Cap's sister - Vivienne Jane Rogers |Avengers|

9. Jsem bezcitná stvůra! Zabila jsem jich tolik!

Počet slov: 1481

~Vivi~

,,Oni tě dostanou!" hulákal na mě ten muž. ,,Jdou si pro tebe! Musíš se schovat. Nikdo tě teď neochrání," upozornil mě Loki a sjížděl mě pohledem.

,,Kdo jsou oni?" optala jsem se třesoucím se tichým hláskem.

,,Hydra, tentokrát už tě jen tak nepustí, tentokrát budou zkoumat tvou moc a potom tě zabijí."

,,Vždyť mi mou moc dali oni sami ne?" ptala jsem se plačtivě.

,,To sice ano, ale i tak je to pro ně až moc vzácné a nesrozumitelné. Tehdy, když tě unesli, chtěli jen získat informace. Teď jde o něco úplně jiného. Jde o to sérum, které do tebe vpíchli tehdy, když jsme se poprvé potkali. Tehdy, když po tobě chtěli informace," pokračoval Loki dál a já stále nechápala.

,,Loki, proč mi pomáháš?" optala jsem se.

,,Protože moc dobře vím, co by tvá moc dokázala a nechci, aby jsi vyvraždila celý vesmír," vysvětlil.

,,Já?" zhrozila jsem se.

,,Ty!" odpovídal nezaujatě, "Hele, někam se schovej, budu tě průběžně informovat, jasný? Tady nás nikdo nenajde. Jsme ve tvé hlavě.  Ale i tak si dávej na všechny a všechno pozor!" zakončil svůj monolog a vipařil se.

Otevřela jsem oči a vymrštila se do sedu. Co to sakra bylo?!

Loki mi řekl, že jsme v mé hlavě. Že si mě Hydra najde. A že jim jde o to svítivě žlué sérum. Neřekla bych, že to je normální!

,,Co se děje?" optal se již vzbuzený Bucky. "Noční můra?"

,,Ne," odpověděla jsem vyhýbavě a zvedla se z postele, na které jsme oba leželi.

,,Nechceš si o tom promluvit?" vyprával se dál.

,,Ne Bucky, nechci," zabručela jsem vyčítavě a začala se převlékat.

Už nic neříkal. Mlčel a propaloval mě pohledem.

,,Kolik je hodin?" optala jsem se nezaujatě.

,,Půl paté," odpověděl okamžitě.

Přikývla jsem a vytratila se z místnosti. Běžela jsem rovnou do posilovny.

Došla jsem k prvnímu boxovacímu pytli a začala do něj bušit hlava nehlava.

,,Co ti ten pytel udělal, jestli se můžu zeptat," optal se nějaký hlas.

Bylo mi to jedno, stále jsem mlátila do pytle a po tvářích mi tekly slzy. Po kloubech rukou mi tekly potůčky krve.

Dotyčný si odkašlal.

Nebrala jsem jej na vědomí. Do pytle jsem mlátila větší a větší silou. Začala jsem křičet, řvát a hystericky plakat. To ale ani v nejmenším mé rány neumírnilo, spíše naopak.

,,Hej!" to už ke mě ten člověk přistoupil a chytil mě za ramena a odtáhl od zakrvaveného pytle.

,,Klid, Viv," uklidňival mě. Když si mě otočil k sobě, už jsem mu viděla do obličeje. Clint..

Stále mi tekly slzy a byly k nezastavení. Tváře jsem měla červené, oči opuchlé od pláče. Ruce pokryté zasychající krví.

Clint mi jemě přejížděl dlaněmi o ramena a třel je. Díval se mi otcovsky do očí.

,,Copak se stalo?" optal se tiše a mile.

,,J-já, on-on by-byl tam," poukátala jsem na svou hlavu a znovu se pokusila ze sebe vypotit nějakou větu ,,b-byl ta-tam," nanovo jsem se rozplakala a neubránila jsem se tomu si utřít rukou slzy, takže jsem musela mít krev všude po obličeji.