Midnight love

8

,,Zabírám si zem," řekla jsem a vešla do pokoje.

,,Jo a já budu muset poslouchat, jak tě kvůli mě bolí záda,"

,,Já si nebudu stěžovat,"

,,Tomu sama nevěříš," zavřel dveře a dal před postel svůj kufr.

,,Věřím," řekla jsem a extrémně nahlas mi zakručelo v břiše. Cítila jsem, jak mi rudne obličej.

,,Co kdybysme šli na večeři dřív a tam to dořešili? Jinak tady asi umřeš hlady. Ale upřímně, já mám taky hlad," řekl.

,,To by bylo asi nejlepší," řekla jsem.

Zase jsme vyšli z pokoje a dojeli výtahem do jídelny. Pár hráčů tady už bylo, Ladislav si k nim pak sedl. Já si dala do misky polévku a vzala si pečivo. Je tam sice jako předkrm, ale nic jiného mě moc neoslovovalo. Sedla jsem si do rohu místnosti, tak abych byla od všech nejdál a nikdo na mě neviděl. Nesnáším jíst před lidmi. Mám pocit, že na mě všichni koukají. Terka a vlastně skoro každý mi říká, že je to blbost. Ale je to vnitřní pocit, kterého se nemůžu zbavit. Věděla jsem, že Ladislav chce vyřešit jak kdo z nás bude spát, ale chtěla jsem s ním mluvit co nejméně.

Po asi deseti minutách jsem dojedla a jen byla na telefonu. Kartu od pokoje měl Ladislav a fakt jsem za ním nechtěla chodit.

,,Ellie, pojď k nám," křikl po mě Matěj.

Zvedla jsem se od stolu, dala někomu z personálu své nádobí a sedla si ke klukům.

,,Tak co Ostrava, jak se ti tady líbí?" zeptal se nadšeně Matěj.

,,Vole, víš že tohle vůbec nemusí být poprvé, co tady je?" řekl mu Petr.

,,Ale rozhodně je tady poprvé s náma," řekl Matěj.

,,Proč se tváříš, jak kdyby ti právě někdo zabil celou rodinu?" zasmál se Vojta a šťouchl do mě.

,,No právě. Jseš nějaká skleslá," řekl Petr.

,,Myslím si, že to by byl každý, kdyby byl mnou. Možná nějaký dvanáctiletý holky ne," odpověděla jsem.

,,Nevyhrála jsi nějakou soutěž nebo tak?" zeptal se zcela vážně Matěj.

,,Ne," zasmála jsem se. ,,Nevím kdo, ale ten, kdo měl na starosti pokoje to dost odflákl a musela jsem si zařizovat vlastní pokoj,"

,,To naštve no," řekl Vojta.

,,Jenže, zapomněli i na Ladislava a musíme spolu být teď na pokoji."

Všichni tři se začali smát.

,,No vy jste teda kamarádi, jste stejní jak Tereza s Lucií, který to beztak takhle udělaly schválně," řekla jsem jim.

,,Tereza by toho byla schopna. Ale tak hele, musíš myslet na to, že jen potřebuješ někde spát. Vlastně s ním ani nemusíš mluvit," řekl Petr.

,,Já vím, ale prostě, já ho fakt nesnáším,"

,,Silný slova," řekl Matěj a ihned se s Vojtou začali zase smát.

,,Jste jak malý děti," protočila jsem oči a zvedla se.

,,Jen ho prosím nezabíjej, jako člověk ti nemusí sednout, ale pro tým je důležitej!" křikl Vojta.

,,Nebojte, na to přijde čas až po konci týhle sezóny,"  usmála jsem se.

Otočila jsem se a vydala se ke stolu, u kterého seděl Ladislav, měl totiž u sebe kartu od pokoje. Chtěla jsem si už dát sprchu, plus jsem měla ještě dost práce.
A nechala bych v jídelně celý svoje mládí, kdybych musela čekat, než se milostpán vykecá ze svých pocitů a nevím čeho všeho.