Midnight love

13

Od té doby, co jsem se chytla s Davidem, máme spíše tichou domácnost. Hlavně teda z jeho strany. Brácha je samozřejmě nestranný. Myslím si, že je ale na mé straně, jen to nechce říct nahlas.

Seděla jsem u svého kosmetického stolku a upravovala jsem se.
Když jsem si po asi 10 minutách snahy konečně udělala culík, který neměl nikde žádné hrboly, protáhla jsem si ruce.
Zvedla jsem se a otevřela skříň s oblečením. Chtěla jsem si na sebe vzít něco pohodlného. Budeme stěhovat skoro celý den a pak začneme stavit nový nábytek. Nechci být celý den v džínech. Proto jsem si vzala černé legíny s vysokým pasem, bílý top a přes něj dala volnou mikinu na zip.

,,Můžeme už vyrazit?" zeptal se brácha, když prošel okolo mého pokoje.

,,Jo, jen si vezmu mobil,"

Vzala jsem si telefon a šla si nazout boty.
Cesta k Terce se zdála nekonečná. Musela jsem sedět v autě vzadu s Davidem. Jela s námi bráchova přítelkyně, Maty ji vezl domů, takže seděla vepředu.

Když jsme konečně dojeli k Terce už na nás čekala.
Kluci jeli výtahem, protože jsme přinesli nějaké tašky a krabice na zbylé věci a já s Terkou šla po schodech.

,,To spolu jako pořád nemluvíte?" zeptala se mě.

,,Ani moc ne," odpověděla jsem.

,,Nechtěli byste si promluvit? Ello, já vím, že tě to mrzí, dost pro tebe znamená," zastavila se.

,,Věř mi, já se snažila, si s ním promluvit, ale on nechce. Snad ho to přejde,"

,,Je to s váma těžký,"

Já a Terka jsme šly do krabic dát poslední věci, které ještě neměla zabalené a kluci pomalu nosili větší krabice do auta.

,,Dojdi prosím otevřít dveře od bytu," řekla mi Terka potom, co něco psala na mobilu.
Zvedla jsem se a došla ke dveřím, stál za nimi Láďa.

,,No čau," řekl a objal mě.

,,Nazdar Ládine," slyšela jsem z kuchyně křičet.

,,Tak s čím můžu pomoct?" zeptal se, když mě následoval do kuchyně.

,,Asi můžeš pomalu s Ellou nosit dolu krabice co jsou v mém pokoji a dávat je auta,"

,,Dobře,"

Vyrazili jsme teda do jejího pokoje a každý vzal krabice. Nechala jsem otevřené dveře od bytu a čekala, až přijede výtah.

,,Jsi v pohodě?" zeptal se, když jsme se namačkali do výtahu.

,,Proč bych nebyla?"

,,To nevím, proto se ptám, jsi nějaká smutná dneska," řekl.

,,To je jedno,"

,,Není, co se děje?" zeptal se ustaraně.

,,Neřeš to, je to maličkost," řekla jsem a už chtěla, abychom mohli ven.

,,Bys pak ale nebyla smutná, ne?"

Achjo, on prostě nezmlkne, dokud nedostane to, co chce.

,,Je to fakt blbost," vyšla jsem z výtahu, ,,Jsem z toho přešlá, protože jsem teď dost přecitlivělá, to se většinou děje, když holku čeká menstruace," sice mě ještě dlouho nečeká, ale snad mě nechá, nebo se za chvíli rozbrečím.

,,Jo, jasně," viděla jsem jak zrudl.

Ve dveřích jsme potkali bráchu s Davidem. Víc trapné to být nemohlo.

,,Jsem jim něco udělal?" zeptal se mě Láďa, když otevřel dveře od auta.

,,Oni se jen neumí chovat občas,"