Kook princess

ZLATO

Počkali jsme na signál od holek, a pak se vydali dolů do sklepa ke studni, kde mělo být to zlato. JJ šel první a já, Pope a John B jsme mu byli v patách. U studny jsme se zastavili a JJ promluvil: „Tyjo, víte, jak co to vypadá? Teď mi to došlo. Pope, podívej. To je Chud. Ten film." Všichni jsme se na něj zmateně podívali. O čem to zas blábolil?

„O čem to mluví," John B se zeptal na otázku, na kterou jsme chtěli odpověď i já s Popem.

„Nemám ponětí," odpověděla jsem po pravdě.

„Humanoidní kanibalové pod zemí. Vy jste ten film neviděli?" Nadšení z JJových očí se začalo vytrácet.

„Ne, hádám, že ne," přiznal Pope za nás za všechny.

„Náhodou je to dobrej film," začal vysvětlovat JJ. „Je to o kanibalech, který žijou v kanalizacích pod New Yorkem. Je to jako-"

„Dobře, dobře, chápeme to, JJi," přerušila jsem ho. „Fajn, kdo jde dolů?" Shlédli jsme do studny. Byla to pěkná hloubka.

„Nevim," odpověděl Pope. Takže bylo jistý, že ten to v plánu neměl.

„Já rozhodně ne," nechal se slyšet JJ.

„Radši bych zůstal tady," přidal se John B. Zbabělci. Takže to bylo na mně. Jak jinak. Fajn. S jejich pomocí jsem kolem sebe uvázala lano a nechala se pomalu spouštět dolů.
Ještě než se tak stalo, jsem se pro jistotu musela ujistit: „Hej, kluci, jen jedna věc."

„Jo?"

„Opovažte se mě pustit." Jako bych nic neříkala. Hned si ze mě museli udělat srandu. Lano se mnou cuklo a rychle jsem sjela o kousek dolů, než mě zase zachytili. Vyjekla jsem. Ty jejich srandičky. A ještě se mi smáli. Ani jeden z nich nechtěl být na mém místě, ale takovýhle vtípky by jim šli.

„Neboj, Gwen, máme tě," zasmál se JJ.

„To ráda slyšim," poznamenala jsem ironicky. Kluci mě pomalu spouštěli dolů a já si pomáhala nohama. Opírala jsem se nohama o studnu a sestupovala dolů.

„Vydržte chvilku, jen se líp zapřu," upozornil kluky JJ a trochu se posunul.

„Dobrý?" ptal se Pope. Místo odpovědi se však dočkal jen toho, že JJovi podklouzla noha a sjel na zem. Ztratili kontrolu nad lanem. Naštěstí se jim to povedlo zase stabilizovat. JJ se zapřel nohama o okraj studně.

Kluci pomalu pokračovali ve spouštění, když najednou jsem sjela o jaký kus dolů. Vyjekla jsem a pevně se držela lana. Co tam blbli? Snad se nic nestalo.

„Gwen?" volal ne mě JJ.

„Říkala jsem, aby jste mě nepouštěli!" zoufale jsem na ně křičela. „No tak, kluci, nejsem zas tak těžká."

„Jsi v pohodě, Gwen?" ujišťoval se Pope.

„Co to sakra mělo bejt?!"

„JJ sklouzl," vysvětlil John B.

„Promiň, Gwen," omluvil se JJ. Hlavní bylo, že to lano udrželi a já netrčela někde na dně tý studně.

„To je dobrý. Pomalu pokračujte." Spouštěli mě dál dolů, dokud jsem nebyla úplně na dně. Dala jsem jim vědět a oni přestali. Hledala jsem ve vodě, která mi sahala až po pás, alespoň nějakou známku po kousku zlata. Zkoušela jsem, jestli třeba některý z kamenů nebyl povolený a nešel by vytáhnout. Možná by to zlato bylo za tím. Nic jsem ale najít nemohla. Snad nemohlo být možný, že by tam nic nebylo. Muselo, muselo tu něco být. Zbytečně jsme tu být nemohli. Hledala jsem dál, když se mi ruka zasekla o nějaký provaz. Zatáhla jsem za to. Na konci něco bylo.

„Kluci, myslím, že jsem něco našla!" volala jsem na ně nahoru. Vytahovala jsem to něco, co bylo přivázané na provazu, když jsem ucítila něco na ruce. Jakoby se po mně něco plazilo. Podívala jsem se na svou pravou paži a zaječela šokem. Upustila jsem provaz, trhla jsem rukou a odhodila toho hada pryč. Co tu sakra dělal had? Panikařila jsem a nepřestávala křičet. Normálně mi hadi zvlášť nevadili, ale v tomhle případě jsem se fakt vyděsila. Bylo jich tam dokonce víc. Co když byli jedovatý? Co kdyby mě uštknuli? Nechtěla jsem tu dole umřít. Ti hadi totiž vypadali nebezpečně.

