Cap's sister - Vivienne Jane Rogers |Avengers|

13. Znovu už ne.

Počet slov: 1192

~Thor~

,,A kdy se zas ukážeš?" Vyptával se kovový muž.

,,Nevím, musím teď jet něco vyřídit na Asgard s otcem a bratrem. Ale pokud se naskytne nějaká neočekávaná bitva, určitě se opět objevím," odvětil jsem.

Na Midgardu jsem strávil mnoho času. Avengers potřebovali pomoc při bitvě, tak jsem jim pomohl. Vivienne stále zůstávala na Asgardu.

,,Dej nám pozor na Viv, ano?" Naléhal na mne ten lukostřelec.

Přikývl jsem a ujistil je, že se již brzy určitě uvidí nebo alespoň uslyší. Poté jsem se duhovým mostem dostal na Asgard.

Mířil jsem rovnou do paláce, abych pozdravil Vivi a šel se optat otce na důvod mého povolání zpět na Asgard.

Prvně jsem se vydal do Viviiny komnaty, tam jsem ji ovšem nenašel. Určitě opět trénovala a bojovala se stráží nebo se proháněla na koni po loukách. Proto jsem se vydal za otcem do trůnního sálu.

,,Otče," poklekl jsem před Odinem. Velice mne překavpilo, že neseděl na svém trůně, ale posltával opodál.

,,Syne, vstaň," přikázal a já jej okamžitě uposlechl. ,,Předal jsem trůn tvému bratru," osvětlil situaci.

Byl jsem dokonale zmatený. Vždyť jsem já prvorozený. Ale zase je pravda, že já jsem o trůn nestál, chtěl jsem být se svou úžasnou přítelkyní Jane. Ale i tak jsem to nechápal. Otec ještě neumíral.

,,Synu, bylo to dobré rozhodnutí," ujistil mne otec.

Přikývl jsem a dovolil se, zda už mohu opustit ten obrovský sál. Otec svolil a já se vydal hladat Vivienne. Nikde jsem ji nenašel...

Nakonec jsem se ale rozhodl ji zkusit jít hladet znovu do jejího pokoje...

~Vivi~

Seděla jsem na balkóně a vybrnkávala si něco na kytaru. U toho jsem si broukala nějakou melodii. Toto mne vždy uklidnilo.

Stále jsem nemohla pochopit, že je Loki král. Ten Loki. Bůh lsti a falše. Ten černovlasý vysoký muž, jež chodil oděn v tmavě zelené a černé barvě a vypadal, že každého sežehne pohledem.

Také mi stále nějak nedocházelo, co se předešlý večer událo. Bylo toho na mne moc. Stále se mi před očima zjevovaly scény z včerejšího večera. Bylo to děsivé.

Nikdy jsem s nikým... A teď on? Mohla jsem se považovat stále za pannu, když mne s prominutím ošukal zezadu? Asi ne... Svoje poprvé jsem chtěla dát někomu, koho bych milovala. Na mysl mi vypadlo jedno jméno a já posmutněla. Bucky. Můj Bucky.

Stále jsem si pobrouhávala a vydrnkávala na kytaru nejrůznější melodie. Kývala jsem se ze strany na stranu.

Vtom jsem uslyšela tuché bouchnutí dveří. Okamžitě jsem vyskočila a pohlédla na nově připchozího. Loki právě vysunoval klíč ze zámku a pokládal ho na stolek u mé postele. Pohlédl na mne pohledem, který jasně říkal, že má navrch a nemám se vzpírat.

Lekla jsem se a zůstala na něj chvíli zírat. Poté jsem začala couvat, až jsem narazila na zábradlí, které oddělovalo balkón od propasti pod palácem. Už ne!

Loki se ke mně pomalu blížil. Dával si na čas. Pomalu ze sebe sundal černo-zelenou zbroj, kterou na sobě měl.

,,Prosím, už ne," naléhala jsem. Už nechci!

Stále se ke mně blížil a odhazoval své oblečení, až na něm zbyla jen lehká tunika s polorukávy a lehké černé kalhoty.

Nezbývalo mi nic jiného, než skočit. Už jsem to nechtěla znovu zažít.
Asi odtušil, co se chystám udělat, proto ke mně došel rychleji a chytil mne pod krkem.

Dusila jsem se. On se jen usmál a pustil mě. Padla jsem na zem a snažila se popadnout dech. Zvedl mě a odnesl na postel, kde ze mě strhal oblečení. Tentokrát si mě neotočil. Ležela jsem nahá na zádech, těžce dýchala a snažila se mu vytrhnout.

,,Nevztekej se, Maličká," poručil mi a sundal ze sebe své oblečení.

