Midnight love

6

Seděla jsem v autě s klukama a jeli jsme s směr Liberec.
Měla jsem štěstí a přišla jako jedna z prvních, takže jsem seděla na místě spolujezdce. Terka mě přemlouvala, ať jedu s ní a dalšíma fyzioterapeuty, že mají v autě místo. Já to odmítla, protože jí mám ráda, fakt hrozně moc a být s ní v autě když ani jedna z nás neřídí, déle jak 40 minut, je něco, co bych asi nedala.

Cesta byla v pohodě, povídali jsme si. Petr mi říkal, jak liberecký stadion docela rád a pak se začalo řešit jaký stadion je za každého z kluků nejhorší. Při jejich vyprávění jsem se dost nasmála, jsou docela dramatičtí.
Přijeli jsme na místo asi půl hodiny před tím, než měli dorazit hráči. Vzali jsme si věci z auta a šli čekat dovnitř, než bude nějaká práce.
Pak byla taková klasika, přijeli hráči, převlékli se, rozcvička a začátek prvního poločasu.
Po prvním poločase jsme prohrávali. V kabině o přestávce proto byla taková divná energie, ale jestli něco umí Priske na jedničku, tak je to motivovat.
Po druhém poločase, jsme ale neskončili, nastala krátká přestávka a pak začalo prodloužení.
Kuchta proměnil penaltu, zařídil nám tak v postup do semifinále mol cupu.

Zápas skončil, všechno bylo dobrý, všichni byli vyčerpaní, ale šťastní, protože jsme měli postup. Všechno probíhalo v pohodě, než zamnou přišel Petr, který mi oznámil, že se mu zničilo auto a nemáme se jak vrátit do Prahy.

,,Ty a kluci si musíte zajistit jiný odvoz, fakt se omlouvám," říkal Petr.

,,Vždyť za to nemůžeš, něco vymyslíme, hlavně jak to vyřešíš ty?" optala jsem se.

,,Kousek odsud mám známýho, přijede mi nějak pomoct, je mi to blbý," omlouval se už po několikáté.

Já ho zase uklidnila, že za to nemůže a šla najít Terku.

,,Tady jsi," řekla jsem, když vyšla z budovy a povídala si s Panym.

,,Copak?"

,,No Petr tady zůstává, má něco s autem. Tak se chci zeptat, jestli bych nemohla jet s vámi, říkala jsi, že máte v autě volný místo."

,,Jasně, tak pojď, půjdeme k autu. Tak zatím čau," rozloučila se s Filipem a šly jsme na parkoviště.

,,On to ten vůl zase přeparkoval někam?" zeptala se spíše sama sebe, když jejich auto nebylo tam, kde zůstalo, když přijeli.

Vzala telefon a začala volat někomu z kluků fyzioterapeutů.

,,No čau, kde jste... Cože?.. Děláte si srandu a co já třeba? No já to vím, vždyť tady ale je i Ella. Tak snad jsem s váma jela i já ne?!" říkala naštvaně do telefonu.
Já stála vedle ní a přešlapovala na místě. Vím, že  nebyla v moc dobrý náladě už od rána a tohle asi nepomohlo.

,,Tak fakt děkuju, mám v tom autě věci, kreténi," zvýšila hlas a típla hovor.

Vzala mě za rameno a táhla mě zpátky za Petrem. Neptala jsem se a jen šla.

,,Oni prostě vzali Matěje a Dana a odjeli?!" řekla naštvaně, když jsme přišly k Petrovi.

,,Tak můžeme tady zůstat s tebou?" zeptala jsem se Petra.

,,Jo jasně, to mě mrzí, holky,"

,,Mě to spíš sere, ale počkej. Zůstaň tady, já to zařídím," řekla mi a zmizela.