Nový začátek, nový život. Laura se vrátí tam kde to všechno skončilo a tam kde to taky zase všechno začne. Začnou se jí dít podivné věci a sny. Někdo jí bude sledovat. Najde si nové přátele, nebo bude stále myšlenkami v minulosti? Přizná si konečně...
Dívce se vše ponořilo do tmy. Omdlela. Její dech byl však stále malinko zřetelný. Ještě žila, zatím.
Pan, který byl omráčený z darování srdce, byl duchem mimo.
A Rampelník stále ležel na zemi omráčený.
Pan se po pár sekundách vzpamatoval a jeho tělo srdce konečně přijalo. Zvyklo si na něj a vzalo ho za své.
Rozhlédl se kolem dokola, jakoby zapomněl co se před chvílí stalo. Nechtěl aby to byla pravda, ale byla.
Laura byla před ním opřená na zemi v bezvědomí.
"Lauro!" řekl vyděšeně Pan a začal dívkou lehce cloumat aby se probudila. Jeho hlas v tichu které bylo v obchodě, zněl pronikavě, jakoby křičel.
"Lauro! Lauro, probuď se!" zvýšil hlas aby dívku probudil. Nechtěl na ní křičet, ale začínal být zoufalý.
Ohlédl se za sebe a uviděl za sebou Rampelníka na zemi. Snažil se vymyslet co dělat, musel jí dostat pryč.
Dívka za ním udělala zvuk. Pan se okamžitě otočil zpátky. Chytl dívku za ramena a snažil upoutat její pozornost aby ho vnímala.
"Lauro! Vzbuď se." zopakoval a dívka pomalu otevřela oči.
"Pane?" vzdychla Laura, v jejích očí byla viditelná bolest.
"Ano, ano Lauro. Musíme tě dostat pryč." řekl a chystal se dívku postavit na nohy.
Laura se zapřela rukou o zem a začala se zvedat. Neměla ale dostatečnou sílu a tak se znovu sesunula na zem.
"Nemůžu... bolí to." dostala ze sebe trhavě a zavřela oči bolestí kterou cítila. Potlačila slzy které se jí tlačily ven. Na hrudi cítila prázdnotu kterou vyplňovala obrovská bodavá bolest.
"Já vím. Já vím, ale musíme tě dostat zpátky než bude pozdě. Jestli tu zůstaneš, zemřeš." řekl Pan.
Sklonil se k Lauře která ho jakoby neslyšela a chytl jí v podpaží.
Pomalu jí pomáhal postavit se na nohy a nepřestával jí pouštět.
"Můžeš stát?" zeptal se a dívka bez toho aniž by se na něho podívala, přikývla.
Pan jí pevně chytil, dostatečně tak aby znovu nespadla na zem.
Vydali se co nejrychleji jak dokázali z obchodu pryč.
Cesta trvala o trochu déle než bylo zvykem. Laura se kupodivu docela snažila a kráčela po boku Pana.
Pan jí stále podpíral. Byli jen pár metrů od hřbitova.
Podle hodin na spadlé věži kterou cestou minuly, se měl portál za pár minut opět zavřít.
Portál se vždy otevřel jen na pár minut. Nikde nikoho neviděl a tak se snažil Pan dívku co nejrychleji dopravit k portálu.
Přenést se stále nemohli, protože dívku by mohl přenos v podsvětí zabít.
Byli tak dva metry od portálu když dívka najednou klopýtla. Docházeli jí síly.
"Ne ne ne ne, teď nesmíš omdlít. Lauro no ták." řekl Pan a stále se snažil udržet dívku na nohou.
Šlo to velmi těžce, dívčino tělo čím dál více ochabovalo a bylo čím dál víc těžké.
"No ták, ještě kousek. Už tam budem." procedil mezi zuby když byli tak půl metru od východu z podsvětí.
Ještě pět kroků.
Dva.
Půl kroku.
Ocitli se v portálu.
Byli venku.
Zpátky ve Storybrooke.
Oba padly na zem. Lauřino tělo bylo skoro bez života. Jen na jediné, dýchalo.
Pan zhluboka dýchal, změna prostředí s kombinací živého srdce mu dala trochu zabrat.
Rychle se zvedl a klekl si k Lauře. Nadzvedl její tělo do náruče.
Otevřela oči.
Byli prázdné, plné bolesti. Z koutka úst jí vytékal tmavý pramínek krve.
Podívala se do jeho očí a usmála se.
"Zvládly jsme to." řekla a lehce se rozkašlala. Pak oči znovu zavřela.
Znovu upadla do bezvědomí.
Díval se na ní ztrápeným výrazem ve tváři.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Budeš žít, slibuju." řekl a políbil dívku na čelo.
Rukou jí setřel pramínek krve který jí stihl stéct po tváři.
Zvedl dívku do náruče. Věděl kam jí musí odnést.
Jejímu stavu mohla pomoct jen nemocnice. Ale ne obyčejná nemocnice.
Bylo tu přece jedno oddělení kde uměly opravdová kouzla.
Budou jí ale muset nechat v umělém spánku.
Věděl to. Věděl to že jí tam bude muset nechat aby jí drželi při životě.
