Cap's sister - Vivienne Jane Rogers |Avengers|

17. Déja vù

Zdravíčko! Jak se vám daří? U mě nic moc, ale nevadí.

->Napadlo mě, že bych mohla založit ig, ale nevím, zda by byl zájem. Prosím o komentář nebo nějakou zpětnou vazbu.
-Přidávala bych tam novinky ohledně svých knih a hlavně byste tam mohli vidět připravované knížky.

Počet slov: 954

~Bucky~

,,Vivi, musíš se uklidnit, jasné? Teď tě sice nevidíme, ale pomůžeme ti, jen se zklidni," snažil jsem se jí poradit.

Jen jsem tušil do jakých míst se mám dívat, takže nebylo jasné, zda se nedívám úplně jinam.

,,Jasně, mám se uklidnit, když jsem právě zjistila, že dokážu vytvářet vesmíry nebo co a vy mě nevidíte. Jó, jasný, jsem klidná, jak ovečka!" Křikla frustrovaně.

,,Vivienne, já chápu, že to není jednoduché. Ale zvládnem to a tebe vrátime zpátky, okey?" Chraplal Tony.

,,Fajn," šeptla.

~Vivi~

Viděla jsem všechny své přátele, jak se dívají mým směrem a pak byla opět tma a já začala znovu padat. Stop! Už mě to začíná štvát.

,,Musíš vybrat správnou realitu, abys tam mohla být i fyzicky," upozornil mě ten neznámý hlas, který nepatřil Lokimu.

,,To mi došlo," šeptla jsem a zakroutila hlavou.

Dostala jsem se do úplně stejné situace, jako před malou chvílí. Opět se přede mnou zjevovaly scény, jež jsem viděla poprvé, nebo jsem je znala skoro na zpaměť. Až jsem uviděla přesně tu, kterou jsem hledala. Byla identická té, ve které jsem existovala normálně.

Natáhla jsem ruku a prsty strčila jakoby dovnitř té scény. Bylo to jako voda, do které se ponoříte. A opět jsem začala padat. Tohle ovšem rozhodně nebyl žádný melancholický, ani připjemný pocit. Mým tělem pulzoval strach.

A pak jsem dopadla. Ležela jsem za zády svých přátel a snažila se popadnout dech. Všichni se na mě otočili a valili oči.

,,Do hajzlu!" Zanadávala jsem si a chytila se za místa, kde se nacházela má žebra. Musela jsem si je narazit. A dost slušně.

,,Slovník," napomenul mě Steve a snažil se mě posbírat ze země.

,,Kurva, tohle už nechci nikdy zažít," ulevila jsem si opět. O Steva jsem schytala vrlice nepříjemný pohled.

,,Mluv slušně, Vivienne."

,,Jo furt. Abys náhodou nepřestal buzerovat," zakroutila jsem nad ním hlavou a poplácala ho po rameni.

,,Tak hele, jsem tvůj starší bratr, tak by ses podle toho kohla začít chovat," rozčiloval se.

,,A já jsem právě procestovala několika realitami, tak bys ne mě mohl brát nějaký ohledy," protočila jsem očima a vrhla se Buckymu do náruče.

,,V pořádku?" Zajímal se můj vojáček.

Pokývala jsem hlavou a něco mu zamručela do trička.

_

,,F.R.I.D.A.Y., nevíš kde je teď Steve?" Snažila jsem se ho už půl hodiny najít, ale bylo to marné, tak jsem požádala Tonyho umělou inteligenci o pomoc.

,,Ani, slečno. Nachází se ve svém pokoji, ale myslím, že si zrovna nepřeje být rušen," upozornila mě, ale já jejích slov nedbala. O chvilku později jsem zjistila, že to byla obrovská chyba.

Vešla jsem do jeho pokoje bez klepání a v hlavě se mi vytvořil zajímavý pocit déja vù.
Byla to ironie, ale hned, co jsem vešla do jeho pokoje, na posteli jsem viděla zajímavý úkaz. Opravdu zajímavý!

Nemůžu říct, že jsem nebyla zaskočená, protože vidět svého bratra, klačícího u nahého rozkroku Anthonyho Starka bylo velice zajímavé a z mysli se mi vytratila ta představa o nevinném Steviem z Brooklynu.

Stála jsem tam, jako solný sloup a nebyla se schopna hnout. Steve si mě už konečně všimnul a já pohled zavrtala do země. Po chvíli jsem uslyšela smích. Smál se Tony.

,,Nestalo se ti tohle samý se Sharon?" Řehtal se a vůbec nebral na vědomí, že je přede mnou polonahý a Steve má zrovna v puse jeho...!!! Bože můj!

,,Já-já se moc omlouvám, nechtěla jsem vám pokazit vaši vášni-vášnivou chvilku. Pří-příště budu klepat a-a, ty Steve, prosím zamykej," klepala jsem se nervozitou.

Napadlo mě, že bych tam už nemusela stát, jako tvrdé Y a vypadnout odtama. Rychle jsem za sebou zavřela dveře a vydýchávala tak silný zážitek a neskutečné déja vù.

,,Děláš, jako bys byla na Tonyho místě, že tu tak vzdycháš," zasmál se nějaký hlas za mnou.

,,Bucky, to nejsou vzdechy, ale povzdechy. Bože, co jsem to zas provedla," dala jsem si obličej do dlaní a zakroutila nad sebou hlavou.

,,Zlato, byla prdel vás pozorovat," zasmál se Buck.

,,Odkdy mluvíš sprostě," uchechtla jsem se.

,,Od té doby, co začal Steve randit s Tonym a na mel nadávky nemá čas," zasmál se.

Opět jsem zavřela oči. Zalapala jsem po dechu, když jsem ucítila jeho dlaně na bocích. ,,Teď není čas na... na nic. Teď máme na práci něco důležitějšího." Napomenula jsem ho a zatáhla nás do mého pokoje, abychom nemuseli stát na chodbě.

,,A co tak důležitého máme na práci?" Šeptl mi do ucha a lipbl mě na krk.

,,Vyhnat mi z mysli ten obraz těch dvou. A taky mi najít nějaký dobrý pyžamo, protože to od Starka mi někdo vzal," postěžovala jsem si.

,,Co se týká té první věci, mám nápad, jak ti tu představu nahradit jiným obrázkem. A k tomu pyžamu už chápu, proč jsi potřebovala najít Steva, ale mělas říct, já bych ti klidně dal nějaké své tričko," zasmál se mi do ucha. Hladil mě na zádech. Pomalu jsme couvali k posteli.

Líbal mě tak náruživě, až se mi podlamovala kolena, ale pevně mě svíral v náruči a já nemohla spadnout.

Za chvíli se mým pokojem ozývaly tlumené steny a vzdechy Buckyho jména a tiché vrzání mé postele.

Tak tady máte další kapitolku!

Dám vám dotaz: Máte u vás v okolí nějakého člověka, který patří do LGBTQ+?

Pokud ano, jak sjte reagovali, když vám to oznámil?

-Asi vám budu u každé nové kapitoly pokládat nějaké otázky, pokud se to ujme, protože mě baví se tu rozepisovat xd

Budu ráda za každý komentář a hlasování! Vždy to potěší:)

Na'vi