Cap's sister - Vivienne Jane Rogers |Avengers|

11. Tohle nosit nebudu!

Počet slov: 1962

,,Jsme tu," oznámil mi Thor.

Duha, která se doteď nacházela okolo nás, zmizela. A najednou jsme se ocitli v nějaké zlaté místnosti se zlacenými oblouky, ze kterých vedl duhový most. Ve středu té zlaté krásy se nacházel nějaký meč zabodnutý do opět zlatého něčeho a nad ním vzpřímeně stál muž černé pleti. Ty oči!

,,Vítejte," usmál se na nás Heimdall, pokynul k nám hlavou a zeširoka se usmál.

Pouze jsem na nemj hleděla s pootevřenou pusou a nebyla schopna ze sebe vyloudit slovo. Ty oči mě tak zaujaly. Velké, oranžové a moc krásné.

,,Těší mě. Heimdall," představil se.

,,Vivienne, potěšení je na mé straně," usmála jsem se na něj.

Něco mi říkalo, že tenhle člověk bude v mém životě hrát velkou roli. V chabém příběhu holky, co byla v Rudé Komnatě, Hydře, stala se členkou Avengers a potom se bezhlavě zamilovala do šíleného vojáka.

Heimdall už pouze kývl hlavou a obrázil se na Thora. ,,Loki vás již očekává. Tady slečna už má nachystanou komnatu," oznámil Thorovi.

Slečna?! To vážně? Vážně mne označoval, jako slečnu?

S Thorem jsme se rozešli přes dlouhý duhový most, vedoucí ke zlatému paláci.

Když jsme došli až do paláce a vydali se dovnitř, byla jsem nesmírně překvapena. Bylo to krásné místo.

,,Loki je tu králem?" optala jsem se náhle. Něco mi říkalo, že to tak je.

,,Ne, jistěže ne," uchechtl se. ,,Vládne tu náš otec, Ódin," zasmál se a zakroutil hlavou. Asi nad představou, že by byl Loki králem.

Chtěla jsem se na něco zeptat, ale to už jsme došli do obrovské rozlehlé místnosti. Velké sloupoví, jako by podpíralo vysoko postavený strop mělo točitý tvar. Na stropě se stkvěla obrovská freska zobrazující zajímavé a velkolepé figury a obrazce. Vše bylo laděno do zlaté. Byl v tom vidět cit, velkolepost - skoro až kýč. Přenádherné místo. Opravdové krásovství.

,,Uchvácena?" zasmál se arogantně mužský hlas.

Takhle rozhodně Thor nezněl. Tak zněl jen muž, který se mi tak rád procházel v hlavě a děsil mě. Loki.

,,Loki?"

,,Jsem to já. Konečně se opět vydíme, Vivienne," usmál se na mě.

Přikývla jsem a opět se rozhlédla po té obrovské místnosti.

,,Zavedu tě do pokoje, Viv," usmál se na mě Thor. Bylo v tom něco ostražitého nebo se mi to pouze zdálo?

Došli jsme ke dvoukřídlovým dveřím. Thor otevřel pouze jedno křídlo těch dubových - a určitě neskutečně těžkých - dveří a otevřel mi tak výhled do největšího pokoje, který jsem snad, kdy viděla. To nebyl pokoj! Byla to obrovitánská komnata.

,,Tady budeš na nějakou dobu bydlet. Služebné ti sem už přinesly oblečení. Zabydli se a zítra ti ukáži celý palác, přeci jen je již noc," usmál se na mě Thor.

,,Dík, Thore," poděkoval jsem. ,,Je tu ještě něco?"

,,Ne, jen si dávej na mého bratra pozor. Za dva dny musím zpátky na Midgard, brzy se ovšem vrátím," informoval mě.

Přikývla jsem a vešla do své komnaty. Byla opět laděna do zlaté. Velkolepá a obrovská místnost. U stěny postel s nebesy. Druhá, ještě věstší místnost byl asi obývák. Byla zde skříň, v níž byly velké počty. Z obývacího pokoje vedly jedny dverme do koupelny a závěsy oddělovaly balkón o obrovských rozměrech.