Cap's sister - Vivienne Jane Rogers |Avengers|

4. Nemůžeš spát?

Počet slov: 798

~Vivi~

Kopla mě do zadní strany kolena a já se s bolestí svalila k zemi. ,,Nat!" Zaječela jsem a zle se na ni podívala.

,,Tohle má být tréning na uklidnění!" Pokračovala jsem.

,,Fajn, fajn, promiň, už budu mírnější," zahihňala se a podala mi ruku, abych se mohla zvednout.

Už to bylo pár týdnů po mém 'incidentu' na misi. Od té doby jsem trénovala magii s Wandou a věnovala se ještě více sebeobraně a bojovému umění s Nat.

,,Viv? Vnímáš mě?" Upozornila mě Natasha na to, že tu pořád je a já už deset minut stála a tupě zírala do zdi.

Usmála jsem se na ni a obě jsme se dohodly, že náš 'klidový' tréning ukončíme a půjdeme se převléknout, potom jsme se chystaly na nákupy s Wandou.

-

,,Můžeme vyrazit?" Zeptala jsem se svých společnic, když už jsem stála nachystaná v obývací místnosti.

Hlavní důvod našeho výletu do města za nákupy bylo sehnání nějakých šatů na párty, kterou nám oznámil Tony, před pár dny.

Pulcodně jsem tam ani nechtěla jít, ale byla jsem přemluvena jak Wnadou a Nat, tak i Tonym.

-

,,Tak co?" Vyšla jsem z kabinky a otočila se dokola, aby moje společnice mohly vidět, jak v šatech vypadám.

Wanda si už šaty vybrala. Byly černo-vínové, po kolena, s krajkami a Nat se pořád nemohla rozhodnout, jestli chce tmavě modré, s dlouhými rukávy, nebo černé na ramínka.

,,Ty vole...to je něco..." Zarazila se Nat, když si mě prohlížela, Wanda jen zítrala s pootevřenou pusou.

Zasmála jsem se tomu, už jen z toho důvodu, že takto jsme vypadaly, když se před námi objevila Wanda v těch svých šatech.

Nat si nakonec vybrala tmavě modré štay s dlouhým rukávem, které byly úplně první volbou a v nichž vapadala opravdu krásně.

-

Už jsme byly u mě v pokoji a chystaly se na Tonyho večírek. Už jsem byla oblečená a mé společnice taky. Nat si spletla vlasy do copu a Wanda si je nechala rozpuštěné. Já jsem se stále nemohla rozhodnout, co si udělám za účes.

,,Můžu ti nějak pomoct?" Zeptala se mile Nat a už ke mě mířila s hřebenem.

Pokývala jsem hlavou a doufala, že na mé hlavě vytvoří něco, co nebude moc přitahovat pozornost.

-

Když jsem se podívala do zrcadla na svůj účes a šaty, jen jsem žasla. Své hnědé, polodlouhé vlasy jsem měla spletené do drdolu. Šaty byly černé, po kolena. Rukávy byly síťkované.

Moc jsem se sama sobě líbia, což nebylo obvyklé...

-

~Bucky~

Seděl jsem u baru a popíjel svůj drink. Žádné takovéto akce jsem neměl rád, ale Steve mě donutil sem jít.

Když jsem ji uviděl, jen jsem žasl. Černé šaty, které jí zvýrazňovaly boky, tmavě hnědé vlasy spletené do drdolu.

Když si sedla na druhou stranu baru, tušil jsem, že se něco děje nebo, že si mě nevšimla. Doufal jsem v to druhé.

~Vivi~

Sedla jsem si na barovou židli a objednala si gin s tonikem a doufala, že si mě Bucky na druhé straně baru nevšiml.

Netušila jsem, jak to mezi námi je a jak se k němu mám chovat, tak jsem doufala v nějaký odstup. Ale opak mi byl mi pravdou.

,,Je vše vpořádku?" Zeptal se chraplavým hlasem, když si ke mně sedal.

,,Jasně, jen na takovéto akce moc nejsem, nic víc," doufala jsem, že to zabere a taky, že jo.

-

Dávala jsem si už několikátou skleničku mého oblíbeného alkoholu a začala se cítit mírně malátně. Už to byly asi dvě hodiny, co jsem tu byla a už mi to stačilo.

Zvedla jsem se ze židle a chystala se odejít a pořádně se prospat.

-

Spadla jsem do postele a doufala, že co nejďříve usnu. Normálně bych měla obrovský problém vůbec zavřít oči, ale teď jsem usla poměrně rychle.

Byla jsem připoutaná na nějakém operačním stole. Nademnou se skláněco několik lidí v bílých pláštích. Doktoři?...asi. Hned co jsem si zvykla ne světlo, doktoři se o něčem okamžitě začali dohadovat a já jen tupě zírala. Nerozuměla jsem jim.

Pak jeden z jich vzal do rukou obrovskou jehlu a bodl mi ji do ruky. Pomalu mi začal modravou tekutinu pouštět do těla.

Křičela jsem, házela sebou, snažila se uvolnit z řemenů, které mi obepínaly zápěstí a kotníky.

Otevřela jsem oči a prohlédla si své paže. Ležím v posteli, ne na nějakém posraném stole... Hydra mi dala až moc vzpomínek... Už by to mohlo někdy skončit.

Zvedla jsem se z postele, převlékla se do Steveova trička a tepláků a šla do kuchyně. Digitální hodiny na zdi v kuchyni ukazovaly 04:36.

,,Nemůžeš spát?" Ozval se neznámý hlas. Ucítila jsem prudkou bolest na hlavě a potom byla už jen tma...

Omlouvám se, že kapitola vyšla po dlouhé době, ale teď toho mám opravdu hodně.... Tato kapitola není, to co si představuji od svých jiných, ale ta další už snad bude lepší❤️

Na'vi🌹