Kook princess

PÁRTY

Procházela jsem od místnosti k místnosti a hledala Sáru. Její táta mi řekl, že je ve svém pokoji, ale tam nebyla. Tak jsem prohledávala i ostatní místa, kde by mohla být.

Vešla jsem do posledního pokoje v druhém patře a prošla ven na balkon. „Ou, promiň," omluvila jsem se. „Já jen hledám Sáru." Na balkoně byl Sářin bratr. Očividně jsem mu vlezla do pokoje. „Tak já půjdu. Zkusím hledat jinde." Byla jsem na odchodu, když vstal a zavolal na mě: „Ne! Ne! Počkej!" Otočila jsem se na něj v naději, že bude vědět, kde Sára je: „Ty víš, kde je?" To ale nebyl důvod, proč mě zastavil. „Ne, nevím," odpověděl. „Ty jsi Gwen, že jo?" Přikývla jsem: „Jo. A ty jsi Rafe, Sářin bratr."

„Tvůj strejda a můj táta jsou obchodní partneři," konstatoval z ničeho nic. Pochopila jsem, že si chtěl povídat. „Jo, já vím. Jsou taky kamarádi." Rafe se na chvíli odmlčel. Já mezitím přemýšlela, jak mu říct, že už musím jít. Byla jsem se Sárou domluvená, že se u ní sejdeme a půjdeme se projít na pláž. Už jsem ale nestihla nic říct, protože Rafe si svoji otázku promyslel dřív: „Slyšel jsem o tvých rodičích a bratrovi." To nebyla zrovna otázka, ale určitě ani věc, o které jsem se chtěla bavit. Proto jsem to nějak zvlášť nerozebírala. Podívala jsem se do země, abych nemusela čelit jeho pohledu, a zamumlala si spíš pro sebe než jako odpověď Rafovi: „Jistě, že jo." Pak jsem řekla, že jdu najít Sáru, ale on mě znovu zastavil. Stejně jako Sára chtěl vědět, jestli půjdu na tu párty.

„No, v plánu jsem to neměla, ale mohla bych jít." Nakonec, proč ne, že? Když tam nikdo nehodlal střílet.

„Tak se tam uvidíme," pousmál se na mě.

„Jasně," potvrdila jsem a spěšně odešla. Teď už jsem si to rozmyslet nemohla. Musela jsem jít, i kdybych nechtěla. Slíbila jsem mu to.

Sešla jsem dolů a ve vchodových dveřích narazila do Sáry. Začala jsem se jí omlouvat a až pak mi došlo, že je to ona. „Kde seš? Tě všude hledám. Místo tebe jsem našla tvýho bratra." Sára se zasmála: „Promiň."

Po cestě na pláž jsem jí pověděla, že na tu párty půjdu. Sára byla celá bez sebe. Hned začala, že to bude super a že mi půjčí plavky a že si to spolu užijem. Jak to dořekla, začala jsem přemýšlet nad slovem „užijem". Když jsem bydlela s rodiči, na moc večírků jsem nechodila. A když jo, tak si většina lidí pod pojmem „užít" představila chlast. Hned jak jsem se zamyslela hlouběji, došlo mi, že jsem asi ani nikdy nebyla pořádně opilá. Vlastně možná jednou. Ale neřekla bych, že to bylo nějak moc. Maximálně jsem se tak válela na silnici a mohla se potrhat smíchy. Motala jsem se a pak mi bylo druhý den dost blbě. Za to jsem si ale všechno pamatovala. Spousta mých přátel se opila tak, že si pak druhý den nepamatovala nic.

Sára taková ale určitě nebyla.

•••🌊🐚🌊•••

„Připravená?" zeptala se Sára, zatímco jsme stáli před Topperovým domem.

„Připravená," vydechla jsem. Vešli jsme dovnitř, kde už byla hromada lidí. Hudba hrála a lidé tancovali. Někteří byli v bazénu. Někteří se zase někde v rohu líbali.
Vypadalo to, že většina teenagerů se tu znala. Já naopak neznala nikoho kromě Sáry a Rafa, pokud tu už někde byl. Toppera jsem nepočítala, protože jsem sice věděla, o koho jde, ale nikdy jsem s ním ještě pořádně nemluvila.

Sára mi brzo někam zmizela s Topperem, takže jsem zůstala sama. Což bylo to jediný, co jsem nechtěla. Nebyla jsem ráda sama. Asi jsem k tomu neměla konkrétní důvod, prostě to jen nebyl zrovna příjemný pocit.
Když jsme s bráchou byli malí, tak mi vždy mile rád utíkal a schovával se mi. Možná, že i to ve mně něco zanechalo.
Přesně tak jsem se cítila i teď. Sára se mi někam schovala se svým přítelem a stejně tak Rafe, který řekl, že přijde. Začala jsem ho hledat, protože dolejzat za Sárou a Topperem jsem nemohla. Byla bych s nima jako pátý kolo u vozu. Když už jsem to hledání chtěla vzdát, Rafe se najednou jakoby teleportoval do obýváku. Tak moc jsem si ulevila. Už jsem nemusela být sama.

