Kook princess

TOUHA

Vstala jsem časně ráno a co nejtišeji sešla dolů do kuchyně, abych nevzbudila Cameronovi. Nasnídala jsem se, provedla hygienu a oblíkla si svoji oblíbenou sportovní podprsenku, kraťasy a hodila přes sebe letní, květovanou košili. Do plátěný tašky přes rameno jsem hodila pytlík křupek, který jsem nedávno koupila, těch křupek, který mi v přístavu John B vzteky vyrazil z rukou, a vydala se za ním.
      Bylo mi úplně jedno, jestli ještě bude spát. Později jsem za ním jít stejně nemohla. Celý den jsem měla strávit s Rafem. Ward od něj nic nepotřeboval a tak mi slíbil, že spolu budeme celý den. Už jsem se těšila. Těšila jsem se až ho uvidím a na to, co budeme dělat. Trávit čas s Rafem bylo vždycky moc super. Rafe se mi líbil, ale to se nikdo nesměl dozvědět.

John B byl vzhůru a seděl na zahradě, takže jsem ho aspoň nemusela budit a tím se zdržovat. Jakmile jsem se k němu dostala dostatečně blízko, začala jsem: „Jsi na řadě." John B překvapeně zvedl hlavu a pozoroval mě, jak kolem něj procházím: „Uh, co?" Postavila jsem se naproti němu a rukou se opřela o plastovou, venkovní židli. „Nezeptáš se mě, co tady dělám?"

„Co - co tu děláš?" zeptal se stále překvapen mou přítomností.

„Došlo mi, že jsem včera neměla šanci odpovědět. Po tom, co jsi po mně vyjel a křičel mi do obličeje. A pak utek jako malý dítě," povídala jsem, zatímco John B na mě nepřítomně zíral. „Jsem tady, i když bych tady být neměla. A to z toho důvodu, že se chci ospravedlnit. I přes to, že vůbec nemusím." John B ode mě odvrátil pohled a lehce kývl hlavou. Choval se, jako bych byla nějaký zjevení nebo tak něco. To mi ale bylo jedno: „Takže, za prvý; nejsem lhářka. Nevím, jak se Ward dověděl o tom potápěčském vybavení. Ale přísahám, že já to nebyla. Já nejsem důvod, proč tě vyhodil."

„Dobře," odpověděl jednoduše a pousmál se na mě. To mi dodalo odvahy pokračovat: „Fajn, ale já neskončila. Naprosto chápu, proč si mi řekl, že jsem jako ostatní šlechta. A fakt se mi to nelíbí. Tohle nepřátelství mezi šlechtou a plebs. Je to kravina. Nechápu důvod." Přikývl a opět svůj pohled nasměroval k zemi.

„To je všechno," zakončila jsem. „Dobrej pokec." Byla jsem na odchodu, když jsem si vzpomněla. „Oh..." Otočila jsem se na něj a vylovila z tašky ty křupky. „Tvoje oblíbený." Hodila jsem mu je. „Dobrej postřeh," ocenila jsem jeho pohotovost, protože tohle určitě nečekal. Stejně asi tak jako moji návštěvu. Odcházela jsem a ani se neohlídla. Moje cesta směřovala zpět do Tannyhillu.

Když jsem se vrátila, nikdo ještě vzhůru nebyl. Sedla jsem si teda v obýváku na pohovku a čekala. S čím jsem ale nepočítala bylo, že usnu. Vzbudil mě až Rafe. Lehce se mnou zatřásl. „Gwen, vstávej, no tak." Rozespale jsem otevřela oči. „Dobré ráno."

„No dobrý," odpověděl Rafe. „Co tady děláš prosímtě?"

„Čekám, až se probereš." Promnula jsem si oči. Rafe se jen zasmál. „Dobře, a copak bys dneska chtěla dělat?" zeptal se. Zamyslela jsem se: „Hmm..." Našpulila jsem pusu, dívala se do stropu a přemýšlela. „Chci se jít projít na pláž."

„Cokoliv moje princezna chce," usmál se na mě. Šťouchla jsem ho do ramene. „Jaká tvoje princezna, co?" zasmála jsem se a vyskočila z gauče. „To se ještě uvidí." Rozběhla jsem se ke dveřím a vyběhla ven. Rafe mě následoval. Za běhu jsem se otočila, abych zjistila, jak rychle se ke mně blížil. Rafe mě chytil kolem pasu, vyzvedl mě do vzduchu a zatočil se se mnou dokola. Smála jsem se. Vzápětí jsem ale z šoku vyjekla, když si mě Rafe hodil přes rameno a rozběhl se.

„Ne! Rafe! Hej!" křičela jsem a smála se. „Ne! Ne! Rafe! Zastav!" Rafe se ale jen smál a takhle mě donesl až na pláž, kde mě konečně postavil na zem. „Ty seš ale-"