Yoongi
„Co to je?" zamračila se Jiyeon, když jsme se s ní potkali před klubem, na flašku vodky v mé ruce. „S tím tě nepustí dovnitř," poznamenala s rukama založenýma na prsou.
„No jo, ups," uchechtl jsem se a přeměřil si její kostým policajtky. „To abys mě rovnou zatkla," se smíchem jsem před sebe nastavil ruce tak prudce, až kousek vodky vystříkl na zem.
Jiyeon nad mým chováním jen protočila oči a dál si mě nevšímala jako obvykle. „Čekáme ještě na někoho?" obrátila se na Hoseoka.
„Namjoon psal, že už jsou vevnitř," objasnil Hoseok, a tak jsem schoval flašku pod koženou bundu v domnění, že ji propašuju dovnitř.
Vodka : Sexy sekuriťák
0 : 1
„Co to má bejt?" nadzdvihl jsem obočí, když jsem v davu zahlédl Namjoona a jeho holku. „Kněz a jeptiška?" podivil jsem se jejich kostýmům. „To je zvrácený."
„Říká ten, co jde za kurvu," opáčil Hoseok.
„Cože?" nechápala Jiyeon, ale naštěstí neměla čas dál rozebírat další z mých mnoha otřesných rozhodnutí, protože se jí Suji vrhla okolo krku.
Zatímco si ty dvě vzájemně chválily make-up, jsem se naklonil k Namjoonovi a s co největší vážnosti v hlase jsem ho oslovil: „Otče."
Trvalo asi pět sekund, než mu došlo, že narážím na jeho pochybnou volbu kostýmu. „Ah, jasně," trochu strojeně se usmál, když mu to konečně docvaklo. „Nevěděl jsem, že taky přijdeš," přiznal a nervózně stiskl přívěšek s křížem na svým krku.
„Hoseok se nezmínil?" to se mu nepodobalo.
„No, upřímně toho o tobě poslední dobou moc nevíme," vysvětloval. „Pořád někde lítáš a..." zadrhl se.
„A co?" chtěl jsem vědět.
„A když už jsi náhodou na kolejích, tak jsi mimo reálnej svět a nedá se s tebou bavit," jeho hlas se ztišoval s každým dalším slovem, ale já ho slyšel jasně.
„Nechápu, o čem mluvíš," ohradil jsem se, jako bych nechlastal každej druhej večer a po kapsách nenosil trávu. „Jsem zcela při smyslech," dušoval jsem se, přestože jsme oba moc dobře věděli, že si tento rozhovor druhej den ráno ani nebudu pamatovat.
„Jo, jasně, já vím," přikyvoval Namjoon. „Jen nechci, abys vyvedl nějakou hloupost, protože..." rozhlédl se po okolí.
„Ježiš, vymáčkni se, vole," šťouchl jsem ho do hrudníku. „Slibuju, že se dneska budu krotit." A když ne, rovnou k tobě můžu zajít na zpověď, ne?
„No, víš, je tu i Jin a," naklonil se blíž, abych ho líp slyšel, „nevím, jak to teď mezi sebou máte, ale..."
„Rozešli jsme se," skočil jsem mu do řeči.
„Eh, cože?" vypadlo z něj.
„Vlastně jsem mu to ještě neřekl," přiznal jsem potom.
„Cože?!" zopakoval s vykulenýma očima. „Ty," zdůraznil zmateně, „se s Jinem chceš rozejít?"
„No... Jo," přikývl jsem po chvíli váhání. „Vím, žes ho neměl rád, tak tě aspoň nebude dál vysírat." Věděl jsem, že bude mít námitky, a proto jsem rychle dodal: „Pozval bych tě na drink, ale soudě dle tvýho ohozu dneska abstinuješ, tak se uvidíme pak," a odkráčel jsem dřív, než mě stihl zastavit.
Když jsem se pak se dvěma panákama vracel za ostatníma, zahlídl jsem po cestě Shiwon, a tak jsem si vzpomněl na náš poslední rozhovor v kině. Ani nevím, proč mě k ní moje nohy zanesly. Už ale nebylo cesty zpět, protože zaregistrovala mou přítomnost. „Kde máš holku?" zeptal jsem se proto místo pozdravu.
