Cap's sister - Vivienne Jane Rogers |Avengers|

15. Nezasloužíš si žít!

Počet slov:1205

Prosím, na konci si přečtěte ty bláboly! Vím, že je to nuda, ale vy to určo zvládnete;)

~Vivi~

O pár týdnů později - AT

,,Kde je Stark?" Optala jsem se nabroušeně, když jsem vešla do místnosti.

,,Myslím, že v dílně, proč?" Nechápal Steve.

,,Ale, jen tak," věnovala jsem mu ten nejmilejší úsměv a pádila do Tonyho pracovny, kde samozřejmě nebyl.

,,Kde sakra je?" Huhlala jsem si sama pro sebe.

,,Koho hledáš?" Ozval se za mnou známý hlas.

,,Tony, ahoj, hledám tebe," zasmála jsem se a chytila ho za zápěstí. Rychle jsem ho táhla do nějakého pokoje a tam ho přitiskla ke zdi.

Tohohle budu litovat! Zasténala jsem si v duchu a začala ho líbat. Tony byl chvíli napnutý, jak struna, ale hned nato se ode mě odtrhl.

,,Já-já, Viv, to nejde," znervózněl.

Prosím, prosím, řekni mi, že jste už konečně se Stevem spolu!

,,Víš, já a Steve, jak jsi říkala, když jsi byla na Asgardu-" Nedokončil to, protože jsem radostí vypískla a skočila mu okolo krku.

,,Já věděla, že to vyjde," zasmála jsem se.

,,Co?" Nechápal Anthony.

,,Všechny ty vaše společné mise, neplánované večeře a to, že jsme několikrát všichni odešli, aby jste byli spolu sami, jsme uspořádali my s Buckym," zasmála jsem se.

,,Cože?! Vivienne, tohle si šeredně odskáčeš," zamračil se a já začala zdrhat. Tohle nedopadne dobře.

,,Steve, pomoc! Tvůj přítel mě chce zabít!" Vřískala jsem, když jsem vběhla do obývacího pokoje, kde všichni poslušně seděli na pohovkách a povídali si.

,,Cože?"

,,Pomoc, tvůj nastávající je vrah švagrových! Mimochodem, doufám, že budu svědek," zasmála jsem se. To už se za mnou ovšem zjevil Stark a polil mě kýblem ledové vody.

,,Tady to máš, ty švagrová," chechtal se Tony a přistoupil ke Stevovi. Pak mu dal na tvář pusu, jako ve školce a já se rozplakala.

,,Co je, Vivi?" Staral se Steve.

,,Vy jste tak zlatí," brečela jsem. ,,Já na tom pracovala tak dlouho a teď. Bože, já vám to tak přeju," slzy štěstí i dojetí mi stékaly po bradě a padaly na zem.

,,Na čem jsi pracovala tak dlouho?" Nechápal Steve.

,,Já ti to vysvětlím, Steve," zasmál se Tony. Pak už jsem je neviděla. Někam odešli a já si spakovala svých pět švestek a odešla jsem k sobě do pokoje.

,,Já si tě najdu," uchechtnul se mužský hlas. Okamžitě jsem se otočila, nikdo tam nebyl. Tohle nebylo, jako když mi Loki lezl do hlavy. Tohle bylo jiné. Jako by byl za mnou, ale nikde nikdo nebyl.

Nakonec jsem se rozhodla to ignorovat a šla jsem si číst. To ovšem překazila F.R.I.D.A.Y., která mi oznámila, že Fury svolal poradu v zasedačce, jak jsem nazývala obývací pokoj.

Rychle jsem se zvedla a běžela mezi ostatní Avengers. Už tam všichni byli, takže se čekalo jen na mě. Sedla jaem si na židli a čekala, co z Furyho vyleze.

,,Jde o Lokiho, nějakým způsobem zanechává vzkazy. Buď v podobě nápisů, mrtvých těl nebo svých vizí...," dál už jsem neposlouchala.

,,Copak? Už tě nezajímám, Maličká?" Optal se Lokiho hlas. Byl jakoby za mnou. Ve vteřině jsem se otočila, ale nikdo za mnou nestál. Pohlédla jsem po celé místnosti, ale nikdo kromě Nicka a Avengers zde nebyl. Ignorovala jsem zděšené pohledy od mých přátel.

,,Vím, že se mě bojíš, zlato. Nemusíš, já ti neublížím... Zatím," zasmál se.

,,Vivi?" Slyšela jsem jakoby z dálky.

,,Jsem tady, hned u tebe. Nebo jen v tvé hlavě?" Vysmíval se mi. Byla jsem zděšená. Po tvářích mi stékaly slzy.

