Kook princess

NOVÝ DOMOV

Říká se, že čas dokáže vyléčit všechny rány. Je to ale pravda?

•••🌊🐚🌊•••

Po dlouhé době papírování a kontrol si mě strýc a teta mohli převzít do své péče. Přivezli mě na místo zvané OBX. Byl to ostrov na kterém, po mém bližším zjištěním, bydleli jen samí boháči. Před všemi domy okolo kterých jsme projeli, byla alespoň tři auta. A když ne, tak byla určitě zaparkovaná v garážích. Jak už jste mohli usoudit, tak můj strejda byl jedním z těch boháčů. Pokud ne, s největší pravděpodobností byste to poznali v moment, kdy auto zastavilo před velkým bílým sídlem. Ano, sídlem, jinak se to snad ani nazvat nedalo. I když ano, byl to zámek. Jako pro princeznu.

Vylezla jsem z auta a zůstala stát v úžasu. Tady jsem teď měla bydlet. Bylo to šílený a zároveň úplně úžasný. Z mých myšlenek mě vyrušila teta: „Gwen, pojď už." Kývla jsem a šla za ní dovnitř do domu. Jakmile jsem vešla, opět jsem nebyla schopna slov. Bylo to nádherné. Nad hlavou mi visel honosný křišťálový lustr. Po obou stranách obří haly vedlo schodiště do druhého patra.

„Vyber si pokoj, jaký chceš, zlatíčko. Ale ven už dnes nechoď. Blíží se sem hurikán Agáta. Snad přejde brzy," ještě mi řekla teta a následovala strýce do jiné místnosti. Hurikán, super. Teta to řekla s takovým klidem. Jako by o nic nešlo. Nejspíš tu hurikány byly častá záležitost. Žádné nebezpečí mi teda zřejmě nehrozilo. Jinak by tón tetina hlasu zněl trochu jinak. No, nic mi nehrozilo, pokud jsem neplánovala jít ještě ven. Což v žádném případě ne. Místo toho jsem raději zamířila nahoru do druhého patra po tom nádherném schodišti. Nedokázala jsem se přestat rozhlížet okolo. Všechno bylo tak okouzlující.
      Otevřela jsem první dveře, co mi padly do oka, a vešla dovnitř. Bylo to něco jako odpočívárna. Dokázala jsem si tu tetu představit pořádat čajové dýchánky. I to tu tak vonělo.
V rohu u okna byly nějaké další dveře. Byla jsem zvědavá, kam vedou. Když jsem je otevřela, ohromením jsem vykulila oči. Byla to knihovna. Jedna velká místnost určená pouze pro knihy. Tak tady jsem plánovala trávit spoustu času.

Druhé dveře v chodbě mě zavedly do prostorné koupelny. Byla naprosto luxusní. Jak jinak, že?Takový luxus jsem si snad ani nezasloužila. Na vaně, která měla dokonce i vířivku, byly vyskládané soli do koupele. Jak si tohle mohl vůbec někdo dovolit? Kde mohli vzít tolik peněz?

Třetí dveře v pořadí patřily k pokoji, který jsem si okamžitě zamilovala. Byl bíle vymalovaný a množství zelených květin mu dodávalo příjemnou atmosféru. Nejvíce světla dovnitř pronikalo prosklenými balkónovými dveřmi, které se rozprostíraly naproti prázdným skříním, jež zabíraly celou šířku zdi. Na balkoně bylo postavené závěsné tmavě šedé křeslo.
      Přímo naproti dveřím pokoje byla vysoká dvoulůžková postel s nebesy. Vyskočila jsem na ni, lehla si a dívala se nahoru do stropu. Připadala jsem si, jako bych ležela na jednom z nadýchaných mráčků, co si pomalu pluli po nebi. Po chvíli se mi začaly zavírat oči a usnula jsem.

•••🌊🐚🌊•••

Rozespale jsem otevřela oči a zamračila jsem se. Co to bylo za rámus? Někdo něco řezal. Zvuk tý pily byl slyšet i přes zavřené balkonové dveře. Byl to fakt příšernej zvuk. Takhle po ránu a už museli něco kácet. Pomalu jsem se vyhrabala z postele a vyšla ven na balkon. Pohled, který se mi naskytl, jsem v žádném případě nečekala. Strejdova zahrada byla celá zničená. Všude byly popadané větve a i vyvrácený strom. To musel způsobit ten hurikán. Jak to, že mě to ale nevzbudilo? To jsem musela spát jako špalek.
Na strejdově zahradě ale nikdo nic neřezal. Ten zvuk přicházel od jinudy. Pravděpodobně od sousedů.