Yoongi
„Našel jsem ti spolubydlícího," oznámil jsem Taemu, když jsem si okolo poledne čistil zuby a on zrovna vylezl z hajzlu.
„Fakt?" nedůvěřivě nakrčil obočí a přešel k umyvadlu vedle mě. „Znám ho?"
„Nesleduješ ho na Instagramu, takže asi ne," usoudil jsem. Tae přikývl a umyl si ruce. Já jsem mezitím vyplivl pastu a pak se s kartáčkem v ruce znepokojeně opřel o umyvadlo.
„Jdeš?" přeměřil si mě pohledem potom, co odhodil zmuchlanou papírovou utěrku do koše. „Vstal jsi akorát na oběd," podotkl.
Mě ale oběd nezajímal, místo toho jsem chtěl vědět: „Co si myslíš o Jinovi?"
„Cože?" nechápavě se pousmál. „Co bych si jako měl myslet?"
„Myslíš si, že jsme špatná kombinace?" nejistě jsem se mu zahleděl do očí.
„Spíš se k sobě až podezřele hodíte," ušklíbl se.
„No právě," povzdechl jsem si.
„Myslel jsem, že to je dobře," napodobil moje počínání a zadumaně se zapřel o jedno z umyvadel.
„Hm," přikývl jsem. „Je to nejvyrovnanější vztah, kterej jsem kdy měl."
„Tak v čem je problém?" nechápal. „Promiň, asi mi něco uniká, nebo..."
„Bojím se, že pro něj nejsem dost dobrej," skočil jsem mu do řeči a v duchu si vynadal za to, jak moc pateticky a kýčovitě to znělo.
I Tae si to myslel, a proto se mi nezdráhal vmést do ksichtu: „To bylo to nejubožejší, co z tebe kdy za dobu, co tě znám, vylezlo."
„To není tak hrozný," snažil jsem se to zakecat, „pořád melu sračky." Rozešel jsem se směrem ven, a tak mě Taehyung následoval.
„Nechceš si o tom promluvit?" ujišťoval se, když cupital za mnou.
„Není o čem," usmál jsem se na něj. „Vždyť mě znáš, pořád jenom lžu." Jo. Třeba právě teď.
***
S Jinem jsem chodil skoro půl roku a začínal jsem mít pocit, že mu nemám co nabídnout. On mi kupoval drahý dárky, zatímco já se zmohl jen na pitomou čokoládu. (Fakt, že ji kupoval Hoseok, radši nepřipomínám). On mě každej den zasypával lichotkama, zatímco já se vzmohl na pouhý „mám tě rád". On pro mě skládal básně, zatímco já mu posprejoval auto. Nejhorší bylo, že posprejovaným autem to nekončilo.
Již několikrát naznačil, že by mě rád představil svým rodičům, ale já to vždy přešel nějakou trapnou poznámkou. Chtěl náš vztah posunout dál, zatímco já se ocitl na mrtvým bodě. Jako by tohle bylo všechno, co mu můžu dát.
Ani jsem nebyl schopnej říct, že ho miluju. Ne že by to nebyla pravda, spíš jsem se bál jeho reakce. Ne snad proto, že bych se bál, že to neřekne nazpět. Děsila mě představa, že na moje milostný vyznání sarkasticky odvětí „to sis uvědomil až teď?" nebo „co ti trvalo tak dlouho?" a já na to nebudu mít co říct.
S pocitem, že jsem přítel na hovno, jsem došel za ostatníma k bazénu. Jin ležel na lehátku a trochu si posunul sluneční brýle níž, když zaregistroval mou přítomnost. „Kde máš plavky?" znepokojeně si mě přeměřil pohledem.
Věděl jsem, že bych si s ním měl promluvit, ale nechtěl jsem mu kazit odpoledne svým výlevem emocí, a tak jsem to odložil na jindy. Ostatně jako vždy. Řešit problémy včas mi nikdy moc nešlo, a proto jsem se posadil k Jinovi na lehátko a nahodil šibalskej úsměv. „Správná otázka zní, proč ty máš plavky?" nadzdvihl jsem obočí.
Jin se váhavě pousmál. „Nemůžeme se tady promenádovat nazí," tvrdil, ale ta představa ho neskutečně lákala. Přece jen šlo o porušování pravidel, což ho děsně rajcovalo.
„Škoda," odvrátil jsem pohled na Hoseoka a Jiyeon ve vodě. „Myslel jsem, že se ke mně v noci přidáš," prohodil jsem jakoby mimochodem.
„Co když nás někdo uvidí?" ptal se, jako by ho to doopravdy trápilo.
„Co?" laškovně jsem položil ruku vedle jeho hlavy a naklonil se nad něj. „Žárlil bys, kdyby mě viděl někdo jinej?" nahnul jsem se až k jeho levýmu uchu a trochu ztišil hlas.
„Fakt si myslíš, že bys někoho zajímal, kdybych vedle tebe stál já?" ušklíbnul se.
Protočil jsem oči a postavil se. „Seru na tebe," odfrkl jsem si, „radši půjdu s Namjoonem." Heh, to určitě.
„Takže dneska o půlnoci?" zakřenil se na mě.
Na to jsem nic neřekl, jen jsem mu ukázal prostředníček a odkráčel pryč. On si s vítězným pocitem znovu poupravil brýle na nose, spokojeně si založil ruce za hlavou a s myšlenkou na to, co se bude dít v noci, se sám pro sebe usmál.
