Cap's sister - Vivienne Jane Rogers |Avengers|

14. Tihle dva spolu nezůstanou.

Počet slov: 1030

~Vivi~

Silně jsem mlátila do boxovacího pytle. Na rukou jsem měla nasazené boxerské rukavice a po tvářích mi tekly slané potůčky slz. Byla jsem naštvaná. Na Lokiho. Na svět. Na samu sebe.

Hlasitě jsem se rozkřičela a zasadila pytli poslední ránu. Poté jsem si nic nepamatovala. Prostě se mi zatmělo před očima a pak už byla jen tma...

~Bucky~

Procházel jsem se po tmavých tichých chodbách Avengers Tower a při té příležitosti se snažil najít Viv. Bylo to už pár týdnů, co se vrátila z Asgardu. Od té doby byla méně komunikativní, ale více se na nás všechny vázala.

Šel jsem po chodbě, která vedla ke Stevově nevelké osobní tělocvičně. Chtěl jsem se otočit, ale v tu chvíli jsem zaslechl hlasitý křik. Ten hlas patřil Vivienne.

Rychle jsem se rozeběhl a vrazil do dveří. Viděl jsem, jak padá k zemi a okolo ní se shlukuje tmavě fialová mlha. Ta barva byla tak silná a drásala mi oči. Když upadla na zem, mlha okolo ní vytvořila takové podivné tornádo a vznesla ji do vzduchu. Poté tvrdě dopadla na zem.

,,No doprdele," vyjekl hlas vedle mě. Rychlostí blesku jsem se otočil a spatřil Anthonyho, který Viv upřeně pozoroval.
,,Co jí je?"

,,Netuším," zakroutil jsem hlavou.

~Vivi~

,,Myslíš si, že když odsud utečeš, tak se mě zbavíš?" Otázal se hlas. Zněl dost nabroušeně s mrzutě, ale stále provokativně. Už jsem si na nalvštěvníka ve své hlavě zvykla, takže mi bylo jasné, že se jedná o Lokiho. Upřímně jsem nečekala, že se objeví takto rychle. Dva týdny byly nic.

,,Shrňme si to," uchechtl se a jakoby začal odpočítávat na prstech, začal mluvit. ,,Holka, co ovládá superschopnosti, je z minulého století, její bratr je slavný Kapitán Amerika, ona byla několik let v Rudé komnatě, kde z ní udělaly Černou Vdovu a poté se dostala k Hydře, která z ní udělala Zimního vojáka. Není to krásné? Třinástiletá holka proti bohovi lsti a falše, pohromy, postrachu," smál se neúnavně dál a mě se začalo dělat dost nevolno.

,,Je mi čtrnáct. Nepočítám roky v Hydře ani Rudé komnatě," protestovala jsem.

Hlas se pouze uchechtnul a zmizel.

,,Co to doprdele bylo?" Pomalu jsem otevřela oči a viděla, jak se nade mnou sklání Tony s Buckym a potichu si něco mumlají.

Chvíli se nic nedělo a pak, jako by mi něco došlo. Jako bych to dávno před tím věděla, ale až teď jsem si to připustila. Já dokážu ovládat mnohovesmíry. No do hajzlu!

,,Kde je Steve?" Vyletěla jsem na nohy a běžela hledat svého bratra.

,,Vivi, je noc. Určitě spí," volal za mnou ještě Bucky, ale já ho neposlouchala a vběhla do Stevova pokoje.

No do háje! Proč tu musí zrovna dnes být Sharon?! Mezitím, co jsem byla na Asgardu se spolu se Stevem dali dohromady, ale nepočítala jsem s tím, že se dostali, až tak daleko.

,,Sakra, pardon, moc se omlouvám, promiňte," omlouvala jsem se. Couvala jsem zpět ke dveřím a vyběhla na chodbu.

