Kook princess

JEHO HOLKA

Se strejdou, tetou a Cameronovými jsme dorazili na místo. V moment našeho příchodu nás všichni uvítali potleskem. Jako bychom byli nějaké slavné osobnosti. Rose s Wardem zamířili ke svým přátelům a já se vydala za Scarlet, která na mě mávla z povzdálí. V tom mě za ruku chytil Rafe: „Hej, Gwen." Otočila jsem se k němu. Celou cestu jsem s ním nemluvila. Panovala mezi námi nepříjemná atmosféra. Bála jsem se toho, co mi chtěl říct.

„Gwen, chci se omluvit. Přehnal jsem to a -" To bylo milé. Všechen strach ze mě opadl, když jsem poznala jeho záměr a viděla nervozitu v jeho tváři. „Ne, Rafe, neomlouvej se, já -" přerušila jsem ho. Vzápětí zas on přerušil mě: „Ne, ne, ne. Nech mě mluvit. Nechtěl jsem na tebe být zlý. Neměl jsem tě takhle vyslýchat. Přece jen nejsi moje holka. Jen jsem se o tebe prostě bál. To je vše." Usmála jsem se na něj: „To je v pořádku, Rafe. I tak jsem ti to měla říct. Nebo alespoň Sáře." Rafe mi věnoval jeden ze svých úsměvů a prohlídl si mě: „Moc ti to sluší."

„Děkuju," poděkovala jsem mu a nervózně odvrátila pohled. Snad jsem se nečervenala. „Jestli ti to nebude vadit, tak se půjdu podívat po Sáře." Chtěla jsem jí všechno říct. Až pak jsem se rozhodla jít za Scarlet. Promluvit si se Sárou bylo mnohem důležitější. Navíc jsem to v sobě všechno dusila až moc dlouho. Musela jsem to říct někomu jinému, když jsem nemohla Rafovi.

„Jasně," kývl.

„Uvidíme se brzo," dala jsem mu pusu na tvář a chtěla odejít, ale on mě znovu na poslední chvíli zachytil. „Ty, Gwen, ohledně tý věci, že nejsi moje holka... No, chtěla bys být?"
Ani na chvilinku jsem nad svou odpovědí neuvažovala, když jsem ji vyslovila: „Ráda, jo. Ano." Nervózně jsem se zasmála.

„Super," Rafe se taky zasmál. Naklonil se ke mně a políbil mě na rty. Když se odtáhl, chvíli mi trvalo, než jsem pobrala, co se to stalo.
„V pohodě?" zeptal se.

„Jo, naprosto," vydechla jsem, stoupla si na špičky a natáhla se ještě pro jednu pusu. Oba jsme se do polibku usmáli. Odtáhla jsem se: „Za chvilku jsem zpátky." Rozešla jsem se směrem ke Scarlet, kde teď byla i Sára, a odmítala se vzdát Rafova doteku. Až do chvíle, kdy to stále bylo možné, jsem se nehodlala pustit jeho ruky.

Došla jsem k holkám a vzala jsem Sáru za ruku. Na chvíli jsem nás omluvila ze Scarletiny přítomnosti, abych si se Sárou mohla promluvit.

„Gwen, kde jsi včera byla?"

„Slibuješ, že to nikomu neřekneš?"

„Slibuju. Takže?"

„Byla jsem s Johnem," přiznala jsem. Sára mi vrhla nevěřícný pohled: „Cože?!"

„Ne, hele, Sáro, poslouchej. Nic to nebylo. Po tom, co jsem včera ráno odešla, jsem šla ven a viděla ho přejet přes nějakej řetěz ve městě a on - on byl zraněnej, tak jsem ho vzala k vám a ošetřila ho. Potřeboval do archivů, tak jsem ho tam vzala. Ale je naprostej -"

„Ty jsi byla s Johnem?! A vzala jsi ho do archivů?!" vyhrkla.

„Víc nahlas by to nešlo?" zeptala jsem se jí sarkasticky a rozhlídla se kolem, abych se ujistila, že ji nikdo neslyšel.

„Ale proč bys to vůbec dělala?"

„Já nevím! Jen jsem mu chtěla pomoct, ale ukázalo se, že je naprosto šílenej. Nebo to si alespoň snažím namluvit. Nechci na něj myslet. Rozhodně ne teď, když jsem s Rafem, ale nejde to. Asi je miluju oba. Je to možný?"

„Počkej, co? Hale, nevím, proč bys vůbec trávila čas s Johnem, ale soudit tě nebudu. Určitě si ale myslím, že bys ho měla dostat z hlavy. Teda pokud ho nemiluješ víc než mýho bratra. Asi by ses měla rozhodnout, Gwen. Nemůžeš být s oběma. A pojď už." Vedla mě zpátky ke Scarlet. Měla pravdu. Musela jsem si v tom udělat pořádek. Rafe se mi líbil jako první. A ani na chvíli jsem neváhala mu říct ano, když se mě zeptal, jestli chci být jeho holka. Byl to Rafe. On byl ten pravý. Rafe byl oficiálně můj přítel. John B byl jen kamarád. Nic víc.