Midnight love

17.

,,Hodně štěstí, budu fandit o sto šest!" řekla jsem klukům, kteří stáli před kabinou.
Zápas se Slováckem měl každou chvílí začít. Tenhle zápas může jednoznačně rozhodnout, kdo pozvedne titul.

Popošla jsem o pár kroků a střetla se s hloučkem hráčů, ve kterém byl třeba Kuchta, který si bohužel zahrát nemůže, ale i třeba Kovy, Kara, Viťas, Čelda ale hlavně Láďa.
Všichni se na mě podívali ve stejný moment dost divně. Já se lehce pousmála a chtěla jít okolo, když všichni až na Láďu odešli. Láďa stal naproti mě a koukal na mě.

Já se otočila na kluky, kteří odešli a pak zpátky na Láďu.

,,To mě všichni z ničeho nic nesnáší, nebo proč odešli?" uchechtla jsem se, ale spíš mě to trochu mrzelo.

,,Proč by tě nesnášeli?" opřel se o zeď a koukal do stropu.

,,Co já vím, i ty jsi na mě naštvanej, ne? Ale teď nic nebudeme řešit, nejdůležitější je momentálně dnešní zápas," řekla jsem mu a opřela se o zeď naproti němu a koukala na něj.

,,Na tebe bych se nikdy nezlobil. Kluci taky ne. Jsme trochu vynervovaný, nepřemýšlej o tom moc, děláš to dost často," odtáhl se od zdi.

,,Promiň," řekla jsem.

Láďa zakroutil hlavou a usmál se.

,,Co ty zkoušky?" změnil téma.

,,Dala jsem ji,"

,,Nekecej!" usmál se a došel mě
obejmout.

Chvilku jsme stáli v objetí.

Já se pak odtáhla, aby to nebylo divný.

,,Jsem strašně nervózní, úplně mě bolí břicho, nedokážu si představit, jak se cítíte vy. Ale na druhou stranu mám dobrý
pocit," přiznala jsem.

,,Musíme to urvat," řekl

,,Krejdo! Pojď, za chvíli už jdem na hřiště!" křikl někdo z kluků za rohem.

To znamenalo, že já už musím jít na hřiště, abych mohla natáčet záběry do dalšího dílu Buď v týmu.
Stáli jsme a koukali na sebe.
Stoupla jsem si na špičky abych ho pevně objala kolem krku.

,,Hodně štěstí, už teď jsem na tebe pyšná. To dáte," řekla jsem, věnovala mu malou pusu na tvář. Odtáhla jsem se a usmála se na něj. On stál na místě a koukal na mě způsobem, který jsem u něj ještě neviděla. Rozešla jsem se směrem k hřišti.

,,Kurva Láďo, pojď, za pět minut jdeme!" slyšela jsem, jak za ním jde Čelda.

Přišla jsem na hřiště a šla si vzít od Petra vestu, kterou jak PR tým musíme mít na sobě. Bylo poměrně chladno a lehce poprchávalo. Přes mikinu jsem si přetáhla vestu a šla si s kamerou stoupnout kousek od vstupu na hřiště.

Pár okamžiků na to, na hřiště vstoupili rozhodčí a za nimi hráči. Jejich nástup jsem natočila a pak šla ke střídačkám, kde jsem taky pořídila nějaké záznamy.

Po prvním poločase byl zápas 0:0. Hráči se rychle celý promáčení vrátili do kabin. Já si sedla na chodbě na zemi a začala stříhat materiál, který jsem zatím měla natočený.
Z mé soustředěnosti mě dostal Petr, který mi šel říct, ať už jdu zase na hřiště.

Začal druhý poločas. Fanoušci, stejně jako všichni ostatní, byli napjatí, ale fandili o sto šest. Stále nepadl žádný gól.

Zbývaly poslední minuty do konce zápasu, všichni hráči Sparty stáli u kraje hřiště a už jen čekali, až vyprší čas.