Pomalu se ke mně přiblížil a já sebou začala opět cukat. V tu chvíli zasunul. Byla to obrovská bolest, až jsem vykřikla. Po tvářích mi tekly slzy. Začal silně přirážet. Už jsem mu přestala odporovat, odevzdala jsem se osudu. Necukala jsem sebou pouze plakala.

,,Hodná holka," zavzdychal mezi přírazy a ještě zrychlil.

Po chvíli vyvrcholil. Já nic necítila. Žádné uspokojení, pouze bolest a strach. Usmál se a oblékl se a odešel.

Chvíli jsem tam ležela a stále plakala, když se ve dveřích zjevil znovu. Byla jsem vajevena, co tam opět dělá. Jíživě se usmál a rozhodl se svou předešlou činnost zopakovat. Tentokrát byl o dost hrubší, bolelo to více, hlavně když si to se mnou rozdal i ze prědu i zezadu. Oddala jsem se svému osudu a jen poslouchala jseho hlasité vzdechy a oddechování. Pak už se doopravdy spakoval a odešel.

Někdo zaklepal. Loki by neklepal, teny by prostě vstoupil.

Něco jsem zamručela. Byla jsem stále nahá. Bylo mi už jedno, kdo mě takhle uvidí. Stejně jsem už byla poznamenaná a znesvědcená dost.

Ve dveřích se zjevila Thorova tvář s úsměvem. Hned, jak mě spatřil, úsměv mu zmrzl na rtech a rozeběhl se za mnou. Vzal mě do náruče a snažil se mě ukonejšit.

Prostěradlo bylo stále ze včerejška poseto uschlou krví a z dneška ještě větší kaluží krve, takže to celé scéně muselo dodávat takzvaný 'šmrnc'.

,,Pojedeme na Midgard, Vivi," pohladil mě po vlasech.

Usmála jsem se. Měla jsem opuchlé zrudlé oči, vypadala jsem tak zničeně.

Pomohl mi se obléknout a hned jsme vyrazili za Heimdallem, který nás přenesl na Zemi. Nemohla jsem chodit, takže mě celou dobu nesl.

Dostali jsme se před Avengers Tower, kde už všichni čekali. Thor jim asi dal vědět, že se narychlo vracíme.

Thor mě držel v náručí. Mně po tváři stékaly slzy a zpod lehkých šatů mi stále odkapávala krev, což bylo Lokiho dílo.

Všichni se k nám okamžitě rozběhli a měřili si nás pohledem. Z tváře Natashy, Wandy, Clina, dokonce i Tonyho, jsem uviděla okamžité pochopení situace. Zatímco Bucky a Steve netušili o co jde. Bruce ke mně přešel a vypadal zděšeně, též okamžitě pochopil, co se stalo.

Bucky se za mnou rozeběhl a pohladil mě po upocené tváři a převzal si mne od Thora do náruče. Vešel se mnou dovnitř a vyjel výtahem do společného patra, kde mě položil na pohovku a já se pokusila posadit. Brzy se k nám přidali všichni ostatní.

,,Co se ti stalo, Vivi?" Optal se vyděšeně a trochu nejistě Steve.

,,On-on," koktala jsem. Nebyla jsem schopna ničeho víc.

,,Proč krvácíš? Co se stalo?" Naléhal dále a Bucky přikyvoval.

,,Copak to nechápete?!" Vyjela na ně Natasha.

Z očí se mi znovu spustil vodopád slz. Nat s Wandou ke mně okamžitě přiběhly a objaly.

,,Proč mám pocit, že všichni to víte, jen já s Buckym ne?!" Naježil se Steve. On to vážně nechápal. Bucky jen stále přikyvoval.

,,Loki-Loki, on mi to udělal," vysvětlila jsem pomalu. ,,On-on mi to vzal," zavzlykala jsem.

,,Co?" Nechápal Bucky. To jsou vážně oba takoví exoti a blbci? Nebo si ze mě dělají jen srandu?!

,,Penenství, ty idiote," povzdechl si Tony.

V tu chvíli se Stevovi i Buckymu v očích mihnulo zděšení.

,,Co-cože?!" Zakoktal se Steve.

,,On-on tě jako, jako, zná-znásilnil?" Zděsil se Bucky a překryl si pusu rukou.

,,Nejednou," uchechtla jsem se sarkasticky a opět se rozvzlykala.

Vím, trichu dost drsné! Ale je to k příběhu potřeba.

Mám vás moc ráda<3

Budu moc ráda za hlasování⭐️ a komentáře💬

Uvidíme se u další kapitolky;)
Na'vi💋