Hoseok
Celou dobu mi přišlo, že je Yoongi chodící hromádka neštěstí, ale těsně před halloweenskou párty, jako by se něco v něm zlomilo. Prvně jsem myslel, že jsem ho něčím naštval, jenže po pár dnech mi došlo, že problémem nejsem já, ale asi tak všichni a všechno.
Nepřišlo mi jako dobrý nápad, aby v takovém stavu chodil na párty, kde bude nejenom Jin, ale především spousta alkoholu a podobných sraček, který Yoongi pravděpodobně užíval ve větším množství, než jsem si představoval. Proto jsem se ho během našich příprav zeptal: „Vážně tam chceš jít?" Jenže pokusy o rozmlouvání byly marné.
„Za celou dobu, co jsem na vejšce, jsem nevynechal halloweenskou párty," odvětil, jako bych nevěděl, že minulý rok na žádné halloweenské párty nebyl. „Nehodlám to tento rok kvůli nějakýmu posranýmu rozchodu promeškat," prohlásil neoblomně.
„Takže je to oficiální?" podivil jsem se. Jak mi tato informace mohlo uniknout?
„No jasně," Yoongi se na mě ani nepodíval. „Vlastně jsme se k sobě vůbec nehodili," předstíral, že ho to nezajímá.
Nevěděl jsem jak reagovat. Očividně mi lhal, jenže já doteď nenašel způsob, jakým z něj vymámit pravdu, přestože jsem si myslel, že by mu to pomohlo. Vlastně nám oběma. Nikdy jsem mu to neřekl, ale neskutečně mě frustrovalo, že polovinu času nemám nejmenší ponětí o tom, co si doopravdy myslí. Dřív jsem to dokázal odhadnout, ale poslední dobou to šlo ztuha.
„Kurva," ozvalo se od z zrcadla, před kterým Yoongi stál. Pak se na mě ohlídl a už asi po šesté se zeptal: „Za co že to jdeš?" Mezitím si černými stíny vytvářel pod očima ještě větší kruhy, než jaké už měl.
„Za vězně," usmál jsem se na něj, přestože jsem byl myšlenkami stále trochu mimo. On si toho však mohl jen stěží všimnout, protože byl moc zahleděný sám do sebe. Jako vždycky.
„Přestaň," zamračil se na mě. Nechápal jsem, s čím přesně chce, abych přestal, ale neměl jsem čas se zeptat, protože dodal: „Není to ani z poloviny tak hustý, jak si myslíš." Nevadilo mi, že se mu můj kostým nelíbí. Vlastně jsem od něj jinou reakci ani neočekával.
„Teď možná ne, ale bude, až se potkáme s Jiyeon."
„Proč?" uchechtl se. „Rajcují ji kriminálníci?"
„Uvidíš," pokrčil jsem rameny, načež mi Yoongi věnoval uznalý pohled, který měl nejspíš znamenat „gratuluju, nejsi taková vanilka, jak jsem si myslel". Mně však nepřestávalo vrtat hlavou: „Za co jdeš vůbec ty? Za noční můru?" Nemyslel jsem to nijak zle, z jeho vzhledu jsem opravdu nedokázal nic vyčíst. Možná to je účel, napadlo mě.
Yoongi se jako vždy vyhnul odpovědi slovy: „Chtěl jsem jít za naprostýho zoufalce, ale pak mi došlo, že to dělám každej den, a tak jsem to na poslední chvíli přehodnotil."
„Takže seš co?" dožadoval jsem se odpovědi. „Duch? Upír?" hádal jsem, i když jsem si byl jistý, že se pletu.
„Copak to není jasný?" Ne, to opravdu není. „Jdu za kurvu." Cože? „Chci vědět, jaký to je, když ti někdo platí za sex."
„Nevypadáš jako kurva," namítl jsem při pohledu na ostré kontury v jeho obličeji, díky kterým vypadal ještě mrtvolněji než předtím. Pak jsem však sjel pohledem na jeho oblečení, a tak nějak ze mě vypadlo: „Teda... ne víc než obvykle."
Pod volnými potrhanými džíny měl síťové silonky a přes ustřihnuté triko, o kterém jsem se domníval, že původně patřilo Jinovi, měl přehozenou černou koženou bundu. Při pohledu na šedé triko, které působilo jako crop top, můj pohled zavadil o Yoongiho pas. Kdy se mu sakra povedlo tak zhubnout? Snažil jsem se vybavit, kdy jsem ho naposledy viděl jíst. Byl jsem přesvědčen, že to muselo být nedávno, avšak jsem si dokázal vybavit jen chvíle, kdy jsme v létě vařili v kempu.
