Cap's sister - Vivienne Jane Rogers |Avengers|

7. Sérum číslo 312. Úspěšné.

Počet slov: 622

~Vivi~

Vešla jsem do kuchyně, ve které se nacházelo pár lidí. Natasha, která snídala, Clint, který se dohadoval s Tonym a Steve, jež poklidně seděl a četl si knihu.

,,Dobré ránko," pozdravila jsem zvesela. Steve ke mně vzhlédl usmál se a opět se začetl do knížky, Nat jen kývla hlavou a pokračovala v jezení svých vajíček.

-

15:42
Všichni jsme seděli v obývacím pokoji a debatovali. Nic jsem nevnímala, moje myla se stále vracela k našemu polibku s Buckym.

Když se ovšem dveře do obrovského obýváku rozletěli, zpozorněla jsem. Ve dveřích se objevil... Fury? Co tu dělá Fury?

,,Agentko Rogersová," pokynul hlavou ke mně a pokračoval: ,,Budu vás potřebovat," nic víc neřekl a mně bylo více, než jasné, že jde o sólo misi.

-

,,Řediteli Fury," pokynula jsem hlavou, když jsem vešla do místnosti, kde na mě čekal. Už jsme se nenacházeli v AT, nýbrž na základně S.H.I.E.L.D.u.

,,Agentko, mám pro vás misi," měl svůj typický chladný výraz.

Hned po tom, co mi vysvětlil budoucí průběh mise, jsem nasedla do Helicarrieru, ve kterém se nacházelo nespočetně mnoho lidí.

Moje mise nebyla nijak těžká, šlo jen o zatčení jednoho muže.

Do pár hodin sledování a čekání na správný okamžik jsem už bojovala s mužem žlutohnědé pleti. Nebyl nijak významě dobře vycvičený v boji, takže mi nedělalo sebemenší problém ho přeprat.

Fury mi po misi nabídl, že můžu vést výslech a já s radostí souhlasila.

,,Jsem agentka Rogersová," představila jsem se tiše, když jsem vešla do místnosti. ,,A vy?" Optala jsem se s neurčitým tónem.

Muž seděl v okovech a pozoroval místo na zdi. Posadila jsem se ke stolu na židli naproti jemu. Za mnou se nacházelo obrovské polopropustné zrcadlo. Tudíž bylo jasné, že z druhé strany nás pozoroval Nick Fury, popřípadě Maria Hillová a s malou pravděpodobností i Avengers.

,,Henry Horst," pověděl o notnou chvíli později.

,,Číslo?" Bylo mi jasné, že ví, co myslím. Chtěla jsem se dozvědět informace o něm u Hydry. Nepostupovala jsem podle otázek, které jsem měla ve složce od Furyho. Ptala jsem se na mnou uvážené otázky.

,,Agent 98 057," odpověděl chraplavým hlasem a začal mě propalovat mučivým pohledem.

Byla jsem sama zaskočena jeho otevřeností. Odpovídal přesně tak, jak jsem si přála a velice mi to usnadňival.

,,Co přesně jste měl za práci," otázka nebyla položena tázacím způsobem, ale jemu bylo jasné, jak tuto větu myslím.

,,Pokus číslo 986 428 009," odvětil.

Bylo mi zle. Pane Bože. Pomyslela jsem si. Hydra měla dost lidí, jako pokudné králíky, ale takovéto číslo neočekávala.

,,Sérum číslo 312. Úspěšné," pousmál se a překvapil mě tím, že pokračoval. ,,Telekineze," uchechtl se a mně bylo jasné, jak to se mnou dopadne. Na stole ležela pistole, kterou jsem si pro jistolu vzala. Když se zbraň začala pohybovat už bylo pozdě.

Muž se psychopaticky řechtal a myslí ovládal pohybující se střelnou zbraň. Zvedla jsem se ze židle a chtěla urychleně opustit výslechovou místnost. Bylo zamknuto. Otočila jsem se čelem k zajatci. Mezitím se pistol nabila a... Tělem mi projela obrovská bolest. Padla jsem na kolena.

To však nic neměnilo na tom, že jsem se zvedla a dostala se před stůl a zbraň si vzala do rukou. Muž tomu svou myslí nijak nebránil. Stále se hlasitě smál. Měla jsem obrovskou chuť mu hlaveň pistole namířit ke spánku a střelit, ale už jsem se na nic nezmohla. Z břicha mi bolest vystřelovala do všech častí těla a já už jen padla na kolena a svezla se po zemi.

Strašně se pmlozvám za tak kraťoučkou kapitolku.😭 Ale přesně takto jsem si přála, aby tahle kapitola zkončila, aby jste byli nazěšení na další...

Btw začala jsem psát novou knížku, tak se jděte určo mrknout!

Mám vás ráda;)
Budu strašně šťastná, pokud budete hlasovat nebo napíšete com<3

Pápá

Na'vi💋