Cap's sister - Vivienne Jane Rogers |Avengers|

12. Maličká

Počet slov: 981

~Vivi~

Seděla jsem na své posteli a četla knihu, kterou mi Thor přinesl ze Země.

Uslyšela jsem slabé zaklepání na dveře svého pokoje. Okamžitě jsem vystřelila do stoje a šla otevřít dveře, ve kterých stál bůh lstí a falše. Loki.

,,Loki?" Optala jsem se mírně zaraženě. Jeho jsem moc často nevídala a navštěvovat mě také nikdy nechodil.

Už jsem byla na Asgardu více, než měsíc a čas jsem tam trávila pouze s Thorem a Agiou - to byla velice milá kuchařka a má dobrá kamarádka, se kterou jsem se zde seznámila a padly jsme si do oka.

,,Ano," usmál se a vstoupil do mého pokoje. Porozhlédl se a vyšel na balkón.

,,Co potřebuješ?" optala jsem se nachápavě.

Nedocházelo mi proč tu je a ještě menší smysl mi to dávalo, když jsem si uvědomila, že už je okolo dvanácté hodiny večerní - spíše noční.

Loki se pouze uchechtl a otočil se na mě. Nehleděl mi do očí, nýbrž níže. Měla jsem na sobě Thorovo tričko, takže jsem se nemusela obávat o to, že bych byla odhalená, jako když bych nosila tu strašnou košilku.

,,Vážně sis myslela, že jsi tu proto, abych ochránil Midgard od tvé moci?" Zasmál se. Opravdu mě nenapadlo, proč by navrhoval toto téma.

,,...No, asi?" Podivila jsem se.

,,Ahhh, ty jsi tak naivní, Maličká," uchechtl se a zakroutil hlavou. Potom přešel ke mně a já instinktivně ucouvla.

Narazila jsem na stěnu a byla uvězněna mezi zdí a jeho tělem. Jednou rukou chytil mé ruce a přišpendlil je ke stěně nad mou hlavou, ještě více se na mě natiskl, abych nemohla odporovat a utíkat.

,,Co-co to děláš, Loki?" Zděsila jsem se. Jeho obrat jsem nechápala, ale děsilo mě to.

,,Ale, Maličká," zašeptal mi provokativně do ucha a kolenem mi zatlačil mezi nohy.

Co to sakra dělá?!

Snažila jsem se od něj nějak odtlačit, ale pevně me držel a já se mu nemohla vytrhnout. Stále se na mě tlačil a mně pomalu začalo docházet, o co mu celou dobu šlo.

Snažila jsem se použít svou moc, ale nezmohla jsem se na nic jiného, než jen na malé nafialovělé spletité provázky magie, které se mi slabě kroutily okolo prstů. Chtěla jsem ho kopnout a utéct, ale svíral mě tak pevně, že jsem se skoro nepohla.

,,Ale, Maličká. Copak? Nemůžeš použít svou schopnost?" Vyptával se provokativně s výsměchem a touhou v očích.

Popadl mě pod koleny a zády a zvedl do náruče. Hodil mnou na postel a došel ke mně. Měla jsem slzy v očích. Nechtěla jsem to!

,,Ne!" Hulákala jsem. Už mi po tvářích stékaly potůčky slz. ,,Stůj! Přestaň! Ne, Ne, Ne!!!"

On se jen pousmál a posadil se mi na sehna a tím mi znemožil jakýkoli pohyb. Začal mi pomalu vytahovat tričko, jež jsem měla vypůjčené od Thora.

,,POMOC!!" Hulákala jsem.

,,Tady ti nikdo nepomůže, Maličká. Teď jsem jen ty a já," zasmál se a tričko ze mne strhl.  Měla jsem už jen kalhotky a ty mi též bez problému sundal a já před ním ležela nahá, bezmocná.

Trhala jsem sebou a snažila se ho setřást. Křičela jsem, plakala, ale nic nebylo platné. Snažila jsem se kopat, mlátit. Zastavil mě a pomalu si sundával svou zeleno-černou tuniku a kožené kalhoty. Též už přede mnou byl nahý.

Přetočil si mne na břicho a postavil na čtyři. Řvala jsem, když poprvé přirazil. Řvala jsem, když přirazil podruhé. Řvala jsem celou dobu, co se uspokojoval a znesvěcoval mé tělo. Bolelo to. Po tvářích mi stékaly slzy bolesti a utrpení.

Když skončil, hodil mě zpět na postel a oblékl se. Ve dveřích se ještě otočil a naposled promluvil: ,,Uvidíme se zítra, Maličká"

Ležela jsem nahá na posteli a po tvářích mi tekly teplé slzy. Na přikrývce pode mnou byla velká louže krve. Rozhodně nebyl jemný! Bolelo to, tak moc to bolelo. Nemohla jsem se pohnout. Pak jsem se dostala do říše bezesného spánku.

Další ráno jsem se probudila až s klepáním na dveře své komnaty. Stále jsem nebyla schopna se hnout. Pouze jsem něco nesrozumitelně zamručela a dotyčný vztoupil. Byla to Agia.

Její dlouhé kudrnaté zrzavé vlasy jí splývaly až k bokům. Na tváři měla bezstarostný úsměv, dokud mě neuviděla v tom zbídačeném stavu. Měla na sobě zlato bílou tuniku, jež byla o několik čísel delší, než nosili muži. Její krásné zelené oči mě propalovaly ustrašeným pohledem.

,,U Odina, co se ti to stalo?" Byla ustrašená. Ani jsem se nedivila. Pohled na mě nemohl být nijak krásný. Ležela jsem na břiše, zpocená, na tvářích zaschlé slzy, zrudlé a opuchlé oči, okolo mne všude krev, nahá.

,,Já-já..." Nebyla jsem schopna pokračovat. Začala jsem se třást.

,,Uklidni se, Jane," utěšovala mne. Říkala mi druhým jménem; bylo to od ní skoro až mateřské gesto.

,,Pomohu ti se obléknout a poté si o tom promluvíme, ano?" Snažila se mi pomoct.

Otočila jsem se na záda a pomalu se vyškrábala do sedu. Vododpád slz se mi spustil znovu.

Pomohla mi se obléknout do obyčejných světlých šatů. Chtěla jsem se posadit na postel a znovu usnout, ale Agia mě jemně vzala za ruku a odvedla mě - měla jsem obrovský problém chodit - do kuchyně, kde jsem se usadila. Stále mě to bolelo.

Agie mi podala krajíc chleba s nějakou jejich 'pomazánkou' a do sklenky mi nalila červené víno.

,,Copak se ti stalo, Jane?" Začala se vyptávat mateřským tónem hlasu.

,,On-on přišel a-a -," nedokončila jsem to, protože jsem se opět rozvzlykala.

,,Kdo, zlatíčko?" Ptala se utrápeně. Říkala mi tak jen ona. Byla jen o pár let starší, než já a i tak mne oslovovala takto a nepřišlo mi to divné.

,,L-Loki," vzlykala jsem dál.

,,Král?"

,,O-on je král?"

,,Ano, Loki, bůh lsti a falše... Je to náš král."

Moc se omlouvám, že to tak trvalo. Byla jsem na horách, kde nebyla Wi-fi ani signál, takže jsem nemohla vydat další kapitolu.

Možná dnes vydám ještě jednu, abych vám to vynahradila!

400👁️ dekujuuuu<3

Na'vi