Co to bylo?! Steve se Sharon spolu byli ve Stevově pokoji. To by nebylo nic špatného, ale sakra, oni tam leželi oba nazí v objetí! V posleti, ve které jsem tak častno trávila čas já. Tohle už nikdy ze své mysli nevymažu. A té postele se už v životě nedotknu!

Právě jsem překazila svému bratrovi a jeho přítelkyni krásnou noc plnou vášně a lásky. Asi. Fuj, do háje, já všechno musím kazit. Dokážu si moc dobře představit, jak to muselo před mým příchodem vypadat. A to mě na tom štve nejvíce! Je to tak živá představa! Ne, prosím, můj bratr je ten nevinný kluk ze čtyřicátých let, který mi nesahal ani po bradu, i když byl starší.

Dveře do Stevova pokoje se otevřely a v nich se objevil můj bratr. Viděla jsem jen jeho hlavu. Určitě je pořád nahý! Řvalo na mě podvědomí. Pomoc!

,,Steve, strašně se omlouvám, já nechtěla, promiň mi to," ospravedlňovala jsem se. Do očí se mi draly slzy. Nebyly to ovšem slzy smutku, ale spíše blbého pocitu, že musím pořád vše kazit a navíc jsem pořád měla před očima tu scénu, kterou jsem před chvílí viděla.

,,Nic se neděje, Viv," uklidnil mě. ,,Jen příště klepej," zasmál se.

Prudce jsem přikyvovala a doufala, že Steve rychle zaleze a já se budu moct ztratit.

,,Potřebovala jsi něco?" Zeptal se ještě.

,,Ne, nic, dobrou. Užij si to," zakřenila jsem se na něj a rychle odběhla pryč.

Jdu si stěžovat na další problém. Stevův pokoj je hned vedle toho mého. K Buckymu se mi chodit nechtělo, protože měl svůj pokoj na druhé straně základny. Fajn, to zvládnu.

Lehla jsem si do postele a pokusila se usnout. Ovšem ty vzdechy z vedlejší místnosti byly strašně iritující a nesnesitelné. Steve, já vím, že Sharon miluješ, ale co kdybys ji trochu utišil? Třeba polibky. Pomyslela jsem si.

Nakonec jsem se rozhodla, že půjdu k Buckymu a pokusím se na to už nemyslet.

Zaklepala jsem na dveře. Uslyšela jsem chabé zamručení, takže jsem počítala s tím, že mohu vstoupit. Bucky ležel na posteli na břichu a potichu pochrupkával. Pootevřel oči a když mě spatřil, pokusil se posadit. To se mu ovšem nepodařilo a jeho pád na obličrj vypadal velice komicky.

,,Tak co?" Zachraptěl.

,,Zkazila jsem jim se Sharon noc plnou romantiky a dalších nevhodných věcí," zasmála jsem se.

,,Já vím, jak jsi jim to s Tonym přála. Stále okolo sebe tančí a pokukují po sobě," zasmál se.

,,Když oni se k sobř tak moc hodí," posmutněla jsem.

Lehla jsem si za ním a on se převalil na bok. Svou vibrániovou ruku mi položil okolo pasu. Chvíli jsme mlčeli a pak mě z nenadání něco napadlo.

,,Mám nápad," zasmála jsem se a otočila se k němu čelem. ,,Dají se dohromady s naší pomocí, aniž by o tom věděli," uchechtávala jsem se.

,,Ale vždyť je Steve se Sharon," zarazil se.

,,Nedokážu si představit, že by spolu se Stevem skončili a já bych byla její švagrová. Ne, Sharon ne," protestovala jsem. ,,To bych musela Steva vydědit."

,,Ale ty nejsi jeho matka, nemůžeš ho vydědit," zasmál se Bucky.

,,To se nějak vymyslí."

,,Fajn, jaký je tvůj plán?" Ptal se se zaujetím.

,,Hm, takže..."

Zdravím! A taky se omlouvám!
Vím, že je tu kapitola po ohromně dlouhé době.

700👁️ děkuju

Na'vi💗