„Gwen!!!" volali vystrašeně kluci. Nevěděli, co se dělo. Měli o mě strach.

„Vytáhněte mě! Vytáhněte mě! Honem!" křičela jsem. Kluci mě okamžitě začali vytahovat a já se to snažila urychlit tím, že jsem se škrábala nahoru po kamenech studny. Zachytávala jsem se za ně a přitahovala se nahoru. Chtěla jsem být co nejdřív venku. Nevěděla jsem, jestli jsem tím klukům pomáhala, nebo jim to naopak stěžovala, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Musela jsem pryč. Chytila jsem se dalšího kamene, ale ten povolil a spadl. Vytahovala jsem další kameny okolo něj. To bylo určitě to místo. Řekla jsem klukům, aby přestali s vytahováním a nakoukla dovnitř díry, kterou jsem vytvořila. Někam se tím dalo prolízt.

„Hej! Asi něco mám!"

„Gwen, buď opatrná!" strachoval se John B. „Jsi si jistá, že jsi v pohodě?"

„Jo! Jen mi dejte minutku!" Prolezla jsem krátkým tunelem. Nic jsem dlouho hledat nemusela, protože přímo před sebou jsem viděla nějakou hromadu něčeho pokrytou bahnem. Modlila jsem se, aby to bylo to zlato. Doplazila jsem se k tomu a odhrnula hlínu stranou. Zasmála jsem se. To byl zázrak. Já to zlato našla. Bylo toho tolik. Nemohla jsem tomu uvěřit. To snad byl jen sen.

Najednou to se mnou cuklo. „Hej!" Vykřikla jsem. Jakoby mě snad mohli slyšet. Něco se nejspíš dělo, proto mě vytahovali. Asi se něco pokazilo. Lezla jsem zpátky ven tunelem. Když jsem byla venku, uslyšela jsem výstřel. Bože!

„Co se tam děje?!"

„Gwen, vydrž!" volal John B.

„Gwen, je to v pohodě," uklidňoval mě Pope. V pohodě?! Ono se tam střílí, ale je to v pohodě?

„Kluci!" Už jsem byla skoro nahoře, když mě přestali vytahovat. Dolů jsem ale nepadala. Pravděpodobně to lano zajistili, abych nesjela zpátky dolů. No, nedivila jsem se. Taky bych utekla. Nenechala bych se přece zastřelit. Ale úplně samotnou mě tam nechávat nemuseli. Zhoupla jsem se a zachytila se hořejšku tý studny. Vykoukla jsem a uviděla Crainovou s brokovnicí. To byl zlej sen. Co nejrychleji jsem vylezla a proběhla kolem ní za ostatníma ven. Zdálo se, že mě klukům pomáhaly vytáhnout i holky. Volala jsem za nima. Přidala jsem, když jsem uslyšela další výstřel. Instinktivně jsem se přikrčila a zakryla si hlavu rukama. Přelízala jsem zeď pozemku, když zazněl další a poslední výstřel. Seskočila jsem dolů a běžela dál za ujíždějícím autem. To si dělali srandu! Nemohli na mě počkat? To by mě tam vážně nechali?

„Gwen!!!" volali Sára a Kie. „Poběž!" mávala na mě Kie.

„Čekejte!" docházely mi síly. Tohle jim spočítám.

„Honem! Naskoč!" natáhla ke mně ruku Kie a vtáhla mě dovnitř do auta. Vpadla jsem dovnitř a zhluboka dýchala. Takhle už jsem se dlouho neproběhla.

„Holka, vypadáš nechutně," poznamenala Kie. Jako bych to nevěděla. Byla jsem celá obalená v bahně, co bylo v tý studni.

„Ó můj bože," vydechl John B.

„JJi, jeď!" křičela Sára.

„Jeď, chlape!" přidal se Pope. JJ se otočil dozadu a jeho pohled utkvěl na mně.

„Panebože! Gwen, jsi v pohodě? Nejsi postřelená?"

„Ne," udýchaně jsem odpověděla.

„V pohodě?" ujišťovala se Kie. „Asi bych věděla, kdybych byla postřelená, že jo?"

„Vypadáš fakt nechutně," obrátil se ke mně Pope.

„Příšerně smrdíš," Sára se taky zapojila. Ignorovala jsem jejich komentáře.

„Vy jste mě tam vážně chtěli nechat," obvinila jsem je a úlevně se zasmála. To bylo hustý. Právě jsem zažila dobrodružství jako z nějakýho filmu. Tohle se normálním teenagerům určitě nedělo. Vždyť nás málem zastřelila důchodkyně s brokovnicí.

•••🌊🐚🌊•••