Cap's sister - Vivienne Jane Rogers |Avengers|

18. Chtěl bys děti?

Tuto kapitolu bych ráda věnovala mým úžasným komentujícím: Nikola-Niki a scarlett_marvelfan

Moc vám děkuju, mám radost, že se můj příběh zalíbil a vaše komentáře mě vždy potěší!

Počet slov: 1297

~Vivi~

Ležela jsem na bílém lékařském lehátku. Šli u mě dva doktoři, kteří již zmíněné lehátko tlačili. Měla jsem na ústech přitlačenou nějakou podivnou věc, která mi vpouštěla do plic uspávací plyn.

Konečně mi došlo, co přesně se děje. Sterilizace. Sterilizace, která mi byla provedena v Rudé Komnatě. Říkali tomu různě. Já si zapamatovala název "Poslední zkouška".

Už jsem přestala cítit a malátnost přicházela rychlostí myšlenky. Zavřela jsem oči.

Scény, jako by se promíchaly a já se dostala do postranní uličky New Yorku. Měla jsem jasnou misi. Jednalo se o únos dítěte a násilnou smrt jeho matky.

Když jsem zahlédla mladou blondýnku, jež nesla své novorozeně ochranitelsky v rukou, okamžitě jsem se k ní rozběhla. Okolo nás procházeli lidé, ale nikdo si nás nevšímal.

Blondýna si k sobě dítě tiskla a z opasku vytahovala revolver. Nebylo jí to nic platné. Rychle jsem jí zatáhla do postranní uličky, ze které jsem ji doteď pozorovala a namířila na ni zbraní.

,,Pust' on umirayet medlenno! (Ať umírá pomalu!)" Ozvalo se mi ze sluchátka v uchu.

Uchechtla jsem se a zbraň složila na zem. Přešla jsem k ženě a mile se jí podívala do očí. Jakoby nalezla důvěru a dítě mi pomalu podávala. Převzala jsem si jej a položila jej na zem. Tiše se rozplakalo.

Blondýna sebou cukla, když jsem ji chytila pod krkem. Už jí došlo, že jsem nepřítel. Vyzvedla jsem ji do vzduchu a ona začala lapat po dechu. Vytřeštila na mě oči.

Dítko začalo křičet. Rvalo mi to uši, ale musela jsem dokončit svou misi.

Ženu jsem si předhodila před sebe. Snažila se utíkat, ale já si ji povalila pod sebe, posadila se na ni a přetočila ji na břicho. Za zády jsem jí chytla ruku a hned, co se ozvalo krásné křupnutí, usmála jsem se.

Žena vzlykala a pozorovala přes slzy své plačící dítě. Já jsem se rozhodla jí darovat rychlejší smrt, než lámání kostí, tak jsem jí dost nešetrně zlomila vaz a její tělo si hodila k nohám.

A dítko přestalo ustavičně plakat a jen pozorovalo svou mrtvou matku.

Otevřela jsem oči a rukou si otřela zpocené čelo. Ležela jsem ve své posteli v Buckyho objetí. Měla jsem na sobě pouze jeho vytahané tričko. Okamžitě mi na mysl vyskočila minulá noc a já se mírně pousmála.

,,Zlato? Co se děje?" Zachraptěl Bucky a já ucukla. Myslela jsem, že spí, takže mě poměrně zarazilo, když na mě promluvil.

Podívala jsem se na svůj telefon, který ležel na nočním stolku hned vedle postele. 3:24.

,,Jamesi, ještě spi, je brzo," přikázala jsem mu a pohladila ho po tváři pokryté několikadenním strništěm.