Midnight love

11

Sluneční paprsky na mě svítily a lehce hřály. Potom co jsem zaparkovala auto, jsem se vydala do areálu na Strahově. Ruce jsem měla plné a sama jsem vlastně ani nevěděla, jak si otevřu dveře. Ale venku bylo hezké počasí, takže jsem ani nebyla naštvaná. Po těch měsících ukrutné zimy, sluníčko a teplé počasí dokáže zvednout náladu.

Vlasy jsem měla v culíku, aby nepřekážely. Sice jsem už mohla zahodit bundu, ale nebylo velké teplo. Proto jsem si vzala slušné kalhoty, bílé uplejší tričko a sako.

Do školy chodím minimálně, většinu přednášek mám online. A než začne to hnusné vedro, kdy se topíte ve vlastním potu a s láskou vzpomínáte na zimu, musím využít své hezké outfity. Takže mi holt nezbývá nic jiného, než je nosit do práce. K fotbalu. Alespoň uvidí, jak se mají oblíkat.

Třeba se jednou rozloučí s roztrhanými skinny jeans, ale to bych po nich asi chtěla moc.

Na Strahov jsem přijela dříve než obvykle. Láďa měl narozeniny. Večer má oslavu, na kterou mě pozval. Já ale moc na společenský akce nejsem. Ale zase nechci, aby si myslel, že jsem ho nějak odbyla. Terka mi ukazovala co jí psal. Ptal se jí, jestli mě může pozvat, že ať mě přemluví, abych kdyžtak šla. Jdu, ale do konce tam asi nebudu. Tak jsem se rozhodla, že mu upeču dort. Musela jsem využít tak půlku mančaftu na to, aby mi pomohli s tím, jaký mám upéct. Ladislav je totiž přece profesionál, takže moc sladký nejí. Naštěstí jsme něco vymysleli. Přijela jsem dřív, abych se náhodou s Láďou nepotkala.
Dala jsem dort do ledničky a šla s Matějem nachystat příslušenství.

,,Tak co dort?" zeptal se.

,,Máme ho v ledničce, doufám, že mu to udělá radost,"

,,Určitě, náhodou, je to od tebe hezký,"

,,Jestli bude mít jednu blbou připomínku, hodim to po něm," řekla jsem a oba dva jsme se nad tou představou zasmáli.

Z našeho smíchu nás pak zastavil začátek tréninku. Každý jsme šli někam k hřišti. Já jsem dávala věci na sociální sítě a Maty fotil.
Sluníčko hezky hřálo a myslím, že i klukům se při tak hezkém počasí lépe trénovalo.
Uteklo to celkem rychle a trénink byl u konce.

,,No nazdar, tyjo ty jsi dneska úplně business žena," zastavil mě Láďa.

,,No ahoj oslavenče, všechno nejlepší. Jo, snaha byla,"

,,Díky moc. Sluší ti to. Hele přijdeš teda dneska? Já vím, že su už s tím otravnej, ale chcu jen vědět, kvůli jídlu a tak," řekl a prohrábl si své tmavé kudrny.

,,Děkuju," začervenala jsem se, ,,Budu tam. A neboj, nemám v plánu vám všechno sníst,"

,,Tak jsem to nemyslel," řekl.

,,Vždyť já vím. Hele to, mohl by ses za mnou po tréninku stavit? Potřebuju s tebou něco probrat." vymyslela jsem si.

,,Mám se bát?" zeptal se zděšeně.

,,Nee, nebo, možná," usmála jsem se a začala odcházet.

,,Jestli mě chceš zabít, udělej to až zítra," křikl na mě.

,,To jsem ani v plánu neměla,"

Odešla jsem k nám do kanceláře a vyndala dort. Zapíchla jsem do něj svíčky.

S Terkou nás napadl geniální nápad. Už jsem říkala, jak moc miluju trapné fotky z tréninků nebo zápasů? Udělaly jsme si s Terkou takovou sbírku, vytiskly je, nalepily na špejle a zapíchaly do dortu. Všichni se shodneme na tom, že Láďovo ego umí být a vlastně je vysoké. Takže by ho nemělo urazit, že má na dortu sám sebe a ještě několikrát, ne?
Terka otevřela dveře dokořán a zase je hodně rychle zavřela.