Midnight love

20

,,Fakt nepotřebujete s něčím pomoct?" vnucovala jsem se klukům za poslední hodinu už asi po páté.

,,Nepotřebujeme, neptej se furt. Ty budeš mít na práci pak to focení," řekl mi Petr.

,,Když já se nudím," zatěžovala jsem si.

To byla samozřejmě pravda, ale taky jsem se chtěla nějak zaměstnat, aby se moje myšlenky netýkaly jen Ladislava.
A o tom, že se vyhýbám i Terce bych ani nezačínala.

Byly to už dva dny, co jsem od něj utekla. Ani jeden toho druhého nekontaktoval a asi to bylo dobře.

,,Užívej si volna." nabídl mi Matěj.

,,Jdu se převlíknout," oznámila jsem a odešla. Došla jsem si pro oblečení a šla na záchody.
Z uplých šatů, které ani nevím proč, jsem si oblékla, jsem se převlékla do černých kraťasů a nahodila titulové tričko.

Vrátila jsem se zpátky za klukama a došlo mi, že jsem si chytře zapomněla na záchodech telefon. Rozešla jsem se zase zpátky k toaletám, když mě zastavil.

,,Tady jsi. Máš chvilku?" zjevil se přede mnou Láďa.

Srdce se mi podle mě na chvíli zastavilo a okamžik trvalo, než jsem vůbec odpověděla.

,,Mám, jen si pro něco musím dojít," rozešla jsem se k mé destinaci.

,,Jo jasně, počkám," kývl.

,,Pojď se mnou,"

Došla jsem si rychle pro telefon a dala ho do zadní kapsy šortek.

,,Um, možná bych šel někam, kde je víc soukromí?" řekl nejistě a dal si dlaň na zátylek.

,,To určitě,"

Když jsme konečně našli místo, kde se nikdo nepohyboval, což bylo těžký, chvilku jsme stáli a koukali na sebe.

,,K tomu co se stalo. Bylo to takový dost. Chaotický? Rozhodně ne špatný, ale myslím si, nebo chtěl bych říct že bych chtěl-"

,,Jo, zůstat kamarádi. Chápu." dokončila jsem za něj větu.

,,Um. Jo. Jo, přesně," odkašlal si.

,,Já se ti omlouvám, jak jsem se chovala. To že jsem to vůbec začala. Nevím, co mě to popadlo. A taky se omlouvám za to, jak jsem se zachovala, když jsem odešla," krev se mi vrhala do tváří.

,,V pohodě." kývl.

,,To to bude takhle trapný mezi náma navždy?" zeptala jsem se.

,,Doufám že ne. Asi prostě to hodíme za hlavu a nikdy se to nestalo?" nabídl.

,,Dobře. Terce ani muk!" varovala jsem ho.

,,Jasný," usmál se a roztáhl ruce.

Objali jsme se a chvilku tam tak stáli.

Odkašlala jsem si a odtáhla se.

,,Já už půjdu, vidíme se pak?" optala jsem se.

,,Jasně," usmál se.

Odcházela jsem.

,,Jo Elli?"

,,Ano?" otočila jsem se na něj.

,,Sluší ti to," řekl a odešel.

Usmála jsem se na něj a šla zpátky do kanclu.

***

Zápas vyhrála Plzeň, ale všichni byli tak natěšení na to, co mělo přijít, že to ani neřešili.

Sparta po devíti letech pozvedla titul a bylo to nezapomenutelné. V uších mi praskalo z toho, jak moc se z tribun rozléhal křik fanoušků.
Fotila jsem hráče a užívala si okamžik. Všechno bylo tak hezký, tak neskutečný a zároveň až nereálný. Radost všech okolo mě tak nabila, že jsem zapomněla na všechno, co se za poslední dobu událo.