Cap's sister - Vivienne Jane Rogers |Avengers|

19. Máš být mrtvá!

1K👁️
Strašně moc vám děkuji!

-Napadlo mě, že budu pojmenovávat kapitoly. Všechny vydané bych pojmenovala a opravila nedostatky. Příjde mi, že názvy kapitol jsou lepší, než jen čísla, co?
Budu ráda za zpětnou vazbu.

enjoy it

Počet slov: 889

~Vivi~

Po notné chvíli jsem otevřela oči. Nade mnou se sklánělo několik lidí. Nejblíže byla Wanda, která mi držela prsty u spánků. Tak proto ten krásný pocit bez myšlenek. Ten krásný pocit volného pádu.

,,Měla by sis odpočinout, Vivienne," usmála se na mě.

V rychlosti jsem se postavila a mírně se za sebe zastyděla. Raduji se z věcí, které nejsou podstatné, mezitím, co se dějí mnohem důležitější věci, kterým se nevěnuji.

,,Jo, jasně, díky," věnovala jsem jí nervózní úsměv a doufala, že si mého vynervovaného chování nikdo nevšiml.

Rychle jsem odešla do svého pokoje a pokusila se o spánek. I když jsem včerejší noc vesměs prospala, i když s nočními můrami, byla jsem neskutečně unavená. Hlasy mi ovšem nedaly spát.

,,Teď, když to už konečně začínáš chápat, nemůžeš jít spát!" Zasyčel můj vlastní hlas.

Byla jsem ráda, že všechny tři hlásky v mé hlavě byly dobře rozpoznatelné.

Lokiho hlas bych poznala kdekoli. Měl posměšný vtíravý tón, ale když šlo o vážnou situaci, dokázal mluvit vážně. A navíc byl mužský.

Můj vlastní hlas jsem znala a poslouchala ho každý den, takže nebyl problém ho jakkoli rozpoznat.

A hlas nějaké ženy, jež jsem nikdy neslyšela, zněl vyspěle, inteligentně a mile. Jakoby osoba, která vlastnila tento hlas znala všechna tajemství vesmíru. Tak rozvážný hlas měl jen málokdo.

,,Já si můžu chodit spát, kdy chci," zavrčela jsem.

Pak, ale jako bych si něco děsivého uvědomila, i když jsem vlastně netušila co. Vyletěla jsem do sedu, to jsem ovšem dělat neměla, hlava mě začala bolet, výboje elektřiny, jako by mi pulzovaly hlavou. Z čeho to sakra je?! Opět jsem si pro jistotu lehla a přikryla se dekou.

Začala jsem se děsit nastávajícího spánku. Oči se mi ovšem z ničeho nic začaly samy zavírat a já už to nemohla a propadla se do snové říše.

,,Krásně se vyspi, Maličká," slyšela jsem ještě tichý Lokiho hlas.

-

Seděla jsem na lehátku na krásné pláži poblíž moře. Rudé slunce zapadalo za obzor a vše okolo sebe barvilo do karmínové barvy.

Z opalovacího lehátka jsem se pomalu zvedla a po písečné pláži se rozešla k moři. Prsty u nohou jsem si smočila ve vodě a nechala si její směs s pískem protékat mezi prsty.

,,Vivienne?" Slyšela jsem nechápavý a mírně podrážděný hlas za sebou.

Otočila jsem se a na tváři se mi zjevil úsměv plný lásky a radosti. Hnědé vlasy mi poletovaly ve větru a měly nazlátlý nádech.

,,Jamesi," zasmála jsem se při pohledu na Buckyho s kratkými vlasy. Vypadal kouzelně.

Počkat?! Odkdy má krátké vlasy, sakra?