Midnight love

14

Přešlapovala jsem na místě a koukala do mobilu na mnou odeslanou zprávu Jsem tady. :). A čekala, až se otevřou dveře.

,,Ty neumíš zvonit?" přivítal mě narážkou Láďa, když otevřel dveře od bytu.

,,Mhm,"

Odmítám zvonit, ani nevím proč, oznámit příchod zprávou, je lepší.

,,Pojď dál," uhnul mi, abych mohla vkročit do jeho bytu.

Do obličeje jako kdybych dostala facku od Láďovi voňavky. Celý byt po něm voněl. Ne že bych zkoumala, jak Láďa voní, vlastně to ani moc nevnímám. Proč bych to taky dělala.

,,Sis kvůli mně uklidil? Tos nemusel," usmála jsem se na něj, když jsme vešli do kuchyně, která je spojená s obývacím pokojem.

,,Si myslíš, že su bordelář? Takhle to tady vypadá furt," řekl.

,,No tak to určitě," zasmála jsem se. Nevěřím mu ani slovo.

Člověk by asi úplně nečekal, že jeden z největších bordelářů v kabině, bude mít doma uklizeno.

Titul se blíží a na všech je znát stres. Na Láďu je celkem velký tlak, kvůli jeho pozici kapitána.

Psala jsem mu, že mi na stres vždycky pomůže dobré jídlo. On odvětil tím, že se mu rozhodně do žádné restaurace nechce a že když si to jídlo objedná, tak už není tak dobrý.
Jednoduše si musí ve všem najít problém.
Na větu ať si uvaří sám, opět protivně odepsal, že vařit pro jednoho je k zbytečný. Když se to tak vezme, vlastně mě pozval k sobě domů.
Ale je to čistě kamarádská schůzka, obávám se, že by se jinak snad ani nenajedl.

,,Co to máš?" zeptal se mě, když jsem na ostrůvek v jeho kuchyni položila plátěnou tašku.

,,Koupila jsem ingredience na dezert. Hlavní chod máš na starosti ty a já nemohla přijít s prázdnou," objasnila jsem mu.

,,Mně třeba stačí, že jsi vůbec přišla. Ale dezert od tebe beru, co to bude?"

,,Jako originálně jsem chtěla udělat skořicové šneky, jenže jsem to vymyslela až moc pozdě a nestihlo by mi vykynout těsto. A z listového těsta jsou nic moc. Tak jsem pátrala, přesněji, zeptala jsem se Terky a rozhodla jsem se pro brownies. Ale klidně si řekni, co chceš, můžu něco vykouzlit tak či tak."

,,Od tebe si dám cokoliv. Nejdřív ti to ale tady musím ukázat, jako ty mě." řekl.

Kuchyně byla spojená s poměrně velkým obývákem. Okna byla obrovská a byl zde i vstup na obří balkón s krásným výhledem. Ukázka celého bytu nám zabrala asi 20 minut, protože mi Láďa musel vysvětlovat, jak u něj vše funguje a proč si myslí, že bych si doma neměla tolik uklízet.

Pak jsme se zase vrátili do kuchyně a začali připravovat brownies, aby byly hotové, než začne vařit Láďa. Chtěla jsem péct sama, ale Ladislav nedokáže sedět v klidu a furt mi do toho kecal, takže jsem ho zaměstnala.

,,Tyvole, tolik čokolády mě zabije!" stěžoval si.

,,No vidíš, a to je jen poloviční dávka toho, co tam dávám normálně," zasmála jsem se jeho připomínkám.

,,To víš já su profesionál, já tohle nejím,"

Protočila jsem oči.

,,Co se zase ksichtíš?" přestal vážit ingredience, otočil se a opřel se o linku.

,,Nic. Jen na tuhle větu začínám být krapet alergická, od roku 2019 jsem ji od tebe slyšela asi stokrát,"

,,Ty si pamatuješ co ti říkám?" zeptal se a zákeřně se usmál.