Evil never gives up/(Peter Pan) CZ

Novinky

Uběhl týden od incidentu kdy jsem omdlela. Stále jsem si nemohla vzpomenout co se tu noc stalo.

Včera jsem se opět vrátila do práce v kavárně.

Ostatní jsem za celo tu dobu neviděla. Kromě Hooka, Sněhurky a Krasoně samozřejmě. Dnes se to ale mělo změnit.

Byl pátek odpoledne a do kavárny přišel Henry. Posadil se přímo k pultu.

"Ahoj Henry, dlouho jsem tě neviděla." pozdravila jsem ho když se posadil.

"Ahoj, jo, já totiž, no, byli jsme s ostatními někde pryč." vykoktal ze sebe. Zdál se mi nervózní.

"Dobře, co si dáš?" zeptala jsem se zdvořile a usmála se.

"Ehm, dám si horkou čokoládu, prosím."

"Dobře." odpověděla jsem a otočila se k přístroji a začala jsem připravovat horkou čokoládu.

Za pět minut už stál vysoký skleněný hrnek s horkou čokoládou a šlehačkou před Henrym na pultě.

"Díky." poděkoval a začal nabírat šlehačku z vrchu čokolády.

Obrátila jsem se zpátky k přístroji abych ho mezitím vyčistila.

"Už si to slyšela?" ozval se po chvíli Henry.

"A co?" zeptala jsem se stále otočená zády k němu.

"Prý se dá utéct z podsvětí." řekl.

"Zajímavé." odpověděla jsem, moc jsem nechápala proč mi něco takového říká.

"Regina říká že by prý dokázala pomoct vrátit se Rampelníkovi." v tu chvíli jsem upustila lžičku kterou jsem zrovna držela v ruce.

"Cože?" řekla jsem roztřeseným hlasem.

"Ano, prý by se to dalo zvládnout. Chce to říct ostatním ve městě."

Cítila jsem jak mě polil studený pot.

Co by se stalo kdyby se Rampelník opravdu vrátil?

"Jsi v pořádku?" zeptal se Henry.

"Ano, jsem." vykoktala jsem a zvedla jsem lžičku která stále ležela na zemi.

Henrymu očividně ještě nikdo neřekl co vše mi Rampelník s ostatními provedli. Neviděl to.

"Chce to dnes pronést na náměstí před všemi." pokračoval Henry.

"Půjdeš tam?" zeptal se.

"Nevím, možná." odpověděla jsem. Opravdu jsem nad tím uvažovala.

"Za hodinu stejně končíš ne? Tak tam můžeme jít společně." nabídl mi.

"Dobře, to nezní špatně." řekla jsem. Opravdu to špatně neznělo, pokud něco takového bylo možné, nechtěla jsem to slyšet sama.

Za hodinu a půl když jsme společně s Henrym odešli z kavárny, jsme oba stály v hloučku lidí. Bylo jich tu stovky a všichni čekali na tu obrovskou novinu kterou jim chtěla Regina sdělit.

"Jsem ráda že vás přišlo tolik." ozval se pronikavý hlas Reginy.

Stoupla si na menší provizorní podium aby byla výše než všichni ostatní a na všechny viděla.

"Chci vám něco důležité sdělit." začala svůj proslov a všichni jí napjatě poslouchali.

"Všichni víme co se stalo přesně na tomto místě před dvěma lety. Umřel tu jeden muž, náš dobrý přítel."