,,Nech mě na pokoji," šeptla jsem mezi vzlyky. Pokud to někdo slyšel, tak klobouk dolů, šeptala jsem naprosto neslyšně.

,,Prosím, prosím, moc tě prosím, nech mě už být," vzlykala jsem.

,,Ale to nemůžu, Maličká," jeho hlas mi rezonoval hlavou a pak najednou jsem ho uviděla. Stál za Furym a držel mu u krku nůž, ale nedotýkal se ho. Nick o něm nevěděl. Loki mu vratil nůž do hrdla a Fury padl k zemi. Všichni ho zděšeně pozorovali.

Zavřela jsem oči, ze kterých mi tekly slzy. O chvíli později jsem je opět otevřela a to zrovna padal k zemi Bucky se zlomeným vazem. Vykřikla jsem a chtěla jsem se zvednout, ale něco mě drželo. Na zemi už byla mrtvá těla všech mých přátel. A já zbyla jako poslední. A taky jediná přeživší.

Křičela jsem. Nepomohlo to. Pozorovala jsem, jak Natasha pomalu zvedá ruku a ukazuje na mě.

,,Je to- je to jen kvůli tobě. Jsi monstrum, zrůda. Zabila jsi tolik lidí a žiješ si, jak v bavlnce. Jsi nechutná stvůra, která si nezaslouží žít," pak jí proletěla kulka hlavou, kterou vystřelil Loki.

Řvala jsem. Doslova jsem vřískala. A prosila boha o slitování. Prosila jsem boha o smrt. Chtěla jsem se zvednout, ale něco mě drželo. Škubala jsem sebou a chtěla jedinou věc. Smrt.

,,Já to vím! Vím to! Jsem monstrum! Prosím, zbav mě toho! Zabij mě! Už tu nechci být!" Vřískala jsem do vzduchu.

~Tony~

Fury vykládal něco o Lokim a jeho budoucím útoku. Vnímal jsem jen z části. Pohled jsem věnoval Stevovi. Pak jsem si ovšem všiml Vivi, která těkala pohledem po místnosti a v očích měla děs.

,,Vivi?" Opatrně jsem se zeptal. Neodpovídala.

Pak se zahleděla na Furyho a v očích jsem vyděl ten největší děs. Jako by se jí v duhovkách něco odráželo, ale nemohl jsem rozpoznat o jaké obrazy se jedná. Po chvíli zavřela uslzené oči a když je otevřela, s pohledem na Buckyho vykřikla. Vodopád slz se jí spustil odznova. To už se jí snažil Steve uklidnit. Pevně ji držel.

Poté pohlédla na zem v místech, kde stála Nat a věnovala jejím nohám smutný úsměv.

O chvíli pouději řvala, že chce smrt. Žádala boha o slitování a zabití. Křičela, že je monstrum.

,,Já to vím! Vím to! Jsem monstrum! Prosím, zbav mě toho! Zabij mě! Už tu nechci být!" Vřískala do vzduchu, jako vyšinutá.

,,Vivienne, prosím, prober se. Co se děje?" Naléhal s děsem James.

V tu chvíli, jakoby procitla a všechny si nás prohlédla.

Chtěla promluvit, ale hlas se jí zasekával na půlce cesty. Nebyla schopna vyloudit ze sebe slovo a nebyla schopna se hýbat. Jediné, co se pohybovalo byly její oči, které na nás třeštila.

Pak se usmála a u toho mírně přivřela oči, které nabíraly podivnou nabělalou barvu. Oči měla úplně zakalené bílou a jejich původní barva byla sotva vidět.

,,Omlouvám se," zašeptala a pak se vypařila. Zbyl po ní pouze nazlátlý poletující prach.

Jakpak se máte? ;)

Budu ráda za veškeré ohlasy! Vím, že to opakuji stále dokola, ale neskutečně mi to vždy zvedne náladu:) A když mám navýšené i ego, díky vašim úžasným komentářům, mám chuť psát stále více a více.

Jak zatím zvládáte testy? Pokud jste nějaké měli... Já už jsem pár větších testů a zkoušení zvládla! Pokud jste nikdy nečetli mé bio, tak asi nepochopíte, ale mám jedničku z matiky!!! Doufám, že budete sdílet mé nadšení se mnou.

V komentářích se klidně podělte, co jste dělali o Velikonocích a jak se vám daří. Ráda si počtu. A budu ten nejšťastnější človíček<3

Co si myslíte o shipu Stony? Já ho miluju a jsem jím naprosto posedlá!

A to důležité na konec: Asi budu dělat nový přebal na tuto knížku:) A taky bych se chtěla zeptat, zda byste chtěli novou knihu, je už rozepsaná, ale není dopsaná, takže nevím...

Vaše (určitě milovaná) Na'vi