Kook princess

ZTRACENI

Ráno jsem se probudila normálně ve svém pokoji. Vzpomněla jsem si, co se předešlý večer stalo, a došlo mi, že jsem se odtud musela dostat. Potichu jsem vyšla z pokoje, seběhla schody a pospíchala ven. John B mě potřeboval. V domě jsem nikoho nepotkala. Nepřišlo mi to divné. Spíše jsem to považovala za štěstí. Venku mě však na příjezdové cestě zastavilo jisté auto. Vystoupil z něho jakýsi muž středního věku.

„Ahoj, Gwen," pozdravil mě. Nelíbil se mi. Usoudila jsem, že lepší možnost pro mě byla vrátit se do domu. Otočila jsem se proto k odchodu.

„Hej, pojď zpátky," volal na mě. „Neublížím ti. Jen si s tebou chci popovídat."

„Ahh... Ne, děkuju," zavolala jsem na něj přes rameno a pokračovala po příjezdové cestě k domu.

„Gwen, zabere to jen chviličku," šel za mnou. Přidala jsem do kroku. Konečně jsem se dostala zpátky. Vzala jsem za kliku, ale nešlo mi otevřít. Co to mělo být? Někdo musel zamknout. Zkoušela jsem tedy klepat.

„Haló!" volala jsem. „Rose?! Sáro?!" Místo nich mi však otevřel cizí muž. Ustoupila jsem dozadu. „Kdo jste?"

„Může to jít po dobrém, nebo po zlém." To bylo jediné, co řekl. Oči mi sklouzly dolů na nápis na jeho košili. Kitty Hawk... Nebyl to ten camp, na který chtěli poslat Kie? Co to mělo znamenat?

„Ne. Ne. Ne," opakovala jsem. Ne. To nemohla být pravda. To mi nemohli udělat. Couvala jsem před ním a narazila do toho druhého muže. Ten mě popadl za ruku. „Ne," nevěřícně jsem kroutila hlavou. Jak jsem mohla být tak hloupá? Jak mi nemohlo přijít divný, že jsem v domě nikoho nepotkala?

Oba muži mě drželi. Každý z jedné strany.

„Ne. Ne. Ne. Warde! Warde!" křičela jsem na něj, když jsem si ho a Rose všimla na balkoně. Ward na ty dva muže kývl a oni mě vedli pryč k autu.

„Ne. Já tohle teď nemůžu!" snažila jsem se uvolnit z jejich sevření, ale nešlo to.

🐚•3. osoba•🐚

„Myslíš, že to byl dobrej nápad?" ptal se Ward Rose. „Neměl bych to zastavit?"

„Warde, neměl jsi na vybranou," utěšovala ho Rose. „Takhle je to nejlepší."

„Rose! Tohle nemůžete udělat!" Gwenin hlas byl slyšet až k nim nahoru na balkon, kde stáli u zábradlí.

Jako by ji neslyšel, pokračoval Ward v jeho a Rosině rozhovoru: „Máš pravdu." Odvrátil pohled od Gwen. „Měla na Sáru špatný vliv od doby, co se začala stýkat s těma plebs."

Gwen se nehodlala vzdát. Když nezískala pozornost Warda ani Rose, pokusila se získat pozornost alespoň Sáry nebo Wheezie.

„Ne! Chci vidět Sáru!"

Ward a Rose ignorovali Gwenin křik. Možná proto, že udělat to pro ně bylo těžší, než si mysleli.

„Přesně tak. Málem jsme ztratili i Sáru," potvrdila Rose. Plebs dostali na svou stranu Gwen. Sáru ale nemuseli.

Sára slyšela křik a šla se podívat na balkon. Schovala se za roh a poslouchala Wardův a Rosin rozhovor.

„Ví toho příliš. Mohla by ovlivnit Sáru. Tohle je jediná možnost," odůvodňoval si Ward své rozhodnutí poslat Gwen pryč od všeho a od všech. „Nemůžeme ji nechat stáhnout Sáru s sebou," dodal.

🐚•3. osoba•🐚

Už jsme byli skoro u auta. Pomalu mi docházely síly. Nikde nebylo se čeho zachytit. Věděla jsem, že nemám šanci. Mojí poslední zbraní byl můj hlas.