19

328 23 11
                                    

Ke konci sezóny ať už vítězné nebo jakékoliv, patří předávání různých cen.

,,Tak čau," rozloučil se se mnou brácha, který mě dovezl na místo akce.

Taky jsem se rozloučila a rozešla se směrem k velké budově, ve které se budou předávat ceny.

Brácha logicky nemohl zaparkovat přesně před budovou, ale i když jsem šla asi 3 minuty, myslela jsem, že umřu vedrem.

Snažila jsem se jít rychle, ale zase jsem se nechtěla přizabít. S podpatky nemívám problém, ale cesty v Praze jo. V mé rychlochůzi mě zastavil pohyb v mém málem psaníčku.

,,Vážně? Teď?" zatěžovala jsem si, když mi došlo, že mi někdo volá.

Vyndala jsem telefon z psaníčka a na displeji svítilo ,,Ladislav Krejčí".

,,Ano?" zvedla jsem telefon.

,,Zpomal prosím, nechci běhat," ozvalo se z telefonu.

,,Co?" podívala jsem se zmateně okolo sebe a až pak zaregistrovala kudrnatého vysokého kluka v dálce, kterého moc dobře znám.

,,Prostě počkej," řekl a ukončil hovor.

Stála jsem na místě a čekala, až přijde.
Když byl ode mně pár metrů usmíval se jak měsíček na hnoji.
To se dělo až podezřele dlouho a já se bála jestli mi nechce něco provést a nebo. Ne, ne prosím, že nemám špinavý šaty. Začala jsem prohlížet své krémové šaty bez ramínek, jestli někde nejsou ušpiněné.

,,Moc ti to sluší," řekl když ke mně došel a objal mě.

,,Děkuju moc," cítila jsem, jak se do mých tváří prolévá krev.

On taky nebyl k zahození, ale myslím, že jeho ego mu nijak zvětšovat nemusím.

Společně jsme spolu vlezli do sálu a našli místa, kde sedíme.

,,Rád vás vidím, jste asi jedna z mála, která se na to nevykašlala," pozdravil mě Rosický, když jsme přišli k našim místům.

,,Určitě nejsem. Máte pěkný oblek," věnovala jsem mu kompliment a sedla si na své místo.

,,Děkuju, to moje žena pomáhala s výběrem. Asi na to má lepší oko jak já," usmál se a ukázal na jeho ženu, která seděla vedle něj a věnovala nám milý úsměv.

,,A mně nepochválíš?" rozmáchl rukama uražený Ladislav.

,,Až bude za co tě chválit, tak klidně," poklepala jsem mu na stehno.

To rozesmálo Kovyho, ale když ho Láďa propálil pohledem smích zadržel.

,,Je nás tady nějak málo, ne?" vyzdvihla jsem.

,,Jo, ještě má přijít Asgi, Kuchtič, Šulo tu je, ale někam odběhl." vysvětloval Kovy.

,,No překvapivě Krejda přišel v čas, co v čas, s předstihem," zavtipkoval Rosický. Všichni jsme se zasmáli a Brian Priske jen nechápavě koukal.

,,Oh we were just joking about Láďa being here on time, that doesn't happen often, does it?" vysvětlila jsem Priskemu.

,,Oh yea, you're right, he probably got here earlier because of you. Since you two are friends he's one of the first guys that arrives to practice," zasmál se Priske.

Midnight loveKde žijí příběhy. Začni objevovat