknu Terce, když ke mně přichází.

,,Bože Elli, ty jsi uplně zelenobílá. Prosimtě buď v klidu, není důvod proč se stresovat," řekne a obejme mě.

,,Když já jsem prostě nervózní tak z principu," řeknu a odtáhnu se.

,,Fakt nemusíš být, když tady jen občas zaskočí a oni tě chtějí vzít na stálo na plný úvazek." zdůrazní.

,,Já vím, ale vždyť mě znáš, stresuju se vždycky," pousměju se.

,,Ne ale vážně, kluci z PR si tě vždycky vychvalovali a jak sis u nich teď šplhla, když jsi na vejšce a studuješ tenhle obor do detailu. Vidí, že tě to vážně baví," uklidní mě.

,,To jsem ráda." přešlapuji nervózně na místě.

,,Mám ještě chvilku čas, tak tě doprovodím," vezme mě kolem ramen a jdeme spolu chodbou.

Je to sice kousek, ale stihneme si říct pár věcí, které se staly od doby, kdy jsme se naposled viděly.
Dojdeme před dveře Rosického, se kterým mě za chvíli čeká schůzka.

,,Tyjo jsem si ani nevšimla, že ses pro Rosu tak vyfikla, víš že má rodinu, žejo?" řekne sarkasticky.

,,Ty jseš blbá, a nějak extra jsem se nevyfikla, je to tak pro pocit. Spíš co ty, máš nalepený řasy a to děláš málo kdy," podívám se na ní podezíravě.

,,No to víš, možná by se tady někdo našel,"
zčervená

,,Nechápu, jak si vůbec někoho, z těch čutálistů vybrat, hlavně je to divný, když s nima pracuješ. Detaily mi řekneš pozdějš," protočím oči.

Ona mi chce hned vpálit nějakou určitě skvělou odpověď ale někdo jí v tom vyruší.

,,Terkoo," ozve se z dálky.

Otočím se a vidím, jak k nám jdou nějací 3 kluci.

,,Prosimtě, potřebujeme pomoc, krapet nestíháme," řekl jeden z nich

,,Jo oni jsou hrozně neschopný spíš a nikdo není lepší fyzík jak ty a já nutně potřebuju, aby ses mi podívala na lýtko," říká blonďák který dává dlaně k sobě a prosí jí

,,Já ti dám neschopný," řekne další a snaží se mu dát pohlavek.

,,Vždyť já už jdu," protočí Terka očima

,,Tak dělej ale," říká jeden z nich, nedokážu poznat jaký, protože se navzájem snaží dát tomu dalšímu pohlavek.

,,Tady je to fakt jako ve školce, jseš si jistá, že tady chceš pracovat?" zeptá se mě uděšeně

,,Jo celkem jo," zasměju se.

Najednou se vedle mě otevřou dveře a z nich vyjde Tomáš Rosický.

,,Co tady blbnete?" zeptá se, když vidí kluky.

,,Nic nic," uklidní se všichni tři najednou.

Pak navážeme oční kontakt.

,,Dobrý den, slečno Rulíková, pojďte dál," pobídne mě.

,,Tak ahoj a zlom vaz!" řekne Terka kterou už ti tři odtahují.

Jen se pousměju a vejdu do místnosti.

,,Zde si můžete dát kabát a posaďte se.. Chcete něco k pití?"

Udělám tak jak mi řekne a poprosím ho o sklenku vody.

Když mi dá vodu, posadí se na proti mně a začne. ,,Ello, pracujete u nás už pár let, vždy jste byla velmi pracovitá a měla dobré nápady. Vím, že jste tohle měla spíše jako brigádu, ale vždy když jsme potřebovali, pomohla jste. Když jsme přišli o člověka z PR týmu, hned jste mě napadla vy, vím že jste teď začala studovat i vysokou školu, je to tak?"

,,Ano, začala,"

,,Proto si myslím, že jste pro tuto pozici perfektní, opravdu se tomu věnujete na plno."

,,Jsem ráda, že to tak vidíte. O tu pozici bych měla zájem, myslím, že by to pro mě bylo i docela lepší ke skloubení se školou," říkám.

Povídali jsme si ještě asi 10 minut a zakončili to podepsáním smlouvy do konce sezóny.

,,Tak už jste oficiálně jedna z nás, moc mě to těší."

,,To mě taky. Kdy vlastně začínám s mojí prací?" zeptám se.

,,Dobře že se ptáte, myslím, že by bylo ideální abyste se zde stavila už zítra. V deset máme trénink, tak kdybyste tak hodinu dopředu přišla, kluci by vám řekli co a jak bude. Víte, kde je najdete. Pokud teda už zítra můžete,"

,,Ano můžu, přijdu."

Kývne hlavou a podívá se na hodinky.

,,Už musím jít, ale jsem moc rád, že jste to nakonec podepsala. Více informací Vám ještě přijde dnes do mailu," řekl.

Rozloučili jsme se a každý šel svou cestou.
Já pak jen napsala Terce rychlou zprávu, že jsem to vzala a jela jsem dát výpověď do mé teď už bývalé práce.

a/n Trochu delší prolog, ale doufám že se Vám líbil a budete knihu číst dál <3
Předem říkám, že dost postav bude
vymyšlených (později pochopíte) a omlouvám se, pokud se zde občas vyskytne nějaká gramatická chyba a nebudu vydávat pravidelně.
Budu ráda za vote nebo jakoukoliv zpětnou vazbu v komentech.🫶🏻
Nepsala jsem už asi dva roky, ale dávám tomu druhou šanci. (Vytvořila jsem si nový účet, na starém mě sledovali lidi, u kterých moc nechci, aby moje ff četli :Dd)