„Ahoj Rafe. Kde jsi byl?" Otočil se na mě a usmál se. Nejspíš mě taky hledal. „Hledala jsem tě."

„Ty jsi mě hledala?" ušklíbl se na mě. To se mnou flirtoval? Spíš jsem si to jen myslela. Žádný kluk se mnou ještě nikdy neflirtoval. Ani jsem se snad žádnému zatím nelíbila. Většinou si mě kluci nevšímali. Nebo mi to alespoň tak přišlo.

„Jsi jedinej, koho tady znám. Když nepočítám Sáru. Ale ta je někde s Topperem." Rozhlédla jsem se kolem, abych se vyhla očnímu kontaktu.

„Sluší ti to," prohlédl si mě od shora dolů.

„Díky. To Sára." Nervózně jsem si zatahala za šaty, které mi půjčila Sára, a stahovala si je níž, i když jsem věděla, že to víc nepůjde.
Rafe si mé nervozity naštěstí nevšiml. Alespoň jsem v to doufala.

Dál jsme si povídali a Rafe mě samozřejmě nezapomněl upozornit na to, jak jsou plebs nebezpeční. Nejspíš měl ale pravdu. Ten blonďák na tý pláži mohl klidně někoho zastřelit. Možná by toho byl i schopný. Na druhou stranu takoví nebyli všichni. Navíc bych klidně mohla konfrontovat tím, že Topper tam někoho topil. Chybu udělaly obě strany. Podle mě to teda neznamenalo, že jedna strana byla horší než druhá. Jenže Rafe měl tolik opodstatněných důvodů.

„Hej! Hej! Hej! Toppere!" Rafe vstal a chytil Toppera za ramena. Otočil ho směrem ke mně. „Chci ti někoho představit. Toppere, tohle je Gwen. Gwen, tohle je Topper." Topper nevypadal nadšeně. Spíš tak smutně.

„Jo, už jsem měla to potěšení. Když topil toho kluka," objasnila jsem svůj postoj k Topperovi.

„Plebs, byl to plebs," opravil mě Rafe. Řekl to až s odporem.

„Ale já to furt nechápu. Všichni mi furt říkáte, abych se od nich držela dál. Ale proč?" Chápala jsem, že plebs byli ti chudí a šlechta ti bohatí, ale tak to bylo přece všude. Všude byli bohatí, chudí nebo prostřední vrstva. Ale nikde mezi sebou neměli takovéhle rozepře.

Rafe pobídl Toppera, aby se vedle mě posadil.

„Dobře," posadil se Topper a Rafe také. Začali mi všechno vysvětlovat, přičemž Rafe začal: „Jednoduše, plebsové jsou chudý lidi. Oni mají svou stranu ostrova a my taky svoji."

„Šlechta jsou teda -" chtěla jsem říct bohatí, abych dala najevo, že chápu a nevypadala jako naprostý idiot. Rafe mě ale přerušil: „My. My máme, co oni ne." Topper se přidal: „To je to, proč jsou tak nebezpečný. Jsou schopný tě napadnout na ulici, jen protože chtěj peníze." Takže střední vrstva tady neexistovala vůbec. Buď jste měli všechno, nebo nic.

Oba zněli tak přesvědčivě. Rozhodla jsem se jim věřit. Nechtěla jsem nikoho soudit, ale přece k tomuhle všemu museli mít důvod.

Jak jsem říkala, moji rodiče nebyli bohatí, na druhou stranu to nebylo tak, že bychom někdy měli patřit mezi plebs.

Nikdy jsem vlastně neměla šanci pochopit, jaký názor na to, co mi tu říkali Rafe s Topperem, měli plebs. Ani jaké důvody měli k tomu šlechtu nenávidět. Pravděpodobně závist. Pokud se nad tím člověk ale zamyslel, nebylo to fér. Proč to tak muselo být. Byl to nesmysl. Tohle rozdělení nemělo hlavu ani patu.

„Nemůžeš jim věřit, jasný? Drž se od nich dál, Gwen," varoval mě naposledy Rafe.

„Dobře."

•••🌊🐚🌊•••

Autor: Ahojky, další část je tady. Doufám, že se vám líbí. Prosím, dejte mi vědět hlasováním nebo komentářem.